Secretos de Pasión
Encontrarás dragones
Režie:
Roland JofféScénář:
Roland JofféKamera:
Gabriel BeristainHrají:
Charlie Cox, Wes Bentley, Dougray Scott, Unax Ugalde, Olga Kurylenko, Golshifteh Farahani, Rusty Lemorande, Ana Torrent, Jordi Mollà, Rodrigo Santoro (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film vypráví příběh španělského novináře Roberta, který je pověřen napsat knihu o spoluzakladateli hnutí Opus Dei, knězi Josemaría Escriváovi. Pátrání v minulosti přivádí Roberta k navázání přetrhaných vztahů se svým umírajícím otcem Manolem, jenž se v mládí zúčastnil španělské občanské války. Novinář prostřednictvím svého vyšetřování zjistí, že jeho otec se v dětství s Escriváem znal a byl s ním i po část jeho pobytu v semináři před vysvěcením. Manolo však ze semináře odešel a se stal vojákem španělské občanské války. Znovu a znovu se však jeho životní cesta střetává s Escriváem, který je na útěku před perzekucí kněžích ve válečném Španělsku... (mac000)
(více)Recenze (19)
NIKDY NENÍ SNADNÉ VYMÝTIT VŠECHNY SVÉ DÉMONY. NĚKDY JE SNAZŠÍ NAJÍT NĚKOHO, KDO JE VYMÝTÍ ZA VÁS........ /// To je tak, když chcete pátrat po minulosti někoho cizího a na konci by jste nejradši zapomněli na tu svoji..... Tak jako Robert, jehož fotřík toho ví fakt o Josemariovi hodně. Bodejť by né, když spolu vyrůstali. A tak chca nechca vypráví.... o dětských bolístkách, o chlapci, pro kterýho bylo kněžství posláním (protože zjistil, že JEHO náruč je otevřená všem), o rozdílných cestách osudu, o vině, milosrdný smrti, lásce (i k ženě), víře a hlavně o odpuštění. On se téměř celej příběh odehrává během občanský války a přiznávám, že díky tomu to není nějakej tupej životopis, ale válka dává všemu úplně jinej rozměr. Vlastně mi to jako životopis moc nepřipadalo (nemám je rád!). Španělé jsou mistři ve vyprávění ,,lidskejch“ příběhů (jasně těhle taky). TEĎ UŽ VÍŠ VŠECHNO. Je tu šance napravit něco, co bylo rozbité .... jak říkám, příběh, kterej má vést k odpuštění a ne oslavám Boha. Protože všechno je to v nás. V lidech. A odpustit si musíme sami. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy inspirovaný skutečnými příběhy. 2.) Věřím, že utrpení není zbytečný. 3.) Thx za titule ,,iqtiqe“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
There Be Dragons vypadaj jak idealni latka pro Joffeho. Film o knezi, kterej zalozil Opus Dei a pozdej byl prohlasen za svatyho a do toho valecnej film o bojich ve spanelsku. A i kdyz je film o nabozenstvi a vire, rozhodne to neni nabozenskej film, ale spis zivotopisny drama. No a Joffe se s tim popral docela se cti, sice to neni nejak uchvatny, Joffe to uz v sobe asi fakt nema, ale rozhodne nadprumer, minimalne v porovnani s jeho soucasnejma kouskama. Docela se divim, ze tu neni zadny hodnoceni, ja se na film tesil uz od uvedeni paradniho traileru. Jinak herci jsou vyborny, jak naivni a za vsech okolnosti verici Cox, tak vecne nasranej Bentley, kterej konecne dostal poradnou hereckou prilezitost. Joffe plynule prechazi od valecnejch scen na ty komornejsi s knezama a jako celek si to drzi solidni tempo i povedenou vizualni stranku. Jen skoda toho zaveru, je sice fakt, ze je to cely pojaty jako vypraveni otce, ale presto pusobi konec lehce useklym dojmem. Rozhodne to neni typickej valecnej film, ale ani typicka biografie, takze kdo bude cekat neco takovyho, bude zklamanej, ale ja jsem spokojenej. ()
Zatiaľ čo filmy Libertarias a Land and Freedom vykresľovali španielsku občiansku vojnu politikou, There Be Dragons tiahne k náboženstvu. A nech mi nikto netvrdí, že nie, vo filme sú vykreslení pozitívne jedine kňazi, a to ich „modli sa za svojho nepriateľa“ mi veľmi rýchlo začalo liezť na nervy. Kľúčovými témami sú zrada (je neuveriteľné, koľko jeden zmanipulovateľný žiarlivý idiot dokáže narobiť škody) a odpustenie. Mám z toho zmiešané pocity, ale film sa mi vo výsledku páčil. ()
Silný příběh s neskutečně pomalým úvodem. # příběh 7 | hudba ? | humor 0 | akce 1 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 ()
Dobré vědět... Všechno. Včetně toho, že když odpustíte, někoho osvobodíte. Sebe... Tak já ti tedy, Rolande, odpouštím. Už za tu příležitost pro Charlieho Coxe, který si u mě napravil reputaci z Casanovy. A to tak, že dost. ()
Tenhle snímek mě moc nevzal, skoro nic se mi nelíbilo což je u těchhle případu škoda ale nic nenadělám. ()
Když odpustíte, někoho osvobodíte. Sebe...hrůzy španělské války a její dozvuky. Jinak cítíme ve filmu, jiný je život. Mizernej život. A hodně zajímavá postava kněze Josemaríi, dá se říci, skutečný věřící. Film za podívání rozhodně stojí, skvělá hudba a slušná kamera. ()
Film se na první pohled tváří jako životopis zakladatele Opus Dei, ale ve skutečnosti staví "hlavního" hrdinu na druhou kolej a rozehrává úplně jiný příběh. V praxi to vypadá tak, že v momentě, kdy už si říkáte: "Tak, teď už se konečně budeme věnovat Josemariovu životu a dozvíme se, jak to s ním bylo dál," přijde střih a do popředí se dostává příběh "vedlejší" postavy a jeho syna, který snad původně měl dát příběhu rámec a větší hloubku. Jsme tak svědky jakéhosi propletení dvou velice odlišných historických filmů, z nichž ani jeden nedostane dostatek prostoru, protože na to zkrátka nemají potřebný čas. Možná by bylo zajímavé rozdělit film podle těch dvou příběhů a podívat se na ně nezávisle. Není to špatný film, ale jako životopis to na celé čáře projelo a nebýt na začátku a na konci text týkající se Josemaria, asi byste se ptali, proč do toho válečného filmu cpou příběh kněze. (Btw. Tohle že má na svědomí člověk, který natočil dechberoucí Misii? No, ani zázraky se nedějí na požádání...) ()
Ukázkový příklad jak špatně může dopadnout mnohonárodnostní produkce. Film s nádherným půdorysem, který ukazuje smíření národa na obraze jedné rodiny, který mohl ukázat krutost a nesmyslnost války a krásu lidského humanismu. Celý potenciál je zabitý nudným a rutinním úvodem, jenž kdyby byl zkrácen ze 40 minut na 2, řekne vše a nezdržuje, mohlo se pak věnovat více času i soustředění válečným událostem, jenž jsou hodně epizodní, nevyrovnané (dočkáme scén a dialogů alá jihoamerická telenovela) a bez koulí. Film také zabíjí angličtina, hergot, španělský národní epos si představuji v jejich jazyce a s jejich slavnými herci a ne se 4. ligou z holywoodu a pár evropskými herci. Navíc za 36 mega má Joffé dost odfláklou výpravu, kdyby u filmu nebyly popisky, mohlo to být klidně v Itálii, jak se mu nedaří pracovat s atmosférou. Snad jen Charlie Cox sahá nadprůměr.¨ V občanské válce většinou není žádná strana ta správná a rozhodně nikdo není bez viny a všichni do jednoho trpí jejími následky... 40% ()
Joffé zůstane pravděpodobně mužem jednoho filmu...There Be Dragons nemá sílu Misie nebo poetičnost Tornatorových sicilských fresek...Je sice krásný v dílčích obrazech, ale jako rozmáchlá kronika své doby i pohnutých osudů jedné rodiny nedokáže vtáhnout a dovolit divákovi tyto životy prožít i protrpět... Tuctová a nudná dějepisná lekce, kde jsou i herecké projevy polopaticky zdůrazněny slzou kanoucí po tváři než opravdovým vnitřním pnutím...Dokáži si ale představit, že pro farskou kuchařku by se mohlo jednat o to pravé pokoukání na nedělní dopoledne mezi mší a obědem... ()
Nuda, hrozná nuda. První hodina je přímo ubíjející, že jsem u toho skoro usnul. A nejhorší na tom je, že je úplně nineříkající, nemá to vůbec tu výkladovou váhu, kterou by to mělo být. Asi je to tím pohledem víry a boha, protože tato problematika je mně naprosto vzdálená, takže jako neznaboh jsem se s tím vůbec neztotožňoval. Potenciál to mělo velkej, události občanských válek jsou dobrá studnice nápadů, ale ne v tomhle filmu. ()
Takže po shlédnutí tohoto jsem mírně zkoprnělá, užaslá a místy zasněná. Zasněná proto, že mě samozřejmě jako ženu okouzluje Charlie Cox svým hnědojantarovým pohledem. Zasněná také proto, že si má starodávná duše libuje v příbězích, kde kněz, popřípadě nějaký jiný dobrý člověk, rozdá vše, co má, potřebným a chodí po světě bez ničeho, v děravých botách, skoro bos. Užaslá, jak moc je tento příběh silný, přesto, že se ve skutečnosti asi neodehrál právě přesně takhle. Výborný scénář. Výborný Wes Bentley! A zase krásná kamera, hezké barvy. Jo a supr muzika! No a zkoprnělá jsem kvůli Opus Dei, neb dumám o možnosti, že režisér a scénárista v jedné osobě možná chtěl ukázat člověčí, lidskou, pokornou a zranitelnou tvář zakladatele Opusu, této pro mnohé znepokojivé, kontroverzní, přesto (nebo právě proto?) Janem Pavlem II. ustanovené osobní prelatury katolické církve. To je složitá věta a těžká otázka, ale nechám jí tady….:), podumejte. Každopádně, je to příběh o lidské slabosti, síle, krutosti, tuposti, nenávisti, odpovědnosti a odpuštění. Dávám mu za pět. PS: to je stejně super, že tady je za pět nejlepšíííí. ()
Hodně neortodoxní život byl nucen vést za španělské občanské války mladý kněz Josemaria Escrivá. A tak, když jeho přítel z dětství, Manolo, vypráví na magnetofonové kazety svému synovi životní příběh Escrivy ( a svůj vlastní), začíná s varováním, že při při jeho vyprávění "budou vylézat kostlivci" . A tak se epický příběh z raných let života kněze zabývá tématy jako je zrada, odpoštění, přátelství a hledání smyslu života v jeho každonenní všednosti. A činí tak způsobem, který sice nedosahuje kvalit téměř třicet let mladší Joffého "Misie", ale přesto dechberoucím a vtahujícím diváka nemilosrdně do dramat španělské občanské války, kdy na střetávání dvou nesmiřitelných ideologií doplácejí většinou prostí lidé . ()
Barbastro ve Španělsku. Městečko v Aragonii, městečko v mnou tolik milovaném Španělsku. Městečko, bohaté na pohnuté osudy. Právě zde se na samém počátku Španělské občanské války odehrál jeden z nejbrutálnějších masakrů duchovních i laických křesťanů. Mimo jiné je i rodištěm katolického kněze Josemarii Escrivary, zakladatele hnutí Opus Dei – jemu, jeho cestě ke službě Bohu, ke kněžství a jeho pojetí služby Bohu, je věnován tento snímek. Jako jiné snímky o Španělské občanské válce užívá formu retrospektivy. Syn prostřednictvím otce, který byl dětským přítelem budoucího kněze Josemarii Escrivary, proniká do atmosféry válečných let, do osudů svého otce a osudů jeho přítele. V podstatě sledujeme osudy tří lidí. Chlapce, který si vybere kněžství, cestu pomoci bližním, zahrnující i nelehký úkol pochopit a odpustit těm, kteří za své krédo zvolili nenávist a násilí. Budeme svědky napadání jeho osoby, jen z důvodu, že je „kněz“ (a tedy automaticky „buržoust“), svědky nezbytného skrývání se před rudými milicemi, jeho očima sledujeme vraždu kněze a jsme svědky odpuštění – to když varuje své spolubratry před pocity zášti vůči levičákům, před tendencí nepokládat je za lidi, ale za „svinské bestie“. (Nepokládat levičáky za „svinské bestie“ je rozhodně těžké.) Chlapce, který si vybere světskou cestu, cestu boje a cestu pomsty, pomsty vůči všem těm, kteří způsobili smrt jeho otce (jak on věří) a kteří ničí Španělskou zemi (to je ovšem fakt). Jeho osud bude jistým způsobem těžší – o onu nenávist, to on si ponese rány z války, kdy působil jako vyzvědač mezi rudými, do konce života. A konečně chlapce, který již válku nezažil, ale její stín jej také ohrozí. Snímek je z těch na něž se lze podívat znovu. Nedal by se ovšem nazvat životopisným, z osudů později svatořečeného Josemarii Escrivary se nedozvídáme o moc více, než nabídnou i základní informační zdroje. Oceňuji podání dusivého ovzduší občanské války, kdy jsou hranice mezi lidmi zřetelné a takřka nepřekonatelné. ()
Nuž, od tohto filmu som dostal niečo iné, než som pôvodne očakával. Miesto expresívnej vojnovej drámy film skôr osciluje medzi religióznou témou, osobnou zradou, a v menšej miere je tam predsa len aj zobrazená aj tá vojna. Mnohé scény odzrkadľujú bolesť, zmätok a agóniu tejto náročnej doby, ale ako celok je film skôr zmätený a spletitý. V tomto prípade by príbehu určite prospelo, keby bol rozprávaný priamočiarejšie. Herecké výkony sú tiež slabšie, na druhej strane ma však celkom zaujala kamera a celkové vizuálne poňatie filmu. 50%. ()
jeden z mala filmu, ze kterych jsem odesel z kina ()
Životopisné filmy jsou většinou pěkná nuda. Příběh už v hlavních obrysech znáte a aby vás to strhlo, chce to nápad a neotřelý způsob vyprávění. Tento film se o to snaží a celkem se mu to i daří. A jestli jste v životě neslyšeli o Josemaria Escriva de Balaguerovi aneb o zakladateli Opus dei, pak doporučuji. Případně vhodné pro dokreslení meziválečného období ve Španělsku. Jo a Olga Kurylenko je fakt krásná. ()
Mohlo to být lepší....mohlo to být horší....pokud překonáte sálodlouhý začátek, který toho ze sebe tolik nevymáčkl, tak se vám dostane celkem zajímavé podívané. Trošku jsem nechápala, proč film nebyl původně namluven španělsky, ale nakonec jsem se smířila s angličtinou. Nadprůměrnost toho celého držel Charlie Cox. Kdyby to šlo, dala bych mu pusu jako slečna v ZOO :) ()
Nuda. Bohužel. Trailer je parádní a dokáže nalákat, jenže k čemu to, když film je neuvěřitelně bezpohlavní nefunkční bazmek? A takový potenciál tu byl. Muckmuck story z válkou rozvráceného Španělska s obrovským rozpočtem a evropskou koprodukcí... To je něco po čem jsem tajně toužil, a nevěděl o tom, od dočtení Komu zvoní hrana (na tříhodinovou verzi s Ingrid Bergman nemám [zatím?] koule... možná někdy v budoucnu ;)) od Hemingwaye. Jenže scénář je děravý jak ementál a prostě celkově nezajímavý, s podivnou dějovou rovinou jako třešinkou na dortu. A bohužel ani režie tomu nijak nepomáhá. Scénář může být klidně blbost, ale když ji režisér správně naservíruje, tak to ani tak nevadí (viz. třeba Berg s Battleship) a divák to zbaští. Jenže Joffé se odmítá jakkoliv přizpůsobit dnešnímu divákovi a točí podle sebe. To ho sice ctí, ale doba Killing fields a Mise už je nenávratně pryč. Pochybuji, že mu jen tak někdo další dá na hraní 36M $... Které mimochodem jsou a nejsou vidět. Že je vše kvalitně provedené tu vidět lze, ale už to nevypadá jako Španělsko či občanská vojna ze třicátých let 20.st. Vypadá to klidně jako Mexiko (či jak zmiňuje uživatel ZkuKol Itálie) nebo třeba Balkán... A další věc, která mě na začátku zaskočila. Proč tam hrají Američani? Čekal jsem španělštinu a pak mě překvapí angličtina se španělským přízvukem? To se pinglové a uklízečky z Californie rozhodli dát na hereckou dráhu? (toto není mířeno na hereckou kvalitu, jen na fakt proč se snaží mluvit anglicky se španělským přízvukem - vždyť to zní tááák blbě... buď to mělo být čistě anglicky nebo čistě španělsky). Ale nebudu jen dštít oheň - jedna zajímavá věc by tu byla - Olga Kurylenko opravdu umí hrát! Zaprvé jsem ji vůbec nepoznal a za druhé se mi opravdu líbila! Dosud jsem ji měl zařazenou do škatulky "héreček" jejichž "hraní" je založeno na vystavování (krásných) vnad... Jenže i to se mi zdá na dvě hodiny málo. Vzhledem k nevyužitému potenciálu jdu jen za dvě. ()