Hamlet

Jsem na rozpacích. Gregory Doran stejně jako dost jiných tvůrců, kteří se dnes pouští do Shakespeara, předpokládá, že postavy a děj budou dnešním divákům bližší snad jen proto, že je obleče do moderních šatů a vrazí jim do ruky moderní rekvizity, aniž by (taky typicky) nějaký z těch moderních prvků využil jinak než jako povrchní kulisy. Postavy nejspíš nebudou divákům o nic bližší než v Zeffirelliho verzi, kterou jsem kdysi viděla. U téhle verze bych navíc dala přednost záznamu divadelního představení, protože plnohodnotný film tohle rozhodně není. Na co si ale stežovat nejde, to jsou samozřejmě herci. Tennantova maniakální energie se na Hamleta docela hodí, občas dokáže naplno prodat, jak sarkasticky zábavná postava to je, občas bych si přála, aby odolal nutkání diváky rozesmát. Jako Hamlet je zatrpklý i vtipkující, ale opravdu skvělý je při dvou příležitostech - monolog Být či nebýt si vychutnal s takovou životní únavou (a vlastně překvapivou civilností), že skutečně chytí za srdce, a jeho konfrontace s matkou je dechberoucí. Představitelé vedlejších rolí (Claudius, Gertruda, Ofélie, Leartes a Polonius) možná nejsou tak expresivní, ale víc než důstojní spoluhráči. (18.12.2013)

Shakespeare nebo ne, tříhodinová várka pár století starého anglického jazyka je pro mě, jako pro diváka, který nic od klasika nejklasičtějšího v divadle neviděl, tuze náročná podívaná. Patrick Stewart hraje s noblesou sobě vlastní, Mariah Gale je jako něžná Ophelia také trefou do černého, ale při dialozích vedlejších postav jsem se rychle začínal opatrně nudit a vždy hledal, kdy se na scéně objeví sám kralevic. Mistr Tennant totiž Hamleta prožívá do posledního gesta. Od první vášnivé repliky, přes melodramatické slzy, při nichž je nejsilnější, až po rozlítané šílenství, kdy využije i svůj dokonalý komediální talent. Jeho princ dánský do dějin možná nevejde, ale je to právě Davidův otevřený výraz, který u mě povýšil profláklý staroanglický evergreen na rezonující zážitek. (18.09.2012)

Dokonalé dílo originálně ztvárněné. Hlavně David Tennant zahrál úžasně přesvědčivě. Vždycky jsem měla Hamleta jako zkostnatělou hru od Shakesepeara, ale v tomto podání to byl napínavý thriller obsahující i humor a akci. Až teď mi došlo, že byl Hamlet docela depresivní puberťák. Vždycky jsem viděla adaptaci s nějakým páprdou. Moderní styl kulis a zasazení do temného současného prostředí filmu vůbec neuškodilo a zároveň tvůrci zachovali divadelní nádech. Palec nahoru. (29.12.2015)

Monstrózní kus, který Tennant táhne mezi ty nezapomenutelné zážitky a zároveň bojuje s ostatním obsazením, které ho v pár případech bohužel vráci o krůček zpět. Patrick Stewart mne přesvědčil pouze v roli starého Hamleta, Leartes nijaký a Rosencrantz s Guildenstern nepotřební a taktéž nijací. ALE tohle zpracování Hamleta má obrovské množství scén, kde mražení v zádech přestává byti pouze nadužívaným slovním spojením. A tím vážně nemyslím pět nebo šest scén. Tím myslím cca 157 minut ze 180ti minutové stopáže. Opravdu to se mnou hýbalo. Při tom i po tom. Půjčím si slovo - rezonující. Kralevic je sice srandovní slovo, ale Tennant je kralevic. Nedovedu si představit, co by to se mnou dělalo živě. Prasknul bych, jen bych ho viděl. Jdu se podívat do slovníku, jestli jsem groupie. A mimochodem - zapomněli natřít záclony. (24.11.2014)

Musím přiznat, že jsem si Hamleta dávkovala, nemohu se ztotožnit s názory ostatních, že ty tři hodinky utečou jako voda. Ale to nevadí, každá scéna, kde slyšíte známé i méně známé věty (a říkáte si- jo tak to je z Hamleta!) zahřejí na duši, obzvláště když tomu všemu vévodí neskutečný dánský princ David Tennant. Jsem moc ráda, že jsem díky momentální tennantománii toto zpracování viděla, člověk si aspoň připomene, jaký machr Shakespeare byl, a že neuměl jen pobavit v komediích, ale že uměl vyjádřit obyčejné lidské pohnutky a emoce tak, že se na něj nedá zapomenout.. (11.10.2013)