Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bravurní tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gógó začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gógó do domova důchodců. Gógó se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (37)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem z filmu necítil takovou depku, jako právě z tohodle kousku. Film jako takový úplně dopodrobna nepromítá Island a jejich zvláštní náturu. Spíše se zaměřuje na pocity ze situací, ke kterým se jednou dostane většina z nás. Proto se filmem prolíná tak neskutečná deprese. Každopádně ale musím uznat, že režisér to natočil hezky. Trošku se tady vypovídal z jednoho, pro něj určitě, dost těžkého období a zároveň nezapomněl ani na ty, co na islandský film koukají, aby si užili tu krásnou krajinu a ty neuvěřitelně osobité postavičky v ní. Babička Gogo je těžký film, rozhodně bych ho nedoporučoval všem. Ale v závěru určitě nezklame a dopoví své zodpovězené otázky, což je sympatické. Život totiž pluje rozbouřeným mořem neustále. Jednou je na vlně, jindy pod vlnou. Pokaždé se ale musí oklepat a jít dalším vlnám čelem. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Mne to vychádza tak, že po filme Zimnica stratil Fridrik T. Fridriksson dych a stal sa z neho režisér priemeru. Mamu Gogo z tohto dôvodu vnímam ako osobnú apológiu (= obranu) tohto stavu, zapríčineného borením sa s nedostatkom peňazí, zadĺženosťou, chorou matkou a problémom ako tvoriť autenticky a pritom nezapadnúť do bahna popkultúry. Výsledkom je ale zase len priemerný film, nie úplne nevydarený, ale ani nejako zvlášť neobohacujúci, pričom v pamäti až na jeden-dva vtipy príliš dlho neostane. ()

lenuse 

všechny recenze uživatele

salalala: Jak dopadly Děti přírody na Oscarech je snadno dohledatelné. Ten film je prostě silně autobiografický. Jak dopadl režisér? Zatím žije.... Dovyprávění jeho životního příběhu nebylo podstatné. ()

Jordan 

všechny recenze uživatele

k tomuto zvláštnemu nevyváženému filmu zatiaľ neviem zaujať jasné stanovisko, preto dávam neutrálne 3 - je tu nutná znalosť tvorby i života minimálne f.t.fridrikssona, no zrejme aj k. kjeld, islandskej kultúry ako takej (nielen filmu, ale aj literatúry, hudby a maľby) a aj tak budete mať zrejme pocit nedopovedanosti a toho, o čom (kom) ten film vlastne je: o vzťahu k matke, ku tradícii, starobe, Islandu? o zlých rozhodnutiach alebo o veľkej láske...? fakt neviem. ()

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Zvláštně nevyrovnaný film. Buď to měla být pocta matce trpící Alzheimerem nebo tam měly být ty vtípky na téma jak si zvětšit dluhy snadno a rychle. Takže jsem se chvílemi bavil na režisérův účet a chvílemi sledoval, jaké to je, když se vám matka ztrácí před očima. Obě části nefungovaly spolu a nedoplňovaly se, spíš se srážely a tříštily. Ale ten černobílý film režiséra Erika Ballinga z roku 1962, který tu fungoval jako vzpomínky titulní hrdinky a Islanďanům objasňoval název, bych docela chtěl vidět. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Alzheimerova choroba. Strašák, který obchází mysl nejednoho stárnoucího člověka. Musí být strašné, když se dozvíte diagnózu, když si uvědomíte, že ze dne na den postupně zapomenete na všechno, co jste měli rádi, na všechny, které jste milovali, zapomenete sám na sebe, na svou vlastní osobnost, a stanete se lidskou troskou bez duše. Můžete to vzdát a jen čekat. Anebo můžete být sympatickou elegantní dámou a pokusit se tomu zatracenému Němci vzdorovat po svém. Dokud to jen trochu půjde. I za cenu toho, že málem uhoříte. Nebo že vytopíte sousedy. Nebo že umrznete. Rozhodně nebudete poslouchat dobře míněné rady svých dětí a nepříliš oblíbené snaše konečně povíte, co si o ní opravdu myslíte. Ne, Mamma Gógó rozhodně není žádná komedie, ale předkládá nám možnost, jak vážné téma pojmout s laskavým nadhledem. A vyznívá velmi smířlivě a pozitivně. (Challenge Tour - duben 2015) ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Pre mňa je Mama Gogo filmom o kríze (pred)stredného veku. Režisér niekedy pred 40kou rieši problémy ako chorá mama, neúspešný film, vďaka ktorému má veľké dlhy, zlý vzťah jeho manželky so svokrou, ako zoberie manželka decko do školy, keď mu odtiahli auto a tak stále dokola. Film sa ale tvári, že je najmä o starobe a polemikou o kinematografii. Vlastne je tým všetkým. Čierny humor strieda melanchólia, sentiment a niekoľko dramatickejších momentov. Film ale vďaka všetkému spomenutému mohol a mal mať silnejší emocionálny dopad. Po Fridricksonnovej prednáške na VŠMU mi je jasné, že film má autobiografické črty, respektíve prostredníctvom režiséra predkladá vlastné názory. Len tu nesfilmoval bohužiaľ svoje mnohé vtipné historky s kamarátmi v alkoholickom rauši. ()

Elfias Dóže 

všechny recenze uživatele

"Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává věci?" - "Alzheimer, babi, Alzheimer..." ___ O nepříjemných stavech - a to ne jen mysli šarmantní stařeny, ale též rejžovy portmonky, tedy toho, jenž je, jak jsem pochopil, projekci samotného Fridrikssona - trochu jinak; odlehčené a naturalistické zároveň, tak to snad umí pouze seveřané... 70% ()

easaque 

všechny recenze uživatele

tento film má určitě zajímavý námět a snaží se ukázat současné důležité problémy, a to nejen na Islandu, ale výsledek mi přišel nedotažený a mám z něho pocit, jako by vše jen nakousl a odkládá na později, které však už nepřijde. Přesto hlavní linie filmu o trablech režiséra se svou matkou, která trpí alzheimerovou nemocí, byla dobrá. Dával jsem do filmu větší naděje a proto ze mě víc než 3 hěvzdy nedostane ()

d-fens 

všechny recenze uživatele

Príjemne prekvapivý film o nepríjemných veciach, s vynikajúcimi hercami (Mrs. Kjeld), predcíznou kamerou, melancholickou hudbou a zaujímavou výpravou (dekorácie). Naozaj neviem, kde tam niektorí diváci postrehli náznak komédie? Je to čistá dráma, na rozdiel od filmu Deti prírody oveľa viac formálna a oveľa menej mystická a "artistická" - úprimná, presná, trpko melancholická a pre režiséra veľmi osobná. Samotný film je akoby transformáciou režisérovho filmu Deti prírody. Transformácia základného tématu staroby z obrazu poetického a mystického, vzdávajúceho hold starej generácii a jej tradíciám, do obrazu veľmi civilného, realistického, autobiografického, čo mu však nič neuberá na hĺbke a citovosti. Mamma Gógó je akoby komplement-doplnok k Deťom prírody. Myslím že Fridrikssonovi vôbec nešlo o reflektovanie známych finančných problémov Islandu, ale iba o poukázanie na to, ako nás naše "finančné bytie" vzďaluje od starnúcich rodičov (krásne to bolo vidieť v scéne, kde syn pri tv-správach je naštvaný, keď zistí že firma, ktorej akcie iba nedávno predal, vynašla liek na Alzheimera, aj keby sa mal vlastne tešiť, že jeho matke postihnutej touto chorobou sa tým otvorila možnosť na uzdravenie).... Režisér však nijak nemoralizuje, nepolemyzuje o "skazenosti doby", ale iba úprimne a pokorne dáva svoje vlastné svedectvo o nepokoji, ktorým ho útrapy a tristnosť "jesene života" napĺňajú. ()

salalala 

všechny recenze uživatele

Začátek vypadal dobře a těšil jsem se na sžíravou satiru na filmový průmysl. Bohužel jsem dostal něco úplně jinýho. Od tý chvíle, co matce diagnostikovali Alzheimera, šel režisér stranou a začalo se hrát na vážnější strunu. Nebylo to špatný a mělo to příjemnou melancholickou náladu, bylo to i hezky natočený, ale prostě ten příběh s tím filmem totálně vyšuměl. Byl nakonec nominován na Oscara? jak dopadl režisér? To se bohužel nedozvíme a je to škoda. I ta linie se zjevujícím se duchem manžela mi přišla zbytečná. Kjeld v hlavní roli je ale famózní a dost to drží. Přináší humor i tragiku a hlavně díky ní má tenhle film smysl. Gudnason je taky fajn, ale v polovině filmu ustupuje do pozadí a už moc nemá co hrát. Sem tam je to dost chaotický, že se člověk trochu ztrácí, ale herci to udrží lehce nad průměrem. Bodíky přidává hezká hudba, kamera a celková atmosféra. 60% ()

zette 

všechny recenze uživatele

Souhlasim s ostatnimi, ze film si vzal za namet moc temat. Na druhou stranu, proc by neuspesny a tim padem i zadluzeny reziser (profesi mozno zamenit za jakoukoliv jinou) nemohl mit, v dobe ekonomicke krize, ktera se na Islandu vyrazne podepsala, nemocnou matku s alzheimerovou nemoci? Misty dost trefny film, ktery dokaze zaujmout, dojat i pobavit (dechova zkouska). Z hercu predevsim zaujme K. Kjeld v hlavni roli. Na severskou tvorbu jen prumerne drama, v celosvetovem meritku se jedna o slusnou podivanou. ()

Brylin 

všechny recenze uživatele

Stáří. To slovo nahání spíš strach než že by dýchalo pohodou, odpočinkem a krásnými chvílemi s vnoučaty. Každý doufáme v to druhé, avšak skrytě se bojíme, že budeme našim blízkým na obtíž, popletení a nemohoucí. Fridriksson vypráví právě o té smutnější stránce dožívání a byť se snaží vyprávění odlehčit, vychází mu poměrně depresivní příběh, zdůrazněný navíc druhou dějovou linií o finančních problémech syna povoláním režiséra. Technicky lze jen málo co vytknout, ale vyznění filmu by mohlo být díky naléhavost a závažnost obsahu silnější. Takto pouze pěkné tři hvězdičky. ()

edie sedgwic 

všechny recenze uživatele

Neohurilo ma to, ale povedzme si pravdu, reziser vytiahol tie najtvrdsie kalibre , ktore neucinkuju len na malokoho. Prvych 10-15 minut sa to tvarilo ako komedia, potom vsak naskakuju drama s prvakmi ducharciny. O Islande som sa nedozvedela nic, ale zabery na pustu krajinu boli nadherne a aj kulturne vlozky vo forme pesniciek v tej jazykulamavej reci ma dostali. Priemer. ()

Reklama

Reklama