Obsahy(1)
Zábavný pořad Miroslava Donutila vás zavede do prostředí brněnského klubu na Šelepově ulici, který se nesmazatelně zapsal především do moravského kulturního dění šedesátých let. Právě proto si toto místo herec vybral, aby zde zavzpomínal na svá brněnská studentská léta. Jen málokdo dokáže vyprávět s takovým zaujetím jako on, jen málokdo dokáže i v prostých životních situacích nacházet příběhy s pointami a tak přesně fixovat a vzápětí předvádět jednotlivé lidi, s nimiž se ve svém hereckém životě setkal. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Tady se jedná o nějakou zmršenou verzi skoro dvouhodinového vystoupení, které se natáčelo v Brně. Donutilovo představení se skládá ze dvou částí pojmenovaných "Pořád se něco děje" a "Furt ve střehu". Česká televize to natočené má celé, jen to je pojmenované "Pořád se něco děje" a "Pořád se něco děje II." - viz první díl http://www.ceskatelevize.cz/porady/1015829576-porad-se-neco-deje/39633616244/ i druhý díl viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/1015829576-porad-se-neco-deje/39633616244/ nebo https://www.youtube.com/watch?v=C5s-ID2zDNE. Našel jsem ale také odkaz na další zmršený první díl (pouze 19ti minutový) - viz - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1015829576-porad-se-neco-deje/39633616252/). Takže tímto děkuji za absolutní "odbornost" České televizi. Ale dosti nářků - kdo má Donutila rád, zná jeho první vystoupení zpaměti, protože je to naprosto dokonalé vyprávění. Především druhý díl je naprosto kouzelný, kde Donutil vzpomíná v celém díle na siláka Frantu Kocourka a jeho neskutečné vtípky. Zmíní také Rudy Kovandu a jeho veselé příhody. ()
"Ty štoly su tu take spletite, že tu, jak se mi kdo zamoce, tak se mi z teho nevymoce." Donutil na Šelepce byl v tehdejší formě za jasných pět hvězd, program Pořád se něco děje byl naprosto báječný, ale já budu při hodnocení trošku lakomější. Důvodem je to, že zábavný večer byl sestříhaný na trapných 25 minut, z nichž přibližně polovinu času zabraly písničky a to je, jako kdybych cizinci ukazoval Brno, ale zapomněl bych přitom na Špilas, Myší díru, krokodýla a metro. ()
Pro roli vypravěče historek, ať už svých, nebo těch od přátel, se Miroslav Donutil narodil. V pořadu Pořád se něco děje je na vrcholu a v plné síle. Tento pořad jsem viděl jen párkrát, ale ještě na kazetě jsem vyprávění slyšel bez přehánění snad stokrát. Společně s dalšími kazetami Furt ve střehu, Ptejte se mě, na co chcete a Já na co chci, odpovím jde o jeho nejlepší období a největší zábavu. Postupně to pak šlo spíš dolů, kdy se to často opakovalo a už to nebylo ono. Přesto za tohle a za spoustu hodin zábavy, které mi to přineslo, budu Miroslavu Donutilovi vždy vděčný. ()
Jednoznačně Donutilův vrchol. A ani nebyla potřeba nějaká výpravná drahá záležitost, stačila na to Šelepka. Samozřejmě je otázka, kolik z toho se opravdu stalo a kolik si toho vymyslel, ale čert to vem. První část je vlastně takový rozjezd (byť už to je docela nářez), ale ta druhá, to je jedna bomba za druhou. Jediné, co je člověku líto, je, že u těch věcí, co se skutečně staly, nebyl přímo tam a neviděl na vlastní oči ty alotria, co tropili Kocourek, Kovanda, Chroustal, Bratr plukovník a spol. Z dnešního úhlu pohledu to ještě zlepšuje nostalgický pohled na Šelepku v původní podobě s rtuťovýma sadovkama okolo (kde je jim konec :/). "Urobime prezenčku." ()
Donutil je bez diskuze vynikající filmový komik a televizní vypravěč, bohužel většina jeho dalších "zábavných sešlostí" ukázala, že rozhodně není studnice nevyčerpatelná, a když vyschl pramen Kovandovsko-Kocourkovských příhod, šly všechny jeho vzpomínky o dvě třídy dolů. Mám-li ovšem zhodnotit samotné "Pořád se něco děje" pak musím uznat, že jde o prvotřídní srandu. 100% ()
Reklama