...a Bůh stvořil ženu

Film jsem zhlédl už kdysi před lety, ale skoro kompletně jsem ho zapomněl. Novou možnost vidět ho v telce - byť v českém dabingu - jsem si proto nenechal ujít. A velice příjemně mě překvapilo, že ten film je mnohem lepší, než jsem měl za to. Dokonce mi trochu (těmi sociálními a rodinnými motivy) připomněl o 4 roky mladší snímek L. Viscontiho Rocco a jeho bratři, což je pro Vadima - kterého jsem si nikdy moc nepovažoval - více než slušná poklona. V jistém smyslu je to jednoduchý, až pitomoučký film, natočený na míru Bardotce - ona je zde ovšem skutečně tak úchvatná, že se vůbec nelze divit tomu humbuku, který tehdy kolem ní panoval. A sledovat každý záběr na tu roztomile vyprsenou krasotinku je vážně radost - celý film díky ní i po letech doslova sálá neuvěřitelnou sexuální energií (navzdory tomu, že je to velice cudná podívaná, kde skoro nic není vidět). A to ještě minimálně půlku z toho zabil český dabing, byť Jitka Ježková má pochopitelně krásný hlásek a poslouchá se jedna radost, ale na originál to stejně nemá - stačí si najít na YouTube libovolnou scénu v původním znění, a hned koukáte na úplně jiný film, kterému mluvená francouzština dodává neobyčejný půvab, vznešenost (až jakousi aristokratičnost) a dramatičnost, které bohužel v české verzi zcela chybí. Za sebe nemám problém napsat, že mě zjev BB v tomto filmu zcela uchvátil, a že je to současně mnohem lepší film, než by se mohlo zdát ze zdejšího nízkého hodnocení. A ještě jedna myšlenka se při sledování neobytně drala do vědomí - strašlivá a nekonečná lítost nad tím, že nemáme moře. Skoro si až myslím, že (ne)přístup k moři hraje v psychologii jednotlivých národů větší význam, než by se mohlo zdát, a tento film mi to jenom potvrdil - bezstarostná letní atmosféra St. Tropez jen podtrhuje báječný dojem z celé té letité podívané, která i po téměř 60 letech stojí stále za vidění. Ruku na to. (20.07.2014)

Ve své době odvážný a průrazný snímek, jdoucí velkoryse za hranice běžné a tehdy až dusivé v tomto případě katolické prudérie. Doba, kdy plnoletost nastávala ukončeným 21. rokem života, je dnes stejně nepředstavitelná jako potvrzení lékaře o nenarušeném panenství, vyžádaném místně příslušným biskupstvím. Brigitte Bardotová, zápolící se svou krásou a pubertou se dostává do soukolí, která znají jen tzv. krásné ženy. Oddává se své bouřlivé smyslnosti, ale zcela postrádá schopnost jejího spekulativního pekuniárního zhodnocení, ačkoliv ji v tehdy zapadlém Saint-Tropez má doslova na talíři. Že ve filmu zahajuje svou dráhu jiná mimořádná osobnost francouzské a světové kinematografie hraného filmu, Jean-Louis Trintignant, jakoby míjela všechny komentátory tohoto filmu. Mladík, který se rve o svůj cit, a postupně tak ke zralosti přivádí nejen sebe, ale i svou ženu, která mu tak trochu nečekaně spadla z nebes k nohám, si vede překvapivě zrale a mužně. Ano, i v této době se dospívalo ještě rychle, rozhodně dříve a rychleji než dnes. Závěrečná scéna, v níž vrací svou dívčí ženu do skutečnosti, je triviální jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to vítězství mládí a zodpovědnosti nad plochou konvencí, kalkulujícím ideálem žití i nejstarším bratrem, který naopak v této situaci lidsky i rodinně fatálně selhal. Vadimův film je poprávu považován za jeden z důležitých kaménků laviny-vlny rodící se moderní kinematografie hraného filmu, vlny, která nás dělí od někdejšího sentimentalizujícího zvukového filmu třicátých a čtyřicátých let minulého století. (29.12.2010)

Roger Vadim napsal scénář na tělo, a to doslova. Závěrečná scéna, kde BB tancuje, to je něco, co žádného muže nenechá chladným. Je smyslná, je krásná, má v sobě divokost. Roger Vadim tímhle filmem stvořil Brigitte takovou, jak ji většina lidí později znala a obdivovala. Skoro se nabízí parafráze názvu na "Et Vadim... créa Brigitte". Ale je to o stvoření ženy, ženy, která dokáže do mužských srdcí přinést hluboký cit, a to jak lásku, tak i nenávist, protože tak krásná žena s sebou nese i rizika. Rizika toho, že ji budou milovat všichni a ona nebude pořádně schopna milovat ani jednoho. (19.11.2013)

Filmy o mezilidských vztazích patří k mým nejoblíbenějším. Touha, chtíč, sex a láska jsou tím nejdůležitějším, co žene většinu lidí vpřed. A někdy je sráží. Je to nejsilnější hnací motor, který nás nejvíce naplňuje, uspokojuje, zrazuje, zraňuje a poškozuje. Bojujeme, utíkáme, podvádíme, krademe, loudíme, slibujeme, vyhrožujeme, vydíráme. Vše ve jménu lásky, za kterou se schovává touha a chtíč. Tento film mě svým zobrazením plně uspokojil. Navíc, když partnerské vztahy narážejí na překážku v podobě maloměšťácké morálky, zvyků a pokrytectví. Juliete (půvabná a zajímavá Brigitte Bardot) je mladá dívka s temperamentem, touhou po životě a ženskou krásou tvarů. Její smyslnost a divokost rozpaluje touhy a chtíče, rozehřívá srdce a zatemňuje hlavy. V ruku v ruce s tím ovšem vyvolává také žárlivost, závist a falešné moralizování. Přitom chce žít, ne jen přežívat. Michel Tardieu (dobrý Jean-Louis Trintignant) je fascinován ženskostí a živočišností. Dodává mu odvahy a překonává svůj vrozenou stydlivost, aby bojoval za svůj cíl, který před ním odhalil svou krásu a navždy jej pohltil. Michelův starší bratr Antoine (Christian Marquand) je samolibý floutek, který si rád bere to, co chce. Je přitahován živočišností ženy, ale nedokáže v žádném případě překonat svoji vrozenou maloměšťáckou pokryteckou morálku. Bere, ničí a vysmívá se. Eric Carradine (Curd Jürgens) je velmi bohatý muž, toužící vlastnit nejpůvabnější dívku městečka Saint Tropez. Je to pokušitel, který může nabídnout vše. Není ovšem zcela bez zábran a projevuje se u něj lidská soudnost. A tak se roztáčí nádherný kolotoč milostných vyznání, soupeření, slibů a důkazů. Živočišnost vítězí, pokrytecká morálka křičí a život se prožívá. Z dalších rolí: nejmladší z bratrů Tardieuových, bezprostřední Christian (Georges Poujouly), obezřetná matka bratrů pod vlivem vrozené morálky (Marie Glory), a Julietina zatvrzelá pěstounka paní Morin (Jane Marken). Pro takové ženy nejraději trpíme. Et Dieu... créa la femme. De soleil, les vagues de surf sur l'océan et le parfum enivrant de la lavande. (27.12.2014)

....a Roger Vadim stvoril Brigitte Bardot....to bude asi to najhodnotnejšie na tomto filme. Príbeh o mladej žene, ktorá sa nedokáže pretvarovať a klamať tak, ako ostatní. Obrázok úzkoprsého malomeštianskeho myslenia, keď je jedno dievča krajšie ako ostatné. Príbeh o dospievaní a prevzatí zodpovednosti za život. Ale to až v druhom pláne, Vadim vie, koho režijne vedie a čo to asi vyvolá v divákoch. Aspoň sa tak z historického hľadiska zdá. Nemyslím, že je tento film prázdny, sústredenie na krásu BB však tento dojem môže vyvolať. Trochu mi prekážal ten starý úchyl, film by si vystačil iba s rodinnými problémami. (01.07.2014)