poster

Pina

  • Německo

    Pina

  • Německo

    Pina - tanzt, tanzt sonst sind wir verloren

  • Francie

    Pina

  • Slovensko

    Pina

Muzikál / Dokumentární

Německo / Francie / Velká Británie, 2011, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Payushka
    ****

    Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby.(11.11.2011)

  • Jordan
    *****

    na úvod sa priznám, že zo všetkých umení a umeleckých foriem tancu rozumiem najmenej. ďalší bod priznania by sa mal asi venovať tomu, že sám tanec nevyhľadávam (ani aktívne, ani pasívne) a aj keď nejaké tie pohyby ovládam a rytmus mi nerobí problémy, pozvanie k tancu vždy vďačne odmietnem - radšej knihu! i napriek tomu sa mi tento wendersov "film" (úvodzovky preto, že podobne ako pri mallickovom strome života si myslím, že sa nejedná o film, ale o audiovizuálnu esej, o niečo na hranici umeleckej formy) nesmierne páčil, vtiahol ma do iného sveta (slovo vtiahol je vďaka 3D asi celkom vhodné - 3D filmov som veru nevidel veľa, pretože tú technológiu z nostalgie a princípu nevyhľadávam, no ak už, tak pri tomto filme a projekte takého typu má zmysel a bolo to skutočne lahodné: la hodné) ohúril ma, očaril ma a opantal ma kopou strhujúcich choreografií, živelnosťou (a živlami) tanečníkov a ich výkonov, nápadmi (scénickými, choreografickými i kostýmovými), ktoré boli vtipné, absurdné, veľkolepé, presné, zrazu akoby som na tú hodinu a pol rozumel tancu, minimálne som však pochopil, že Pina Bauch (meno, ktoré som pred filmom nepoznal a ktoré po filme mi je také známe, ako keby som vedomosť o tejto geniálnej tanečníčke a choreografke vedel odjakživa) bola veľká osobnosť, bola materská figúra, bola priekopníčka na poli tanečného umenie - no hlavne a predovšetkým akýsi "guru" pre hromadu ľudí, ktorým ukázala smer, niektorým dokonca zmysel života. dokumentárna zložka bola urobená dojímavo a originálne, film však nie je dokumentom, je to skôr impulz, aby som si po pozretí filmu sám pozrel o Pine viac, ak sa však nechcem dozvedieť nudné faktografické údaje jej života, musí mi stačiť to, že to bol človek živelný, neustále v pohybe, milujúci tanec, pracujúci tvrdo, nadoraz a celý život, smerodajný - a to o nej možno stačí a ja si myslím, že to presne chcel o nej wenders ukázať: predviesť pinu v jej najkrajšom a najstrhujúcejšom svetle nie klasickým dokumentaristickým spôsobom, ale skrz jej umenie, skrz tanec. pretože pina = tanec.(28.9.2011)

  • salalala
    ***

    Rozhodně zajímavý film, který ale podle mě plně ocení jen naprostí znalci a fanatici do tance. Choreografie jsou tedy famózní a svým způsobem berou dech, jak fungují. Hudba je skvělá, hrozně příjemná, rytmická a melodická. Problém mám ale s tím, že je to opravdu hodně dlouhé a Wenders bohužel vůbec nezačleňuje taneční vystoupení do kontextu. Tudíž si pokládáme otázky: Je to pořád jedna inscenace? Nebo více vystoupení? Navíc nevíme, kdo mluví, což je taky trošku škoda. Na druhou stranu ale ty choreografie fungujou samy o sobě, což je super. 3D je výborné, Wenders umí pracovat s prostorem, čímž 3D jen umocňuje a divák si tak připadá na pódiu po boku tanečníků. Oceňuju i netradiční zasazení krásných tanečních čísel do naprosto obyčejné přírody, což je až neuvěřitelně působivé. Škoda, že se nedozvíme o Pině Bausch trošku víc. Dost náročný snímek. 60%(24.8.2011)

  • Kmotr
    *****

    Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu.(4.7.2011)

  • kinej
    *****

    Film Pina dokázal nemožné, totiž bavit mě, coby člověka který tanci zrovna nefandí. Ale díky tomuto snímku jsem si uvědomil, jak úzký pohled jsem na tento druh umění měl. Nejvíce vystihující je věta, kterou pronesl jeden z aktérů, cosi o vyjadřování pocitů, na které nelze najít slova a že v takové chvíli je na řadě tanec. A skutečně film komunikuje emoce, které nelze verbálně uchopit a přesto tam jsou a jsou velice silné. Asi nejvýmluvnější ukázkou toho je pasáž, kdy na archivním záznamu tančí sama Pina Bausch. Její pohyby jsou neverbálním vyjádřením strachu, úzkosti a mnoha dalších nepojmenovaných emocí. Protože jak je řečeno jinde, tance lze krásně vyjádřit smutek, štěstí i vztek. Tento snímek považuji za geniální, ale upřímně myslím, že Wenders na tom až takovou zásluhu nenese. Je totiž geniální proto, že zobrazuje tance geniální choreografky. I když zážitku pomáhá i krásná kamera a podmanivá hudba.(22.9.2011)

  • - Snímek je vůbec prvním evropským hraným 3D filmem. (pan Hnědý)

  • - Film měl být původně společným projektem Wenderse a Bauschové – pojilo je přátelství, stejná generační zkušenost a samozřejmě vzájemný respekt k tvorbě druhého. Film dlouho odkládali, neboť Wenders hledal způsob jak mimořádnou jevištní a choreografickou práci Bauchové uchopit, aby na plátně neztratila na své působivosti. Nápad natočit film v technologii 3D přišel bohužel pozdě, po několika úvodních záběrech Pina Bausch v červnu 2009 umírá, takže film vznikl bez její osobní přítomnosti. (Zdroj: Film Europe)

  • - Na festivalu Evropské filmové ceny roku 2011 v Berlíně získal snímek cenu pro nejlepší dokument. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace