Obsahy(1)
Úspěšné scénky a písničky členů Divadla Semafor. (oficiální text distributora)
Recenze (11)
líto, ale odchodem Jiřího Grossmana pro mne pan %Simek skončil, asi to nebyl on, kdo tomu dával nadhled. Pánové Sobota a pak Krampol, (o psu p Bubílkové nemluvě) jsou pro mne jen rozmělňováním, jejich humor je sice jistě šířeji příjímán, ale mne už to prostě nebaví. Ani hudebně mi to nepřijde tak zajímavé, takže hodnotit to nebudu, abych nekazil průměr, ale k tomuhle se vracet nebudu. ()
Hodně nudné a "blbé" něco, co mělo navazovat na klasické Návštěvní dny Šimka a Grossmanna. Jenže ouvej, Sobota není Grossmann a Nárožného entré je spíše ubohé než bavičské. Sobota nebyl nikdy můj typ, zde předvádí zcela typicky, čím se proslavil - dělá zmatkujícího, neschopného a popleteného pablba. Ta popletená pohádka O Jeníčkovi a Mařence ještě ušla, ale scénka s telefonem je vyloženě trapná. Nezachrání to ani Pavel Bobek s tuctovou písničkou. Zklamání. ()
vyjádřím se tady povšechně, co si myslím o post-grossmannovské Šimkově tvorbě - je pozoruhodné, jak bez svého kongeniálního partnera upadl do průměru; humor dryáčnický, prvoplánový, předvídatelný... sem tam nějaký podařený vtip, ale celkově bída. Ono jak to taky mohlo vypadat, když to za normalizace procházelo. Akorát že ani po 89. to nebylo o nic lepší... ()
Zdařilé pokračování předchozích NÁVŠTĚVNÍCH DNŮ. Řídící a učitelský typ Šimek tu je zdárně doplňován tím "hloupějším" z dvojice. Po výborném humoru Grossmanna, je tu tentokrát Sobota. Je to jiný typ humoru, ale Luděk Sobota dotáhl toho "hloupého" k dokonalosti. Dohromady do perfektně fungovalo, scénky měly spád a neměly téměř hluchá místa. Například scénka V seznamovací kanceláři ( šlo přeci o sílu a ne o lásku ) musí pobavit do dnes, i když je zdaleka jiná doba možností seznamování. Cestovatel Filip Brouzdal, ten co toho tolik zbrouzdal, básník opěvující město, moře, kuře stavení i sportovec trpící údery bumerangu jsou výborní. ()
Není to vrchol spolupráce Š+S+N, tím je Návštěvní den VI. z roku 1975 v těsném závěsu se Dnem otevřených dveří v oblastním muzeu (čtvrtý díl pozdějšího Zajíce v pytli z roku 1987, po němž se Šimek se Sobotou nadobro rozešli), ale je to pořád humor, který mě spolehlivě rozesměje za každého počasí. Pokud to dobře chápu, z původních čtyř dílů Decentního večera se obrazem dochovaly dva - druhý a čtvrtý, přičemž části těch zbylých existují alespoň v audio verzi. Budu-li ale hodnotit ty televizní, musím z druhého dílu rozhodně vyzdvihnout scénku s telefonem (zejména její druhou polovinu, kdy táta Šimek a máma Sobota volají dceři do zahraničí) a z dílu čtvrtého úvod s kýbly (známý ze zmíněného Návštěvního dne VI.) a hlavně promítání diapozitivů v podání Petra Nárožného, což je jeden z jeho nejvtipnějších výstupů vůbec. ()
Reklama