Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Arnost Lustig je vyborny vypravec. Rekl, ze byl zarazen na zplynovani,ktere bylo odlozeno, kvuli zplynovavani Madaru, ale jiz nedorekl, jak se nakonec zachranil. Rika “V Osvetimi se u vstupu ptali jake mas povolani a kdyz jsi rekl obchodnik, sel jsi rovnou do plynu. Jiny mohl pracovat tech 90 dni. To byl prumer jak dlouho mohl pro nas pracovat s malym pridelem jidla. Ale prijel narvany transport a to ani netridili, sli rovnou do plynu. Dalsi selekce vybranych postavili je konec rijna nahy na zimu a zjistovali, kdo je slaby, nevhodny na praci. Ten dostal zapal plic a zemrel". Na jinem miste Lustig rika ,ze prirozenosti cloveka je mluvit o lepsich vecech, nez citi a to horsi si nechsva pro sebe.Proto se nam hrizy koncentraku nezdaji tak hrozne. ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Navzdory přítomnosti Arnošta Lustiga silně podprůměrný dokument, jehož občasná nedořečenost mate a autenticitu absolutně zabíjí zjevná inscenovanost. Na vině je přitom samotný režisér snímku, Lustigův syn Josef, který se na sebe neustále snaží strhnout pozornost, jakoby se chtěl přiživit na stínu svého otce a upzornit především na sebe. ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama