No Distance Left to Run

Z války mezi Blur a Oasis pro mě byli první jmenovaní vždy vítězové a to z mnoha důvodů, mezi které patří hejskovství, humor, upřímnost a hlavně skvělá hudba, ze které bych vypíchl album Parklife, jež je skutečnou učebnicí moderního britpopu. Dokument samotný je skvělým obrazem tvorby kapely a má spád, napětí, humor a ke konci i dramatické okamžiky. (23.11.2014)

Lepší hudobný dokument som nevidel. Ani Meeting people is easy sa nechytá. Tento je nádherný. Mladí rebeli vyrástli, a ide im už iba o priateľov, od ktorých ich sláva oddelila, a o to, aby spolu hrali hudbu. Všetko so skvelou hudbou, krásnou kamerou, skvelými viac menej už historickými zábermi a fotkami, a otvorenými komentármi. Fanúšikovi vyjde slza. (12.10.2013)

Přestože pro mě byli, jsou a budou Blur vždycky až "ti druzí" (po Oasis), musí se tomu Albarnovi nechat, že na co sáhne, promění ve velmi kvalitní hudební stuff. A i když on sám už je dneska velkej kluk, co na celej Britpop hledí s despektem, musí i on sám uznat, že devadesátky byly poslední dekádou, kdy hudba, a to hlavně ve Velké Británii, ještě za něco stála (ano, včetně perverzní slabosti Britů pro přiteplené boybandy). Navíc od dob Beatles a jejich, stejně uměle vytvořeného žurnály, souboje se Stones tu nic tak zábavného, jako Britpop Battle Oasis vs. Blur, nebylo. Samotnej dokument je pak stejně teatrální jako sám maestro, kterýho dnešní omladina zná jen jako malovanou postavičku z kapely Gorillaz- ne, děti, tohle je pravej Damon Albarn! Závěr pak patřičně emocionální. A doprovodný gig z Hyde Parku ukázal, že i když si o reunionech pořád myslím svý (hudební skupiny by se, poté, co se rozpadnou, neměly zase dávat dohromady, protože to gró, ten spirit, co z nich dělal to co byly, se už pak prostě nikdy nevrátí), návrat Blur zas takovej rubbish nebyl. (26.07.2019)

Aha, tak až tu som sa dočítal, že koncert, ktorý som videl je len druhá časť DVD. Tak hodnotím len ten. Nemyslím si, že mám nejaký hudobný hluk, ale koncert mi prišiel po zvukovej stránke na súčasné možnosti veľmi slabý. Či už čo sa týka jeho záznamu, ale aj prevedenia. Spevákovi nič nie je rozumieť a spieva veľmi falošne. Na moje prekvapenie som spoznal 4 pesničky, čo som si po intre nemyslel, že od tejto kapely vôbec niečo poznám. Každopádne aj tie 4 boli dosť namáhavé zistiť. Toto nebolo pre mňa. (19.09.2013)

[Hodnotím pouze dokument] No Distance Left to Run se s klidným svědomím může zařadit po bok hudebně dokumentárních královiců o Metallice či Foo Fighters. Je to asi těmi skromnějšími Brity na plátně, proto všechny rozhovory působí autenticky a pravdivě. Navíc vizuální stránka doprovázející talking-heads je znamenitá. Znamenitá. 75 % (07.10.2012)