poster

Má mě rád, nemá mě rád

  • francouzský

    En effeuillant la marguerite

  • anglický

    Mam'selle Striptease

Komedie

Francie, 1956, 101 min

  • sharky
    ***

    Docela zábavný film, na který se dobře kouká, ale ničím extra se nevryje do paměti. Mně osobně božská Brigitte nepřišla až tak božská(18.9.2005)

  • Pohrobek
    ****

    Funguje to i jako slušná komedie s celkem nahuštěným scénářem, kde se našlo i místo pro pár politických šlehů - viz. postava gaullistického generála předznamenávající armádní éru nebo postřeh, že v Paříži padesátých let platilo - co taxikář, to uprchlík ze SSSR. Pochopitelně, že tu jde především o Brigitte, která má nemálo co nabídnout i v černobílém.(18.9.2005)

  • Superpero
    ***

    Ale jo jde to. Místy vtipné, místy velice vtipné a místy stupidní. Ale na Brigitte Bardott bych se dokázal dívat i kdyby jen seděla a koukala :-D(18.9.2005)

  • codeas
    ***

    Při přečtení v programu o čem tento méně známý film je, hodně se mi líbila myšlenka - napsání satyrické knihy, kvůli které musí odjet. Po shlednutí filmu, tato část proběhla tak rychle, že hned po 15minutách už jela do Paříže.. Aha takže o tomhle není... Je o tom jak tato místy naivní dívka prožíva svoje trampoty s rozdvojenou identitou - milou dívkou a striptýzovou tanečnicí. Mezi nejzábavnější scény patří kustodova prohlídka v muzeu Honoré de Balzaca._.(18.9.2005)

  • vypravěč
    ***

    Podobně jako u (dalších) Vadimových filmů s Brigitte Bardot mne i zde zarazila/vadila mi psychologická/ale i emoční neprokreslenost/spontánnost/mimoděčnost hrdinčina milostného citu, který působí značně schematicky/jako by byl bez vlastní „historie“ (v tomto filmu je povětšinou dokonce téměř neviditelný). V „Klenotnících měsíčního svitu“ tuto schematičnost dostatečně vyvážily krajinné záběry (čili obraz uprchlíků v přírodě jako divokost v divočině, nikoliv dobrodružství, o něž režisérovi asi šlo spolu s erotikou především), v „…a Bůh stvořil ženu“ byla takovou silou senzuálnost obrazu, až synesteticky spojující do jednoho vášnivého obrazu všechny smysly dané chvíle (čili nikoliv příběh sám či jeho fragment), a v „Má mě rád, nemá mě rád“ to je opět spíše než humor přitažlivé líčení pařížského prostředí, kolorit nočních podniků a papírovost novinových redakcí (včetně nezapomenutelného taxikáře – ruského emigranta). Čili opět něco, co stojí mimo příběh sám. Ale co… Obraz především! (n’est-ce pas?)(23.5.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace