Návrat do země Oz

Zatímco některé z proslulých dětských filmů, ze kterých se staly kulty jako např. "Dům plný strachu", vykazují dnes jistá dramatická zaškobrtnutí či je potřeba přimhouřit oko nad rozvolněným vyprávěním, "Return to Oz" představuje dokonalý film, který nikterak nestárne a ještě dnes i dospělého diváka vtáhne a pohltí. Po řemeslné stránce představuje vytříbené dílo s dokonalými mechanickými efekty a uhrančivou atmosférou, v níž se mnohoznačně snoubí úžas vzbuzující fantazie se zneklidňujícími prvky. Svůj podíl na tom má i dokonalá Fairuza Balk, která svým osobitým podáním dodává Dorotce životnost, která plynule přechází mezi bezprostředností, bojácností i dětskou odhodlaností. Vedle toho snímek představuje fenomenální počin z hlediska "franšízy" Čaroděje ze země Oz. Dokonale totiž překlenuje propast mezi původní vizí L. Franka Bauma a zparchantělým kánonem ustanoveným nekriticky přijímanou kanonickou filmovou adaptací z roku 1939. Vyprávění "Return to Oz" na jedné straně navazuje na starý film, ale namísto jeho vaudevilové našňupané rozvernosti navrací svět Oz zpět do temnější a zneklidňující podoby, jakou vystavěl Baum ve svých knihách (potažmo kterou zachovává japonsko-americká animovaná adaptace z roku 1982), přičemž navíc geniálně spojuje motivy ze druhé a třetí knihy Baumovy série do jednoho osobitého vyprávění. Na klasický film ovšem scénář také nenavazuje doslova, přesněji řečeno na jeho primární vyznění, kde Dorotka s americkým úsměvem přijímá konzervativní pohled, že doma je nejlépe. Naopak vychází z jeho podvratného čtení, které výlet do světa Oz vykládá jako projev hrdinčiny podstaty, kterou musí skrývat před svým okolím. Proto také v začátku tohoto pokračování odváží teta Dorotku k doktorovi, který ji má zbavit jejích utkvělých představ. Když se Dorotka po úzkost vzbuzujícím úvodu z psychiatrické léčebny dostane zpět do světa Oz, není to eskapistický návrat do pestrobarevné říše, naopak Smaragdové město je v troskách a její přátelé promění v kámen. Premisa jednak do světa Oz vrací ohrožení, jež z Baumovy předlohy tvůrci starého cukrkandlového muzikálu eliminovali. Současně se tím také otevírá ústřední motiv "Return to Oz", že Dorotka musí za svou fantazii bojovat a obhájit si ji proti nepřejícímu okolí - byť ne přímo aktivně, ale prostě tím, že se nenechá zastrašit a postaví se tváří v tvář překážkám a nebezpečím (což opět odpovídá Baumovým knihám). V souladu s tím také všechny postavy, které potká, ať už se k ní přidají coby její průvodci či naopak brojí proti ní, se vyznačují groteskní mnohoznačností a stejně tak i jednotlivé peripetie jsou spíše bizarně fantaskní ve smyslu, že mají zcela vlastní logiku vymykají se navyklým způsobům uvažování reálného světa (viz úloha slepice, podoba princezny Mombi či oživený Gump). Po všech stránkách bravurní dílo, jež se řadí po bok nejlepších pohádek jako "Nekonečný příběh" či "Hook", které téma dětství a fantazie nepojímají prvoplánově naivně, bohužel svého času narazilo na zatvrzelou zabedněnost diváků i publicistů, již si "Čaroděje ze země Oz" spojují pouze s filmem, ale ne knihou a kteří se dožadovali dalšího lobotomizačního muzikálu. "Return to Oz" naopak představuje dokonalý příspěvek k trendu osmdesátkových filmů pro děti, které bravurně kombinovaly dobrodružnou zábavu s temnějšími tóny a mnohoznačnějšími motivy, což tehdy nebylo vlastní pouze ambicióznímu Amblinu, ale i mnohým dalším společnostem včetně studia Disney, které ostatně Murchovu vizi financovalo. (22.04.2014) (méně) (více)