Le Repos du guerrier
Il riposo del guerriero
Love on a Pillow
Režie:
Roger VadimScénář:
Roger VadimKamera:
Armand ThirardHudba:
Michel MagneHrají:
Brigitte Bardot, Robert Hossein, James Robertson Justice, Yves Barsacq, Jean-Marc Tennberg, Jacqueline Porel, Jean Lefebvre, Michel Serrault, Macha Méril (více)Obsahy(1)
Mladá dívka Genevieve (B.Bardot) náhle vstoupí do života zklamanému umělci Renaudovi (R. Hossein) a zachrání jej před sebevraždou. Jejich náhodné seznámení přeroste v lásku. Renaud je však ve skutečnosti brutální násilník a Genevieve se ocitá v pasti...Nalezne sílu vzdorovat týrání? (oficiální text distributora)
Recenze (23)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,400,000║ ()
Hned jak Roger Vadim uviděl Briigitte Bardot, tak se do ní zamiloval a provdal se za ní. Hezká věta v jeho autobiografii:-) S mnohými recenzenty souhlasím, ale přece jen mám zvláštní pocit, že se místy tlačilo moc na pilu. Ty hysterické záchvaty rvaly uši, jistá upjatost postav mě trochu rušily a já se chytla až v té druhé polovině, která byla i myšlenkově hutnější. To se mi zdá na vysoké hodnocení dost pozdě. Robert si svou roli mužského, který je unavený životem daleko víc užíval než Brigitte, která má sice moc hezkou tvář i postavu a kamera se jí snažila zvýraznit, co to dá, ale co se týká její výrazové škály, tam bych měla výhrady. Nedá se nic dělat, ale Hosseinova hraběte z Angeliky snad už žádná jiná role nepřekoná, tam ho mám pevně zafixovaného a některé melodie mi ho přímo evokovaly. Za mě mírné zklamání. ()
"Tvé tělo není obscénní. Obscénní je způsob, jakým si tě ten pán prohlížel. A to, na co myslel." Mám podezření, že tohle bylo umění. To by totiž vysvětlovalo, proč jsem se tak nudil, i když se před kamerou producírovala nádherná Genevieve. On tam totiž s ní byl i intelektuální plácal Renaud a ten mě dost nebavil. Možná i on byl nádhernej, v čemž se ovšem tak nějak nevyznám, ale ta jeho tyranská dušička plná skrývanýho citu mě dost nudila. Být Genevieve, tak ho přetáhnu pánví a jdu si užívat s nějakým jednoduchým nadržencem. Třeba se mnou. Leč nestalo se a tak jsme spolu všichni tři trpěli až do konce. ()
Jsem skutečně unavená z takové dávky explicitní erotiky. Sex se má ve filmu hledat, má být k dostání za odměnu... Tady byl jen plavý tupé drdol zahalen do Roberta Hosseina. Škoda. ()
Komentář může obsahovat náznaky spoileru. Vadimovy filmy mě nikdy moc nebraly - už kdysi jsem o něm prohlásil, že jeho osobní život daleko zastínil ten pracovní - a v podstatě jediný důvod, proč chtít vidět zrovna tento, se jmenuje Brigitte Bardot, protože ona je zde zcela úchvatná a oslňující, a přijde mi vlastně trochu zvláštní, že její krása není ve filmu nijak tematizována a žádná z postav se o ní nijak nezmiňuje, jako by to vlastně bylo něco zcela samozřejmého, že se tak atraktivní žena, která musí být neustále obletována hejnem nápadníků, upne zrovna na psychicky nevyzrálého flákače a alkoholika se sebevražednými tendencemi - okolnosti, za nichž se Geneviève s Renaudem seznámí (ona ho nalezne v bezvědomí a zachrání mu život díky tomu, že omylem zasunula klíč do zámku jiného hotelového pokoje a šlo jít to otevřít - btw. na této chatrné stavbě výchozí zápletky je dobře vidět, jak nevalnou úroveň měly Vadimovy scénáře), osobně považuji za dostatečně varovné pro každou rozumně uvažující ženu, aby se takovému potenciálnímu partnerovi obloukem vyhnula - věc ale bohužel komplikuje ženská obliba opečovávat slabší jedince, obzvláště jsou-li obdařeni takovým šarmem, jako Robert Hossein (byť jsem si celou dobu říkal, že on snad v celém filmu nosí pořád to jedno stejné sako a košili, což mi přijde strašně nechutné). A proto musím říct, že mě finální rozuzlení nasralo podobným způsobem jako třeba závěr o rok mladšího snímku Andělská zátoka, v němž si podobně nerozumný mladý muž také nedá říct a opět se vrátí ke své osudové ženě, která je stižena těžkou závislostí na hazardu a stahuje svého milence ke dnu - stejně tak Geneviève bere v závěru Renauda na milost, což mi přijde hrozné, protože jsem celou dobu doufal, že se vymaní z jeho tenat. Nicméně tu finální scénu lze interpretovat více způsoby a toto je jen jeden možný pohled a je klidně pravděpodobné, že jiný divák to pochopí jinak. Každopádně mě to ale moc nebavilo, ten film se líně táhne odnikud nikam, hlavní postavy nemusí řešit existenční starosti, protože Geneviève zdědí velké jmění (další nevalná scenáristická obezlička), a tak se jen sytí svou přítomností, až pohár Geneviève konečně přeteče (jediná dobrá scéna z celého filmu, kdy opilý Renaud před zraky Geneviève odchází na pokoj s pouliční kurvou) - aby to pak stejně celé skončilo tak jako to končí, což pro mě osobně byla hodně nepříjemná "odměna" za to, že jsem tomu filmu věnoval 100 minut života. V mém případě to ovšem pro to okouzlení z Brigitte Bardot přece jen za to stálo, ale současného diváka to jinak podle mě už nemá moc šanci oslovit. K filmu jsem navíc nesehnal české titulky, takže jsem ho musel vidět v příšerném českém dabingu z roku 2007, který tomu výslednému dojmu taky bohužel dvakrát nepomohl. Mít možnost vidět to v kině v originále, mohlo to být dost možná celé o něčem jiném. ()
Klasická hra kočky a myši, dovedená do absurdních hodnot tím, že jste nuceni "nerozumět" myši, která se kočky může kdykoliv zbavit. Chybějící síla myši to učinit je v našem případě nahrazena zvrácenou citovou vazbou Geneviève k Renaudovi. Obrovské zklamání, protože mnou popsané (alespoň v HCE v dabingu) nefunguje. ()
Žádná velká sláva. Zraňující vztah mezi otužilou naivkou a chlapíkem, který se zoufale snaží nic k nikomu necítit. Jenomže protože nevím, co jeho netečnost způsobilo, nemůžu uvěřit jeho přerodu. Láskyplný pláč v kostele postaveném snad na Větrné hůrce je legrační. /21. 5. 11./ ()
Vadimův úsměvný pokus o psychologickou studii odcizení moderního člověka, jehož italskou inspiraci stvrzuje toskánské finále. Režisér suverénně vládne svými loutkovými postavami a neúnavně je postrkuje po schematické dějové ose, bezmála donekonečna. Hlubinný ponor do duší rozkolísaných nesrozumitelným pocitovým puzením, probouzejícím instinkty a matoucím myšlení, který by měl divákem spíše otřást a vybídnout ke konfrontaci, nemístně estetizuje (a podnětnost tak oslabuje) imaginativně přebujelou konstrukcí pateticky prožívaného střetu mezi buržoazním nehybnem interiérového ženství (symbolicky kříšeného /krbovým/ ohněm) a agresí bezradné umělecké bohémy vyzbrojené výlučně klišovitými nápodobami života (s naivně se vracejícím quijotským leitmotivem). Výsledek není krásný (ani dojemný), nanejvýš atraktivní… Charmant, rien de plus. ()
Říká se, že spravedlnost je slepá a láska zaslepená. Ale tato láska, láska Genevieve k Renaudovi není pouze zaslepená, nýbrž totálně slepá. Že by byl Renaud brutální násilník, jak se píše v obsahu k tomuto filmu, říci nelze. Lze ovšem říci, že se jedná o obzvláště vychytralého, ale současně i psychicky nevyzrálého člověka, který dokáže bezohledně zneužívat bezmezné zamilovanosti své obětavé partnerky. Zamilovanému se těžko radí. Ten vidí věc zcela jinýma očima, než jeho okolí. A proto myslím, že tento příběh nevšední a nenormální lásky by měli vidět všichni zamilovaní, aby se jim případně pootevřeli kukadla. A že příběh skončí na samotný závěr nečekaně a dokonale? To bych tedy netvrdil komentátorko Jeanne. Ba naopak, zaslepenost vyhrála a rozum zůstal v koncích. Nebo !!?? ... ohh, ne !! ... že by mi něco v těch metaforách uniklo? :-) Očekával bych závěrem dramatičtější, zmateným rozumem a rozdrásanou duší vyprodukované vyústění, ale tenhle konec se dal s přihlédnutím na předcházející průběh děje předpokládat. Ach ta láska, .... je opravdu slepá! ()
Robert "Žofrej" Hossein přehrává, božská Bardotka nedohrává (opravdu nebyla dobrá herečka). Konec v rozbořeném kostele by mohl být skvělou parodií na takové sladkobolné šlaky, kdyby nebyl míněn vážně. Hvězdička za sex appeal BB. ()
Mierne sklamanie, rozhodne to ale neodbijem jednym spuntom. Za prve, milujem mladu Brigitte Bardot, vtedy ked bola mlada zena, bola fakt k nakousnuti, a teraz je to uz stara pani, stale vsak vie hrat. Klasicka hra na kocku a mys, On sa do nej zamiluje, ona vsak nevie, ze on je brutalny nasilnik ........ dialogy casto nielen priemerne, ale az vatovo plane plky, sklamany som, toto je moje najvyssie mozne hodnotenie filmu : 69 % ()
Čekala jsem mnohem víc. "Renaud je však ve skutečnosti brutální násilník..." AHA! Tak proto jsem čekala nějaký sexy trýznění... I když jsem se nedočkala, tak přece jenom to ušlo, myšlenka nebo spíš charakter Renauda mi je docela blízký, ale není to moc dobře zpracované. ()
Ten, kdo psal obsah k tomuto filmu, se díval zřejmě na něco jiného, nebo si to trochu jinak vysvětlil. Je to jeden z největších opusů o lásce, zachycený na filmový pás. Rozjíždí se nenápadně. Jako pouhý dotek náhody a letmé setkání dvou rozdílných lidí. Spořádaný životní styl v jediném okamžiku ztrácí svůj význam. Nezůstane jediné slovo minulosti, není ani žádný pohled do budoucnosti. Je jen přítomnost. Syrová, lehkomyslná, bouřlivá. Přeměňuje oba dva zúčastněné. Ve všech možných barvách strachu. Nenechává jediný základní kámen. Převrací, bourá, unáší. Překonává etiku a pokořuje tabu zakořeněné křesťanské morálky. Zbourá všechno, co bylo předtím, aby vybudoval něco, nad čím obyčejný člověk bude nechápavě kroutit nesouhlasně hlavou. Renaud Sarti (skvělý Robert Hossein) je velice svérázný člověk, který se vymyká všem škatulkám. Nelze uchopit a ani pochopit. Je to talentovaný muž, bohém, bouřlivák, ztroskotanec. Dostává a bere si. Bojí se otevřít a je sevřen strachem. Ze sebe samého, z života, z citu, z úspěchu, ze zklamání. Utíká před svým strachem, tupí ho alkoholem. Bláznivá gesta vyhání až do extrémů, šílenství a nebezpečnosti. Přesto nepoznal nikdy nic silnějšího, vznešenějšího a uspokojivějšího. Geneviève Le Theil (dobrá a půvabná Brigitte Bardot) je existenčně zajištěná mladá žena. Je vytržena ze svého poklidného života a vržena do uragánu citů. Zbavuje se předsudků, ponořuje se do přítomnosti pohybů. Přeměna je bolestivým procesem, který testuje její hranice tolerance a sílu hloubky. Nakonec vychází obrozená a silnější. Její vytrvalost proměňuje vše. Z dalších rolí: laskavý a chápavý sochař Katov (James Robertson Justice), starostlivá Genevièvina matka (Jacqueline Porel), odstavený snoubenec Pierre Leroy (Jean-Marc Bory), básník Coco (Jean-Marc Tennberg), a Katovova přítelkyně Raphaële (Macha Méril). Láska slaví svůj triumf. Ve svých citech, ve svých prožitcích, ve své rozpínavosti, která překračuje vše uchopitelné i neuchopitelné. ()
Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit zdejšími rozporuplnými komentáři a oficiálním textem distributora, který vypadá, že patří k jinému snímku. Musím dát plně za pravdu Jeanne: je to krásný film. Dobře vychovaná a skrznaskrz slušná samaritánka s pečlivě uspořádaným životem, kde všechno má své místo a vztahy jsou dokonale naleštěné, si jednoho dne nastěhuje do bytu exkluzivní exemplář neúspěšného sebevraha a úspěšného alkoholika, který o nic a za nic nestojí. Ona si myslí, že umí žít, on už o sobě ví, že to neumí. Otázkou je, jestli to dovedou jeden druhého naučit, nebo se vzájemně zničí, jestli je jejich vztah cestou nebo začarovaným kruhem. ()
Scénář je naprosto přesný, opravdu jako ze života. Láska zlomí nakonec i toho největšího cynika, a tím je náš Robert Hossein v roli borce po nepovedené sebevraždě. Bardotka ho zachrání, zjistí, že si tak trochu jeden druhému zbyli, začnou spolu spát, chvilku se přetahují o to, kdo bude ve vleku a komu to bude tak trochu jedno. Poté oba zjišťují, že jeden bez druhého nedají ani ránu. A cesta k tomu zjištění je dosti klikatá, dlážděná spory a naschvály, stavy štěstí i zoufalství, snahou zbavit se závislosti na tom druhém. Obě role, mužská i ženská, jsou napsány velmi dobře, oběma hercům na tělo. Je to výborný film. Po "A Bůh stvořil ženu" je to druhý Vadimův film za pět hvězd...a pan režisér mě začíná zajímat...85% ()
Nádhera, nádhera, nádhera. Začínám asi pět ódy na Bardotku, ale ona nejen že je nádherný sexsymbol, jenže ona umí i hrát. Mistrovsky hrát. Ukázala ve filmu proměnu charakteru, zpočátku představovala chladnou mondénní ženu, poté, co propadla Renaudovu kouzlu, se změnila v nešťastnou ženu, která se stůj co stůj snaží zachránit už tak mrtvý vztah. Rovněž i Hossein (českému publiku znám hlavně ze série o Angelice) zde Bardotce hezky sekunduje. Realisticky ztvárnil drzouna, který se Genevievě nastěhuje do bytu, žije si bohémským životem, a neopětuje lásku své domovnici. Lidi, vzpamatujte se, proč je tu tak málo hodnocení, vždyť je to klenot francouzské filmografie. ()
Tupá a naivní blondýna a rádoby intelektuální všeznalý zoufalec...absolutně mne to neoslovilo a nebavilo... ()
Geneviève má tvář Brigitte Bardot, což ne příliš chytrému scénáři podráží nohy ještě více. Není to o jejích hereckých schopnostech, je to právě o té tváři a scénáři, který jí navíc dal velké dědictví. Geneviève je tedy krásná a svým způsobem úspěšná žena, má pěkný, vždy upravený byt a život zařízený přesně tak, jak sama chtěla. Přesto do něj pustí neúspěšného sebevraha Renauda, jemuž (opět velmi podivnou náhodou) zachrání život. Tohle snad způsobí to vzplanutí? Je to na téma nemohou být spolu, ale ani bez sebe. Něco, co se samozřejmě stává, ale Roger Vadim to nepodává nejlépe, jeho příběh postrádá důvěru. Geneviève si Renauda nastěhuje do bytu, on si v něm žije svým bohémským stylem, zatímco ona se stává hloupou a naprosto podřízenou. Co ji k tomu vede, není zřejmé, snad ten cit, který ovšem je spíše domnělí, není z děje cítit. Vrcholem je potom scéna Renaudova odchodu s prostitutkou, ta nejsilnější vůbec. A mně osobně nepřišel tak špatný ani závěr. Takhle, brát ho jako šťastný, byl by kýčovitou červenou knihovnou. Jenže on se vyloženě šťastně brát nedá, což na něj hází úplně jiné světlo. Rozhodně ne špatný film, ale na Rogera Vadima příliš velké sousto. Jinak kamera si Brigitte Bardot užívá, o to šlo nejspíše Vadimovi především. 60% ()
ODPOČINEK VÁLEČNÍKA je přesný titul, ta LÁSKA NA POLŠTÁŘI je piromost. S potěšením si lze prohlédnou začínající herce, krom titulních je to Serrault, Mérilová a další. ()
Padesát odstínů šedi mínus padesát let. Nic víc. ()