Dům

Poctivé drama (nejen) otce a dcery (konflikt rozdílných povah, rozdílných názorů na svět a budoucnost, konflikt dvou generací…) odehrávající se v šedi tuzemské reality, bez zbytečných příkras či stylizace. Výtečně odvedená práce režisérky (a zároveň autorky scénáře), která příběh bez zaváhání ukočírovala. Výtečná psychologie postav. ~ Jeden z nejlepších česko-slovenských (či slovensko-českých?) filmů posledních let! Jen ten naprosto absurdní český dabing mě – a použiji tentokrát expresivní výrazivo – s prominutím sral… (05.06.2012)

Prekvapivo dobrý slovenský film, v ktorom dialógy nehrajú až takú veľkú úlohu. Je to v prvom rade o pocitoch a ťažkom živote na vidieku. M.Krobot stvárnil prísneho otca dokonale a urval si prakticky celý film pre seba. V úlohe otca dvoch dcér, pre ktoré stavia domy, divák cíti pod prísnou maskou, dobrého otca. Otca, ktorý dopraje, pomôže, ale je príliš hrdý na to, aby sa zmieril so staršou dcérou, zaťom a vnúčatami a príliš hrdý na to, aby sa mladšej spýtal, čo od života chce. On je hlava rodiny, on velí... Jemný klavír dobre dopĺňa smutné a dojímavé momenty, ale inak je hudby vo filme prekvapivo málo, no v konečnom dôsledku, práve to vytvára pocit reálnosti. Priznávam, že po záverečných titulkoch som ľutoval, že Krobot nedostal ešte viac priestoru. Filmu k dokonalosti niečo chýba, ale úloha, akú Krobot dostal, sa hercovi naskytne párkrát za život. 70%. (03.01.2013)

Na pozadí nekonečnej stavby nového domu pre dcéru sa odohráva komorná dráma zo súčasnosti, o pomerne konfliktných vzťahoch v rámci rodiny. Sám príbeh sa vlečie asi v takom tempe, ako keď jeden človek sám ukladá pri stavaní domu spolu s vápnom jednu tehlu vedľa seba... Stíha popri tom ale čosi veľa vypovedať o charakteroch postáv, naladiť psychologicky pohnutú atmosféru umeleckými zábermi kamerou či mlčaním. Ide o kvalitnú filmovú drámu, ktorá si žiada od diváka pozornosť a správne rozpoloženie. Druhýkrát by som si už Dom asi nepustil, napriek tomu oceňujem všetky vyššie zmienené klady i herecké výkony, z ktorých vyčnieva hlavne Miroslav Krobot v úlohe večne zachmúreného otca. (70%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) (15.08.2018)

Film jsem viděl v českém znění, což mě vůbec nevadilo. Role "zlého" tatínka, který to však myslel dobře, sedla Miroslavu Krobotovi naprosto dokonale. Ono celkově není tomuto filmu moc co vytknout, bohužel však ani ničím zásadním neoslnil. Každopádně se jedná o jeden z těch lepších filmů co u nás v poslední době vznikají. Čekal jsem sice nějaký větší zvrat, ale i tak mě Dům celkem příjemně překvapil. (09.03.2013)

„Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.“ (Jean Paul) Velmi komorní příběh o snech mladých i starých a o ztrátách iluzí. A o nalezení sebe sama, o nalezení pravých hodnot a nového smyslu života. Většinou máme dojem, že jen mladí mají sny a falešné iluze o životě. Ale sny a iluze, i ty falešné, nás provází v každém věku a jejich ztráta není ve stáří o nic méně bolestná, než když o ně přijdeme v mládí. Jen, když dospějeme do určitého věku, uvědomujeme si, že deziluze je jaksi konečnější. A že jen těžko hledáme nové sny a nové touhy. A dokázat je znovu nalézt, to je velké umění. Vynikající výkon Miroslava Krobota, který se ve zralém věku přetransformoval z renomovaného divadelního režiséra ve výborného charakterního herce. (03.03.2015)