Zkrat

Gino, děvče, máš ty to ale smůlu na výběr filmů - když už se ti povede nehrát poskoka v prostorově nedůstojné vedlejší roli, natrefíš na cosi, co by mohl být klidně Bourne s XX chromozomální výbavou... jenže to by ho nesměl režírovat ten kujón Soderbergh. Tomu se totiž už v podstatě pravidelně daří netočit jednoduché oddechové řízné věci, které by si tvůj talent zasloužil, ale pokouší se to něčím "ozvláštnit". A výsledek je pak v lepším případě zvláštní, v horším divný. A Zkrat balancuje mezi oběma hodnoceními. Ze sledování tohohle filmu zkrátka nemůže divák mít uvolněný pobavený pocit, ale na druhou stranu je to příliš prosté a fyzické na nějaké syrové drama z prostředí tajných služeb. Co hodnotím velmi kladně, je ochota, s jakou si pánská část ansámblu nechává poměrně drsně nakopat různé části těla, a pak taky to, že slečna Carano dostala možnost být tu i za dámu. A osobně považuji scénu, které vévodí kopačka kolenem oděným v ladné černé punčoše do hlavy pana Fassbendera, za skutečně pamětihodnou. Ještě nikdy tak nevynikl rozdíl mezi dojmem ženské výšky v lodičkách na podpatku a s prostou bosou nohou:) Každopádně dívat se na to (na celé) dá, ale není to zábavný akční výplach ani nic "pořádného" jiného. Prostě takový nepříliš dotažený mišmaš. Bohužel na červenou barvu to úplně nevidím. 60% (31.12.2016)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Naserete li testosteronovou prsatici s premenstruačním syndromem, máte kolem krku anakundu dřív, než stihnete zabouchat rukou o tatami a skálopevný stisk macatých stehen nepovolí, dokud barva vašeho obličeje nepřipomíná třikrát použitý tampón. Vynikající shemale fatale na zabijácké misi napříč kontinenty, u níž si bude nejedna militantní feministka čechrat bobra a machistický šovinista sahat po suspenzoru. Historicky první, dokonalý Soderbergh, u něhož člověka nepřemáhá narkolepsie, než se hrdinové unyle prokuckají k závěru či nudně prokecají k rumu s kolou v Zátoce sviní. A teď mě omluvte, musím jít preventivně ztřískat manželku, než mi to doma přeroste přes hlavu. (24.04.2012)

Haywire chce byť štýlovou thrillerovou jazdou s cool hlavnou hrdinkou, fyzickou akciou a vychytranou zápletkou. Ale je iba štýlovou blbinou, ktorá sa berie príliš vážne, na oddychový žáner je zbytočne neprehľadná a jej hlavná hrdinka je násilnícka lezba, ktorej osud je vám šum-a-fuk. Diskutabilne namiešaná popkultúra. (25.11.2012)

Na art příliš povrchní a nabubřelé, na thriller poněkud sterilní. Divácky vděčné akční scény v nevděčném neakčním filmu, osudové drama bez dramatu, velká slova zející prázdnotou. A za tím vším krčící se Steven Soderbergh s potutelným úsměvem, který říká "stejně ty prachy zase příště dostanu a budu si dál dělat, co chci. Na vás mi zas tolik nezáleží!" Bourne by měl ze všech těch naháněček a kontaktních soubojů určitě radost, ale ze zbytku by se rozplakal jako malá holka. [18/1/12, Londýn] (18.01.2012)