Jud Süss - Film ohne Gewissen
Jew Suss: Rise And Fall
Režie:
Oskar RoehlerHudba:
Martin TodsharowHrají:
Tobias Moretti, Moritz Bleibtreu, Martina Gedeck, Justus von Dohnányi, Martin Feifel, Anna Unterberger, Armin Rohde, Paula Kalenberg, Erika Marozsán (více)Obsahy(1)
Snímek Žid Süss – Film bez svědomí se vydává po stopách herce Ferdinanda Mariana, který v roce 1939 vytušil příležitost skvělého kariérního postupu – nejdřív přece jen váhal, ale nakonec byl přímo Josephem Goebbelsem dotlačen k tomu, aby se chopil titulní role ve snímku Žid Süss. Příliš pozdě rozpoznává svou bezvýchodnou roli v perfektně naplánované a režisérem Veitem Harlanem umělecky náročně zpracované propagandistické zbrani režimu proti Židům. Žid Süss slavil premiéru v roce 1940 v rámci německo-italského filmového festivalu v Benátkách. Snímek tenkrát v Evropě navštívilo více než 20 milionů diváků. Příběh jeho vzniku je dramatickým vyprávěním o přitažlivosti moci, o lidské ctižádostivosti, osobní ješitnosti a osudu jeho ústředních představitelů. O 70 let později vylíčil Oskar Roehler, který do příběhu zakomponoval další fiktivní rysy postav, historii filmu, jenž se až dodnes smí uvádět pouze za přísných podmínek. Hlavních rolí se přesvědčivě ujali hvězdní rakouští a němečtí herci Tobias Moretti (Ferdinand Marian), Martina Gedeck (Anna Marian) a Moritz Bleibtreu v roli Josepha Goebbelse. (Das Filmfest)
(více)Recenze (16)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Jeden z nejlepších filmů ze zákulisí filmového průmyslu ve Třetí říši. Cesta Ferdinanda Mariana k hlavní roli v nechvalně proslaveném filmu Žid Süss je zobrazena jako skvělý materiál pro herecké koncerty Tobiase Morettiho a Moritze Bleibtreua. Oba zvolili vysloveně atraktivní a účinné herecké polohy, aby znovu ztvárnili notoricky známé reálné osobnosti. Marianova profesní i osobní cesta po dokončení Žida Süsse je už ale bohužel načrtnuta jen v určité zkratce a chybí informace, že Marian pokračoval do konce války v nejméně deseti dalších zajímavých filmech. Jako vedlejší téma je v celém filmu přítomna píseň z Marianova průlomového hitu, který natočil se Zarah Leander v roce 1937, La Habanera. A to by měl být váš další kinematografický zážitek poté, co si doplníte toho Harlanova Žida Süsse. Co se týká Morettiho, už v Speer und er si zkusil samotného Hitlera a po Marianovi se pokusil navázat v životopisu jiného německého filmaře, ale Luis Trenker – Der schmale Grat der Wahrheit zůstal už jen v jeho stínu. Jak se povedl v jeho podání Mackie Messer je zatím otázka. ()
Aby byla legrace (ehm...), pustil jsem si pred projekci Filmu bez svedomi puvodniho Zida Susse. Podruhe. Film bez svedomi mi od jisteho momentu prisel jako nebetycna exploatace v Nemecku zakazaneho filmu - nemuze-li byt ukazan Zid Suss, proc nesecvicit nekolik momentu z nej znovu, pridat neco malo ze zivota akteru, kulhajiciho Goebbelse, ktery si ani neni moc podobny... a pak byt vybucen z Berlinale. Vyseptale barvy a vubec neskutecne umely vzhled me taky prilis nepotesily. ()
Napsat, že předlohu filmu "dodal" Lion Feuchtwanger je nadnesené až rouhavé. Mezi Feuchtwangerem, Harlanem a Roehlerem jsou jiné spojitosti, rozhodně ne stejný příběh, ani způsob vyprávění, ani morálka, která z toho všeho vyplývá. Společné je tu uvádění fenoménu "žid" do časově aktuálních souvislostí. Žid je v této posloupnosti něco tvárného až beztvarého, něco, co se tvoří mimo něj, v subjektech, které si ho definují většinou podle převládající propagandy... Jelikož se film tváří jako dokument je třeba upozornit na přemíru faktických nedostatků: 1. Předlohou nebo lépe volnou adaptací není kniha Liona Feuchtwangera, nýbrž stejnojmenná kniha "Jud Süß" od Wilhelma Hauffa. 2. Hitler měl Shakespeara naopak rád (byť s výjimkami - líbil se mu Hamlet, který přišel o své dědictví; samozřejmě Versailleskou smlouvou). 3. Harlan tvrdí, že žádné propagandistické filmy netočil, jeho film Vládce ("Der Herrscher", 1937) už prvky nacistické propagandy obsahuje. 3. Joseph Goebbels se premiéry v Benátkách v roce 1940 osobně nezúčastnil, jeho zápisky v deníku jsou jen ohlasy. 4. Písnička "Il fait bon t'aimer" (deska) byla zkomponována až v roce 1944 (na youtube třeba v podání Edith Piaf). 5. Magda Goebbels oslovuje svého muže Paul. 6. Na závěrečné pijatice se podílí američtí vojáci všech ras, rasová segregace v US-Army však oficiálně skončila až v roce 1948 (nejspíš opožděné důsledky zákonů Jima Crowa). 7. Při sebevražedné jízdě nebyl Ferdinanda Marian v autě sám, ostatní pasažéři však vyvázli s lehkými zraněními... Film Veita Harlana jsem nekomentoval, ne proto, že ho považuji za poměrně slabý, ale že jej nedovedu oddělit od dobového kontextu. Navodit jej se po 70 letech podařilo Oskarovi Roehlerovi vcelku dobře, uvedené nedostatky proto nejsou, tomto ohledu, relevantní. Scény, které z Harlanova filmu buď převzal nebo rekonstruoval, poskytují dostatečnou představu, o co v něm šlo a jak to v něm šlo. (Slovo "šlo" mi připomíná "šoa") ()
1161. hodnocený film: ()
Myslím, že tento kousek může být zajímavý i pro ty, kteří nemají naštudováno Jud Süß, či jinou nacistickou propagandu. Tento kousek poodhalující pozadí za jakých okolností film vznikal a nelehkém osudu hlavního hrdiny a herce v represivním režimu, Ferdi Mariana. Absolutním vrcholem je pak výkon Moritze Bleibtreu, který si střihnul Josepha Goebbelse s takovou parádou, že ho trochu podezřívám z nacismofilie. Což je mnou momentálně vymyšlený výraz pro lidi, kteří se sexuálně ukájejí při parodování nacistických pohlavárů. ()
Tento povedený německý film se zaměřuje na okolnosti vzniku nechvalně proslulého nacistického propagandistického filmu Žid Süss (1940) na základě osudů osoby hlavního představitele tohoto filmu, vídeňského herce, Ferdinanda Mariana, který po dlouhém váhání přijal roli v tomto vysněném Goebbelsově projektu.. To z něj sice udělalo přes noc velkou filmovou hvězdu, ale na druhou stranu jak si čím dále více uvědomoval obludnost tohoto snímku a skutečné působnosti své role, také nešťastného člověka, jenž se utápí v alkoholu. Nejedná se však o historicky reálné ztvárnění problematiky - historické realitě odpovídají pouze základní komtury filmu, zbytek je však autorskou fikcí - odpovídá tak spíše na otázku - jak to mohlo teoreticky proběhnout, než jak to ve skutečnosti proběhlo.. V řadě ohledů se pak autoři odprostili od historické skutečnosti. Je to tedy spíše film (bohužel dosti plochý) o otázce svědomí a o (ne)možnosti svobodné volby a rozhodován, k čemuž nabízí vhled do nezávazného života nacistické smetánky. Herecké výkony jsou velmi dobré - vyčnívá z nich pak Tobias Moretti jako představitel hlavní role. Někomu se možná ale nebude zdát pojetí postavy nacistického ministra propagandy Goebbelse, jež podle rakouského deníku Die Presse odpovídá karnevalovému princi. Ke shlédnutí tohoto filmu by mohla nalákat i skutečnost, že je v něm možno zhlédnout i některé klíčové scény originálního filmu Žid Süss (částečně autentické, částečně nově nahrané), které i přes své vytržení z kontextu umožňují dobrou představu o charakteru tohoto snímku. ()
Během sledování filmu jsem byl trošku na rozpacích z Goebbelse v podání Moritze Beleibtreue, jeho herecký výkon byl parádní, ale jakoby z jiného filmu, všichni kolem něj hráli vážné role a on parodoval, konečný výsledek je ale více než zajímavý, pokud to byl záměr, tak povedený. Film mi zůstane dlouho pod kůží. ()
Tento dramatický film máš spíš úlohu dokumentární, popisuje totiž vznik slavného propagandistického filmu, hlavní roli tu hraje Tobias Moretti (známý z komisaře Rexe), ale ten mi nebyl sympatický ani mě moc nezajímal první půli filmu, tahle část patřila Moritzi, který ztvárnil dobře ministra propagandy Goebelse, postava Mariana mě začala zajímat až ho začalo pronásledovat svědomí kdy si uvědomil v čem německé mašinérii pomohl, také jak ho jeho starý zahradník odsoudil. Ten jeho konec byl pro zajímavější než začátek. ()
Zajímavé téma, které ale mohlo být zpracováno mnohem lépe. Nepodařilo se mi s hlavními postavami prožívat jejich osudy. Film nevyvolává tolik pocitů, kolik by mohl. I přes ne úplně využitý potenciál dávám ale poměrně vysoké hodnocení, především kvůli příběhu samotnému. ()
Moritz Bleibtreu úžasný jako Joseph Goebbels, opravdu výkon na Oscara!Klobouk dolů!! ()
Neříkám, že je to bůhví jak převratné dílo, ale mě se to líbilo dost. Celkem neotřele ale vypráví o zákulisí tvorby propagandistických filmů. Především Goebbels je tu opravdu dobrý. Jsem taky hodně rád za pohled na poválečnou americkou zónu Německa. Uvědomil jsem si, že je to poprvé, co jsem ve filmu viděl toto období trochu blíže. ()
Film vlastně připomíná český televizní film Monstrum - o stavbě Stalinova monumentu na pražské Letné. ()
šablonkovitý film... jádro dost lopotného vyprávění tvoří kostrbatá charakteristika herce Mariana, jeho portrétování je ale rozředěno řadou náčrtkových vedlejších motivů, takže žádný Brandauerův Mefisto se nekoná... Právě nesoustředěnost na hlubší záběr vnitřího zápasu herce taveného diktaturou ministerstva propagandy film shazuje; epizodní postavy jsou typizované, až hanba: manželka velitele koncentračního tábora je sexuální masochistka /vzrušuje ji představa soulože se židem/, služka v domě hlavního hrdiny je slídivá záporačka, která se z donašečky vypracuje na SS-weffen-modchen atd. Film místy vyvolává velké rozpaky /opravdu se židovští navrátilci z koncentráků stávali bossi lynčovacích komand?/, jediné, co opus povyšuje nad průměr, je mimořádně vroucí uchopení role ministra Goebbelse /M. Bleibtreu/: to je výkon srovnatelný s B. Ganzem v Pádu třetí říše! P.S. Tematicky příbuzný Protektor je o dvě hvězdy lepší! Rozhodně! ()
Jako vždy okouzlující a přirozená Martina Gedeck prozářila celý film, jen si toho nikdo nevšiml... ()
Související novinky
Das FilmFest 2010
Dvě města, tři kina, čtyři tematické sekce, deset večerů, na tři desítky hraných a dokumentárních snímků – již za pár dní se popáté vrátí divácky oblíbená filmová přehlídka přinášející výběr toho… (více)