Pina

Mám celkem ráda filmy o tanci. Jako dítě jsem 5 let vytrvala u klasického baletu. Dnes se na tanec už jen ráda dívám. Proto jsem zajásala nad dokumentem , který navíc natočil Wim Wenders. Jenže moje zklamání bylo veliké. Vše asi spočívá v tom, že vyznávám naprosto jinou estetiku pohybu a pohybového vyjadřování. Ale to neznamená, že se nechci dozvědět něco z druhého konce. Viděla jsem skupinu lidí, která se navzájem potřebuje a je spojená stejným pohybovým jazykem a je jasné, že jako taková má i své ctitele. Ale nemůžu si pomoct, měla jsem pocit, že se dívám na artterapii z nějaké kliniky. Stejně na mě působily i promluvy tanečníků o Pině. Jako nenormální. To vše nějak respektuju, brala bych to jako dobrý dokument o tanci, který se mi nelíbí. Jenže to byl pro mne špatný dokument. Chtěla jsem se něco dozvědět o známé choreografce a jejím způsobu práce a tato informace zde byla minimální. Myslím, že smrt Piny na tom nic nemění. (29.09.2012)

Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná? (07.07.2011)

Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby. (11.11.2011)

Kvality filmu nespočívají ani tak v kvalitách stylistických či režisérského vkladu, ale spíše v osobnosti Piny Bausch a jejich jedinečných choreografií. Samozřejmě je to natočeno jasně, přehledně, dobře sestříhané, ale o to nakonc ani nejde – je to skutečně jen vhled do určitého druhu tance. Částečně to míří k dokumentu a oslavě Piny (což jsou nejslabší pasáže), nicméně se dají ignorovat a prostě jen užívat tanec. Groteskní a dojemné a 3D není třeba. Tanz tanz sonst sind wir verloren. Berlinale 2011 – Kino Urania (30.06.2011)

Můj dosud nejsilnější 3D zážitek a letos asi nejpůsobivější snímek zhlédnutý v kině. Přemýšlím, proč někteří tanečníci neměli dohraný postsynchron > jedná se o parafrázi úvodní promluvy Piny, že tam, kde slova nestačí, tam začíná tanec? Vyjádřili daní umělci svou pocty a city k Pině pohybem samotným? ...Osvobozující podívaná... [Metropol Olomouc, 23.11.2011] (23.11.2011)