Děti moje

"Jmenuji se George Clooney, jsem slavnej, bohatej a krásnej. Nedělám moc filmů, takže si koukejte vážit každýho, kterej vám předhodím!" Tenhle vzkaz jakoby snad oscarová akademie dostávala každý rok, a tak po loňském nepochopitelném boomu okolo Lítám v tom jsou hitem letošní sezony Děti moje. Není to zle udělaný, ale naprosto neupřímný film s tuctovým příběhem násilně našroubovaným do roztančené Havaje, která mi po deseti minutách začala lézt na nervy, a na které George Clooney působil stejně přirozeně, asi jako jeho jméno v nominaci na nejlepší herecký výkon. Celý rok chodím do kina na taková kvanta zajímavých dramat a když přijde na lámání chleba, zbude na talíři okoralá a několikrát přežvýkaná patka... (17.02.2012)

Říkám to se zklamáním, ale za posledních šest měsíců jsem viděl alespoň pět podobných rodinně dramatických snímků, které byly jednoduše lepší, lidštější, svěžejší. A méně šly po tom „jistém".. Děti moje až příliš přiznávají, že chtějí hlavně dojímat. Na řídký děj jsme u Payna zvyklí, těšíme se spíš na podmanivou atmosféru a skvěle napsané dialogy. A tady můžeme čekat problém. Neříkám, že Děti moje nemají řadu povedených a vypointovaných (a samozřejmě skvěle zahraných) scén, ale mezi nimi je až příliš vaty a laciného sentimentu a nepomůžou (spíš naopak) ani havajské odrhovačky. Což je minimálně škoda, protože Payne má skvělý cit pro situace ze života obyčejných lidí a přenášení hřejivého humoru na plátno. Ty dvě hodinky sice utečou jako voda, víc ale čekat nemůžeme. Nepomáhá ani umístění děje na Havaj a linie hledání identity. Fakt mi bylo jedno, zda hlavní hrdina pozemky prodá či nikoliv. Clooney je coby záložní rodič výborný (nicméně nikoliv výborný na Oscara), Shailene Woodley snad ještě lepší. Sečteno, podrženo: pomalá nezávislá konverzačka, místy ale trestuhodně prázdná. (15.02.2012)

Na jednu stranu možná prvoplánově klišoidní a hrající až moc na city, ale na mě to fungovalo. Scénáristi možná zatopili Clooneyeho postavě až moc pod kotlem, ale dialogy jsou skvěle napsané a hlavně je to prvotřídně zahrané. George si toho plešouna zaslouží, protože těma svejma očima tady uhraje všechno a celkem slušně překvapil Matthew Lilard ve vedlejší roli, kterýho už jsem dlouho nikde neviděl. Největším překvapením je ale samozřejmě totálně neznámá Shailene Woodley, která je zde fakt vynikajcí a tu nominaci na Oscara by si taky zasloužila. Celkově mi to prostě celý sedlo do nálady, hlavně atmosférou. I když ta prvoplánová havajská hudba mě srala konstantně. (08.02.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

Celým Descendants se jako tenká nit táhne zkušenost, jak míra projeveného zájmu ovlivňuje mezilidské vztahy. Když je ho příliš, přináší sebou škodu, když je ho málo, přichází odcizení.. Zasadit diskomfortní životní situaci do reálií pozemského ráje považuji za chytrý tah, stejně tak vtipná odlehčení v tu správnou chvíli. Škoda jen, že to tlačení se do civilnosti a „upřímného“ sentimentu je stejně křiklavé, jako šatník havajského hráče na ukulele. Apropo, když člověk hodinu a půl poslouchá havajské lidové songy, dojde ke zjištění, že být v kómatu zase není tak špatné.. (17.03.2016)