poster

Pina

  • Německo

    Pina

  • Německo

    Pina - tanzt, tanzt sonst sind wir verloren

  • Francie

    Pina

  • Slovensko

    Pina

Muzikál / Dokumentární

Německo / Francie / Velká Británie, 2011, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TomPrusik1
    odpad!

    Možná mě budete po přečtení komentáře považovat za kulturního barbara, ale tohle fakt ne. Jednak já NESNÁŠÍM artové filmy. Jsou pro běžného člověka nepochopitelné a nad nimi dokáže filosofovat a hádat, pár intelektuálů co tím autor chtěl říci. Film jsem si představoval úplně jinak. Jo, čekal jsem nějaké to trsání, ale rozhodně ne, že bude celý film. Chtěl jsem se hlavně z dokumentu dozvědět, co byla ,,Pina" zač, jak si žila, nějaké perličky ze života... Tohle já očekávám u dokumentu. A výsledek? Vím o ní absolutní prd. Celých sto minut jsem jen koukal na nemožné tance a to je pro mě velice náročná záležitost. Na balet bych nikdy nešel, když jsem se díval na Hříšný tanec, tak mi skřípaly zuby... Na taneční filmy asi opravdu nejsem. Takže moje kruté hodnocení bylo dosti ovlivněno tím. To ale nemění nic na tom, že tento film je o HOVNECH. V podstatě, kdyby jste se dívali hodinu a půl do zdi, tak jste ,,viděli zároveň Pinu". Prvních 20 minut jsem čekal, že už se začne konečně něco. Jo, ne všechny filmy jsou zajímavé hned o začátku, ale Pina nebyla zajímavá vůbec. Pak jsem se dalších 30 minut začal smát tomu, že to snad mysleli vážně. Uvažte, tance kdy po sobě lejou vodu z kýblů a dělají při tom důležitý pohyby. Nebo se ženská plazí po čtyřech a druhá po ní háže hlínu pomocí lopaty. Nebo ženská, co vypadá jako pravěká žena, dupe v tramvaji a dělá při tom hrozné zvuky. A tomu přihlíží nějaký chlap co má na sobě uši zajíčka. To jako vážně? Tohle je ten art? A proč to dávat do 3D? Nechápu. Zbytek filmu jsem se hrozně nudil a díval na hodinky. Každá minuta byla hodina. Divím se, že jsem to vydržel do konce. Ale nutno dodat, že na tohle nikdy nezapomenu. A už to nikdy nepotřebuji vidět. 10% za zbytečnou snahu tanečníků. NEVER MORE (až na nějaké pasáže)(8.12.2014)

  • liborek_
    ***

    Film má jedinou vadu, která ale zážitek podstatně sráží: Příliš se v něm mluví! Bohužel, vinou nečekaného úmrtí P.B. byl Wenders nucen poněkud upravit původní koncept, a tak film nakonec dostal podobu této pocty & oslavy & vzpomínky. Chápu respekt, s jakým všichni zúčastnění přistupují k odkazu P.B., nicméně ten by šel mnohem lépe vyjádřit stovkou minut tance, namísto četných vzpomínkových vsuvek & monologů jednotlivých účastníků, které jsou z velké části tuze frázovité (znáte to, takové ty klišoidní řečičky "musíš následovat svoji cestu.." apod.). Ony promluvy, které tanečníci pronášejí ve svých rodných jazycích (a že těch řečí je celkem hodně..), krásně naznačují, jakým je tanec internacionálním a mezikulturním dorozumívacím prostředkem: silným a dostatečně výmluvným na to, aby byl v tomto filmu jediným...__ A 3D? Velmi zintenzivňuje zážitek. Na druhou stranu si však divák může všímat, jak nedokonalá tato technologie stále je a jak směšně a zastarale budou dnešní filmy natočené touto technologií vypadat za 40-50 let; jak daleko k technické dokonalosti, která byla takřka dosažena u klasické "2D" kinematografie, tato technologie stále má. (3 a 1/2*).(20.9.2011)

  • tomtomtoma
    *****

    Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál.(14.6.2012)

  • Jordan
    *****

    na úvod sa priznám, že zo všetkých umení a umeleckých foriem tancu rozumiem najmenej. ďalší bod priznania by sa mal asi venovať tomu, že sám tanec nevyhľadávam (ani aktívne, ani pasívne) a aj keď nejaké tie pohyby ovládam a rytmus mi nerobí problémy, pozvanie k tancu vždy vďačne odmietnem - radšej knihu! i napriek tomu sa mi tento wendersov "film" (úvodzovky preto, že podobne ako pri mallickovom strome života si myslím, že sa nejedná o film, ale o audiovizuálnu esej, o niečo na hranici umeleckej formy) nesmierne páčil, vtiahol ma do iného sveta (slovo vtiahol je vďaka 3D asi celkom vhodné - 3D filmov som veru nevidel veľa, pretože tú technológiu z nostalgie a princípu nevyhľadávam, no ak už, tak pri tomto filme a projekte takého typu má zmysel a bolo to skutočne lahodné: la hodné) ohúril ma, očaril ma a opantal ma kopou strhujúcich choreografií, živelnosťou (a živlami) tanečníkov a ich výkonov, nápadmi (scénickými, choreografickými i kostýmovými), ktoré boli vtipné, absurdné, veľkolepé, presné, zrazu akoby som na tú hodinu a pol rozumel tancu, minimálne som však pochopil, že Pina Bauch (meno, ktoré som pred filmom nepoznal a ktoré po filme mi je také známe, ako keby som vedomosť o tejto geniálnej tanečníčke a choreografke vedel odjakživa) bola veľká osobnosť, bola materská figúra, bola priekopníčka na poli tanečného umenie - no hlavne a predovšetkým akýsi "guru" pre hromadu ľudí, ktorým ukázala smer, niektorým dokonca zmysel života. dokumentárna zložka bola urobená dojímavo a originálne, film však nie je dokumentom, je to skôr impulz, aby som si po pozretí filmu sám pozrel o Pine viac, ak sa však nechcem dozvedieť nudné faktografické údaje jej života, musí mi stačiť to, že to bol človek živelný, neustále v pohybe, milujúci tanec, pracujúci tvrdo, nadoraz a celý život, smerodajný - a to o nej možno stačí a ja si myslím, že to presne chcel o nej wenders ukázať: predviesť pinu v jej najkrajšom a najstrhujúcejšom svetle nie klasickým dokumentaristickým spôsobom, ale skrz jej umenie, skrz tanec. pretože pina = tanec.(28.9.2011)

  • Botič
    *****

    Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná?(7.7.2011)

  • - Na festivalu Evropské filmové ceny roku 2011 v Berlíně získal snímek cenu pro nejlepší dokument. (Terva)

  • - Film měl být původně společným projektem Wenderse a Bauschové – pojilo je přátelství, stejná generační zkušenost a samozřejmě vzájemný respekt k tvorbě druhého. Film dlouho odkládali, neboť Wenders hledal způsob jak mimořádnou jevištní a choreografickou práci Bauchové uchopit, aby na plátně neztratila na své působivosti. Nápad natočit film v technologii 3D přišel bohužel pozdě, po několika úvodních záběrech Pina Bausch v červnu 2009 umírá, takže film vznikl bez její osobní přítomnosti. (Zdroj: Film Europe)

  • - Snímek je vůbec prvním evropským hraným 3D filmem. (pan Hnědý)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace