poster

Další patro (festivalový název)

  • Kanada

    Next Floor

Krátkometrážní / Komedie

Kanada, 2008, 12 min

Scénář:

Jacques Davidts

Kamera:

Nicolas Bolduc
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • cashflower
    *****

    Alegorický obraz, ktorý nastoľuje otázku: dokáže si človek uvedomiť vlastnú deštrukciu a je schopný jej vôbec čeliť? Snímok nastavuje tvár samej podstaty modernej spoločnosti, kde chtíč naberá tak ozrutné rozmery, že postupne zhypnotizuje aj sebemenší úsudok človeka, až sa napokon sám stane jeho otrokom vo vlastnej záhube. …podané s výrečnou atmosférou, so skvostným vizuálom a v doprovode podmanivého zvuku. … ______ešte zaujímavejšie môže byť položenie si otázky: koho stvárňujú čašníci, hudobníci a hlásateľ v tomto podobenstve? ..prečo počujeme mumlanie namiesto artikulácie?… čo je naozaj pravá podstata tohto posolstva a kam smeruje? …kde začína a končí jeho pochopenie medzi nami, “pozorovateľmi”.. Villeneuve zachádza až tam, kde jednosmerné chápanie premisy uspokojí do takej miery náš úsudok, ako uspokojil samotných…………. ______ --100%-- ..úvodný a záverečný pohľad za sprievodu bubnov zarývajúc svoje ostrie do duše, hovorí za všetko…(27.10.2018)

  • C0r0ner
    ***

    Ano, kritika dnešní nenažrané společnosti to byla velmi trefná a zároveň špičkově udělaná, ale pouhá myšlenka a kvalitní zpracování mi bohužel nestačí. Krátkometrážní filmy prostě musí mít něco víc, než obsahovalo Další patro. Tak jako tak ale Villeneuve dokázal, že režisér je jeden z nejlepších na světě. 70%(30.5.2017)

  • rekkky
    ****

    The content is very wealthy, so the outcome of disgusting overeating and neverending greed is very trustworthy. Allegory to some social bad habit is obvious and very nicely filmed. In 11 minutes or so is enough of interesting material and this short film shows main point in very clear colours. Visual side of the film is also very proffesional and outstanding.(1.6.2015)

  • Everyone
    ****

    Prožrat se až do pekla ve jménu šestého smrtelného hříchu nestřídmosti/obžerství (personálně) alias konzumu (sociálně), byť na původní tématický filmový bizár (co do míry bizarnosti, ale i prosté nechutnosti, která mi v tomto směru připomíná snímek Taxidermia z roku 2006) Velká žranice /La Grande bouffe/ z roku 1973 to nemá. ___ Podobenství o vrchnosti (management se svým ekonomickým náboženstvím či obecněji - mimopodnikově - tzv. horní 1%) obskakované mnohočetným plebsem - sociální pyramida či vzdálenosti hrotů sociálních nůžek vypovídají o tomtéž. Armatura budovy (resp. lignin dřeva), která představuje spletitý planetární systém (eko-, ekono-, socio-,...), je dennodenně oslabována narůstající tíhou civilizace, stolu, u kterého sedí elity, až nakonec koroze rozleptá vazby natolik, že to některé slabé místo v komplikovaném systému neudrží a vše se zhroutí mžikem oka. Výstup je pozvolný, ale pády jsou vždy rychlé a bolestivé. ___ Na film se dá dívat i jinak, např. přes perspektivu závislostí a neschopnosti si odříct stereotypně konzumující požitek, překonat vlastní slabost apod. - kalvinisté, resp. presbyteriáni alespoň mají někoho, koho mohou "napíchnout na vidle".(7.1.2017)

  • SOLOM.
    ****

    Tahle mega žranice se Kanaďanům vážně povedla. Měl jsem za těch třicet let, co dýchám možnost žrát už ledasco, ale některé vybrané chody v tomto krátkometrážním snímku bych nepozřel ani kvůli gastronomickému orgasmu. Lahůdek tam bylo jen co je pravda, ale z těch mozků ve škeblích mi bylo zle, jenom když jsem se na ně podíval. Jinak ale tvůrcům nemůžu vyčíst skoro nic.(2.2.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace