Reklama

Reklama

Machotaildrop

(festivalový název)
  • USA Machotaildrop
Fantasy
USA / Kanada, 2009, 91 min

Hlavním hrdinou snímku je mladý povaleč Walter Rhum, který nechce nic jiného, než se stát skateboardovou hvězdou jako jeho velký idol Blair Stanley. Proto vymyslí jednoduchý plán, natočí na video svoje nejlepší kousky a pošle je do firmy Machotaildrop. Když si Machotaildrop vyžádá jeho přítomnost na jejich tajemném hradě, myslí si, že má v kapse smlouvu. Po příjezdu ale zjistí, že všechno není tak, jak si to představoval a cesta za slávou je dlouhá a plná komplikací. (topr harley)

(více)

Recenze (2)

JFL 

všechny recenze uživatele

Nepochopitelně zapadlý kanadský snímek přináší uhrančivě nápaditou reflexi soudobého skateboardingového průmyslu a lifestylu, která je pojatá jako bizarní travestie s estetikou retro-grotesknosti evokující poslední filmy Wese Andersona. Filmaři famózně vystihli fenomén skateboardingu, který v sobě slučuje striktní dess code, mýtus volnosti a dobrodružství i pocit elitářství a touhu patřít mezi nejlepší. Machotaildrop proto skatery ukazuje jako skupinu připomínající prestižní pánské spolky dobrodruhů z konce devatenáctého století, čemuž také odpovídá jejich šatník a fakt, že promovidea ústřední společnosti jsou pojatá jako reportáže o hledání zapomenutého či doposud neobjeveného indrustriálního místa, které je následně pokořeno. Opozici pak představuje kmen divošských skejťáků, kteří nejsou svázaní institucí, ale paradoxně se mají stát předobrazem komerčního produktu. Unikum a současně kouzlo zdejší vize ale spočívá v tom, že na rozdíl od reálné skateboardingové sféry, která je vyhrazena pro mladé a nestárnoucí, film otevírá téma stáří ve sportu, obzvláště pak v tak mládežnicky orientovaném jako je skateboarding. V souladu s tím se vyprávění místo bujaré rozvernosti nese zastřené v melancholii - podobně jako u "Života pod vodou" i zdejší sportsmeni obdaření gentelmanskou grácií vyvolávají okouzlující zármutek z pomíjivosti jejich fascinujícího světa. ()

martasekk 

všechny recenze uživatele

Film jsem shlédla letos v pražském Oku v rámci Fresh Film Festu. Doteď ještě přesně nevím, co si mám myslet. Po první půlhodině jsem přemýšlela nad tím, čemu se lidé v sále smějí a na jakou blbost jsem se to dostala. Po hodině už jsem rezignovala, smála se taky a přesunula jsem se ke klasice, co tím chtěl básník říci. V momentě kdy poměrně nezajímavý hlavní hrdina (Kde je konec pěkným skejťákům?) odjíždí na vyhořelé rampě po řece pryč, jsem byla ráda, že je tomu konec. No. Hlavní message mám – není tak lehké být skejťákem, jak se může na první pohled zdát. Musíš být nejlepší, být zaregistrován některou z velkých společností, dodržovat dresscode a hlavně – udržet se v čele co nejdéle, protože pak si o tebe nikdo ani skejta neopře. Ale způsob, jakým to bylo zpracováno, na mě prostě nefungoval. Dle mého nejspíš zafunguje pouze na správně vyhulenou hlavu někoho, kdo v tomto světě žije, což osazenstvo sálu splňovalo. Jediné, co mě bavilo celý film byla výborná postava „sokolníka“. Za toho je ta druhá hvězda. ()

Reklama

Reklama