poster

Láska na polštáři

  • Francie

    Repos du guerrier, Le

  • Itálie

    Il riposo del guerriero

  • USA

    Love on a Pillow

Romantický

Francie / Itálie, 1962, 102 min

  • Martin741
    ***

    Mierne sklamanie, rozhodne to ale neodbijem jednym spuntom. Za prve, milujem mladu Brigitte Bardot, vtedy ked bola mlada zena, bola fakt k nakousnuti, a teraz je to uz stara pani, stale vsak vie hrat. Klasicka hra na kocku a mys, On sa do nej zamiluje, ona vsak nevie, ze on je brutalny nasilnik ........ dialogy casto nielen priemerne, ale az vatovo plane plky, sklamany som, toto je moje najvyssie mozne hodnotenie filmu : 69 %(21.10.2020)

  • Jeanne
    *****

    Můj nejkrásnější filmový zážitek za posledních pár let. Celou věčnost hltám studie na téma blond ikon a dalších fenoménů 60. let a pravidelně jsem tak trochu zklamána: např. Vadimovy filmy ...a Bůh stvořil ženu ani Klenotníci měsíčního svitu mi nedaly přesně to o čem jsem vždycky četla a snila, zato méně známý Odpočinek válečníka jsem s překvapením a nadšením okamžitě označila za hotovou kvintesenci filmu 60. let. Nedá se říci, že by převyšovalo buď téma lásky, erotiky nebo hledání životní filosofie, to všechno se tu prolíná a jedno se stává druhým. Příběh v němž je naznačené mnohem více vzrušující než by bylo odhalené má nečekanou hloubku, poitnu i psychologickou zápletku. V mnoha scénách jsem se neubránila vidět scény z filmové Angeliky, Brigitte Bardot je tu prostě nádherná a její (ne)herectví se velmi podobá projevu krásné Michele Mercier ve srovnávaném filmu. Robert Hossein ji ve své velké roli hereckým projevem rozhodně nijak nezastiňuje (tato poznámka nemá znít ironicky). Sladká, romantická (a tentokrát bez varhan) hudba Michela Magne na podkladě teatrálních a někdy i překvapivých scén z nich činí hluboké, okouzlující výjevy: starý tajemný zámeček, pařížský byt, Florencie, italská zahrada, trosky starého chrámu... to všechno ožívá ve smyslu věčnosti... A samotný závěr je stejně nečekaný jako dokonalý! Ach, tohle jsem vždycky chtěla vidět... Poznámka po druhém zhlédnutí hned další den: (pochopitelně) chybí rozměr překvapení a nečekanosti, ale "válečník" i "svatá Geneviève" jsou stále rozkošní... už se těším na třetí zhlédnutí. P.S. - nesmyslnou anotaci vůbec nečtěte a pokud nechcete číst symboly a metafory, raději se vůbec nekoukejte.(20.5.2008)

  • emma53
    ***

    Hned jak Roger Vadim uviděl Briigitte Bardot, tak se do ní zamiloval a provdal se za ní. Hezká věta v jeho autobiografii:-) S mnohými recenzenty souhlasím, ale přece jen mám zvláštní pocit, že se místy tlačilo moc na pilu. Ty hysterické záchvaty rvaly uši, jistá upjatost postav mě trochu rušily a já se chytla až v té druhé polovině, která byla i myšlenkově hutnější. To se mi zdá na vysoké hodnocení dost pozdě. Robert si svou roli mužského, který je unavený životem daleko víc užíval než Brigitte, která má sice moc hezkou tvář i postavu a kamera se jí snažila zvýraznit, co to dá, ale co se týká její výrazové škály, tam bych měla výhrady. Nedá se nic dělat, ale Hosseinova hraběte z Angeliky snad už žádná jiná role nepřekoná, tam ho mám pevně zafixovaného a některé melodie mi ho přímo evokovaly. Za mě mírné zklamání.(27.8.2015)

  • tomtomtoma
    *****

    Ten, kdo psal obsah k tomuto filmu, se díval zřejmě na něco jiného, nebo si to trochu jinak vysvětlil. Je to jeden z největších opusů o lásce, zachycený na filmový pás. Rozjíždí se nenápadně. Jako pouhý dotek náhody a letmé setkání dvou rozdílných lidí. Spořádaný životní styl v jediném okamžiku ztrácí svůj význam. Nezůstane jediné slovo minulosti, není ani žádný pohled do budoucnosti. Je jen přítomnost. Syrová, lehkomyslná, bouřlivá. Přeměňuje oba dva zúčastněné. Ve všech možných barvách strachu. Nenechává jediný základní kámen. Převrací, bourá, unáší. Překonává etiku a pokořuje tabu zakořeněné křesťanské morálky. Zbourá všechno, co bylo předtím, aby vybudoval něco, nad čím obyčejný člověk bude nechápavě kroutit nesouhlasně hlavou. Renaud Sarti (skvělý Robert Hossein) je velice svérázný člověk, který se vymyká všem škatulkám. Nelze uchopit a ani pochopit. Je to talentovaný muž, bohém, bouřlivák, ztroskotanec. Dostává a bere si. Bojí se otevřít a je sevřen strachem. Ze sebe samého, z života, z citu, z úspěchu, ze zklamání. Utíká před svým strachem, tupí ho alkoholem. Bláznivá gesta vyhání až do extrémů, šílenství a nebezpečnosti. Přesto nepoznal nikdy nic silnějšího, vznešenějšího a uspokojivějšího. Geneviève Le Theil (dobrá a půvabná Brigitte Bardot) je existenčně zajištěná mladá žena. Je vytržena ze svého poklidného života a vržena do uragánu citů. Zbavuje se předsudků, ponořuje se do přítomnosti pohybů. Přeměna je bolestivým procesem, který testuje její hranice tolerance a sílu hloubky. Nakonec vychází obrozená a silnější. Její vytrvalost proměňuje vše. Z dalších rolí: laskavý a chápavý sochař Katov (James Robertson Justice), starostlivá Genevièvina matka (Jacqueline Porel), odstavený snoubenec Pierre Leroy (Jean-Marc Bory), básník Coco (Jean-Marc Tennberg), a Katovova přítelkyně Raphaële (Macha Méril). Láska slaví svůj triumf. Ve svých citech, ve svých prožitcích, ve své rozpínavosti, která překračuje vše uchopitelné i neuchopitelné.(29.12.2014)

  • dr.fish
    *****

    Scénář je naprosto přesný, opravdu jako ze života. Láska zlomí nakonec i toho největšího cynika, a tím je náš Robert Hossein v roli borce po nepovedené sebevraždě. Bardotka ho zachrání, zjistí, že si tak trochu jeden druhému zbyli, začnou spolu spát, chvilku se přetahují o to, kdo bude ve vleku a komu to bude tak trochu jedno. Poté oba zjišťují, že jeden bez druhého nedají ani ránu. A cesta k tomu zjištění je dosti klikatá, dlážděná spory a naschvály, stavy štěstí i zoufalství, snahou zbavit se závislosti na tom druhém. Obě role, mužská i ženská, jsou napsány velmi dobře, oběma hercům na tělo. Je to výborný film. Po "A Bůh stvořil ženu" je to druhý Vadimův film za pět hvězd...a pan režisér mě začíná zajímat...85%(28.2.2016)