Dom
Režie:
Zuzana LiováHudba:
Walter KraftHrají:
Miroslav Krobot, Judit Pecháček, Taťjana Medvecká, Ester Geislerová, Marek Geišberg, Lucia Jašková, Marián Mitaš, Attila Mokos, Ivan Romančík st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dům je intimním dramatem otce a dcery, příběhem o lásce, střetu snů různých generací a neutuchající touze po svobodě.
Imrich buduje svůj vlastní životní sen – staví dům pro svoji mladší dceru Evu. Do stavby domu projektuje všechny své sny a ambice, které ztratil v éře komunismu. Na rodinném dvoře však stojí rozestavěné domy dva – první, nedokončený dům, měl patřit Evině starší sestře Janě. Ta se ale otcovi vzepřela a Imrich ji i s její rodinou ze svého života „vyškrtl“. Eva sní o tom, že po maturitě konečně opustí „vězení dokonalého domova“ i život na maloměstě a konečně se vydá poznávat jiný svět. Těžce nese otcovy starosvětské názory a jeho chování vůči matce a sestře, chodí za školu, tajně se stýká se sestrou a její rodinou, přivydělává si a dělá vše proto, aby mohla co nejdříve „vypadnout“. Nečekaně ji cestu zkříží nový muž, starší a ženatý Jakub, se kterým ji do života přibude další tajemství. Brzy však všechna tajemství začnou vyplouvat na povrch a jejich životy naberou nečekaný zvrat.
(oficiální text distributora)
Recenze (290)
absolutně zbytný film ()
Krásný, citlivý film. Škoda dabingu. ()
Viac než slušne načrtnuté útrapy postáv, výborná melancholická rytmika, avšak úmorná neschopnosť prekreslovať ich vnútorne-dimenzionálny svet v akomsi rozšírenom portfóliu kódov inakších, ako len smutnou, ničím nevyjavenou pózou, ktorá je základným kameňom úrazu. Rozhodne film, ktorý má dobré dramatické základy aj určitú serióznejšiu úroveň, ale natočil sa v čase, kedy filmy z našich štábov zvierala najprázdnejšia doba a najväčšia kríza. ()
Vcelku tradičné "wanna be ultra deep" slovenské depresso. Enigmatická hlavná hrdinka, nepokojná dokumentárna kamera a brutálne pomalé tempo. Vďaka fajn atmosfére a presným hercom ma to síce vyložene nesralo, ale v žiadnom prípade sa mi to nepozeralo jednoducho. Hlavná zápletka je totiž pomerne jednoduchá, čo by nevadilo, avšak remeselná forma sa vehementne snaží navodiť dojem, že pod povrchom snáď buble niečo oveľa silnejšie. Nebuble. ()
Kdyby se Miroslav Krobot nerozhodl, že se na stará kolena stane i hercem, nevznikl by film "Dům". Stojí na jeho minimalistickém herectví, kterému stačí v podstatě jeden jediný výraz. Jako kdyby byla ta role napsána přímo pro něj. Krobot zatím nepředvedl, kolik dimenzí herectví v něm je, ale on zatím nemusel. Se svými schopnostmi, z kterých neodhaluje vše, dokázal naprosto geniálně pobavit ve snímku "Účastníci zájezdu", stejně tak zvládl postavu "Aloise Nebela" anebo právě postavu otce Imricha ve filmu "Dům". Rozhodně se nemá za co stydět. Jeho otec/stavitel, který chce svým dcerám postavit dům, každé jeden, je typický člověk, kterému jde o dobro rodiny, a tak mu ani nevadí, že jí terorizuje. Hlavně, že bude po jeho. Imrich není úplně negativní postavou, ale jednoduše se nedokáže přenést přes své sny, své představy, kterým se musí každý podřídit. Vždyť jaká je to oběť dcerám stavět dům? Co lepšího by mohli chtít? Až pak bude rodina šťastná. Jen si neuvědomuje, že právě svým chováním je tím, kdo dělá rodinu nešťastnou, kdo od sebe všechny, až na věrnou manželku odhání. Scénář je skvělý, jeho samotné provedení, není zas až tak dechberoucí. Jak říkám, bez výkonu herců by zde byla prázdná místa, která nakonec stejně zůstávají- Jako kdyby režisérka a scénáristka prostě nechtěla některé problémy řešit, příliš je vysvětlovat a film prostě uzavřela s tím, že to dobře dopadlo. Ten konec je možná až příliš podbízivý, i když Miroslav Krobot vám dá věřit, že to opravdu myslí vážně. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/happy-feet-2-bobr-cislo-4-musketyri.html ()
Dobre napísané a obsadené postavy v zaujímavom prostredí sto minút riešia plytkú, neemotívnu a miestami ohromne nudnú rodinnú drámu (a ešte nudnejšiu romancu). A tento kľúčový nedostatok vynikne v nevýraznom remeselnom spracovaní trojnásobne. Ak je toto film, ktorý Liová konzultovala s Jamesom Raganom, tak si neviem predstaviť, akou nevýslovnou sračkou musel byť Dom pred jeho dramaturgickým zásahom. "Máš to riedke..." znie jedna z posledných replík filmu. Nuž.... hej. (5/10) ()
Se špatně rozdanými kartami se blbě hraje, zvláště, když hráči za moc nestojí. 1) 34letá Zuzana Liová (scénář a režie) se zdá být příslibem do budoucna. 60letý Miroslav Krobot (otec) a 58letá Taťjána Medvecká (matka) hráli pěkně. 29letému Marku Geišbergovi (zeť Milan) to slušelo. 2) Výstižný koment: xxmartinxx****. ()
Miroslav Krobot a jeho kamenná tvář. Ten člověk se snad nikde neusměje a tyhle role mu prostě sedí. Ostatní obsazení filmu je taky výborné - Táňa Medvecká v roli matky nebo Judit Bárdos v roli Evy. Dramatický příběh vyloženě ze života. Jsem moc rád, že se občas v nynější česko-slovenské produkci objeví vyjímečný a přitom pěkně lidský příběh. Hudební složka je taky velmi povedená, hlavně ten klavír. ()
MFF KV 2011. Pro mě překvapení, film se mi líbil. Herecké výkony pana Krobota i hlavní představitelky, Slovenské Maďarky Judit Bárdos výstižně vystihly jejich charaktery. Člověk přesně chápal jejich pohnutky (ačkoli v případě Evy a jejího vztahu s učitelem posléze už ani ne, ale ze zkušenosti - zamilované dívky jednají nelogicky, s tím nikdo nic neudělá). Je to uvěřitelný příběh o dívce, která chce pryč, ven z toho zapadákova, ze světa "kostela, nudy, styrých lidí a neuplatnění" do světa "tam venku", do ciziny - typický sen dnešní mladé generace, a otce, který sveřepě stojí za svojí ideou, že on sám ví nejlíp, co je pro jeho děti dobré. Člověk (alespoň já ano) se dokáže s postavami ztotožnit, i s těmi vedlejšími v podobě učitele, sestry a jejího manžela, "syna nepřítele", a to filmu rozhodně pomáhá. Scénář je slušný a i režie mladé a sympatické režisérky je zvládnuta na jedničku. Snad se nám tu rýsuje tvůrce, na jehož příští filmy se budeme moct těšit. Já osobně jsem zvědavý. Ale jestli příprava tohoto filmu trvala od roku 2003 (jak autorka tvrdila při besedě po filmu na MFF KV), možná si nějakou chvilku bohužel počkáme... ()
Na můj vkus příliš přímočarý snímek. Asi nejvíce mi vadilo, jak moc bylo zjevné to, co se skrývá za mručením a nadávkami starého Imricha. Pokus o psychologickou a sociální kresbu mi tak přišel poněkud klišovitý. ()
Příběh o tom, jak to vypadá, když si rodiče jdou za tím co chtějí jejich děti. Bez ohledu zda to taky chtějí nebo ne. ()
Nejsou to úplně čisté čtyři, ale dám je. Dům je na naše poměry unikátní v tom, že nemá moc dialogů a hraje se tu hlavně mimikou a gesty. Proto je velmi šťastná Krobotova volba, protože ten roli protivného staříka zvládl s naprostým přehledem. Každý záblesk jeho citu je radost sledovat, protože se nám odkrývá i to nejhlubší nitro jeho postavy. Ona celá herecká sestava je velmi dobrá - Medevecká je třída, tudíž není pochyb o zvládnutí role, Bárdos je příjemné překvapení, stejně tak Lucia Jašková. Jediný problém je Marián Mitaš v roli učitele, je strašně necharismatický a nevýrazný, mám ale dojem, že to byl režisérčin záměr, takže asi vše v pořádku. Na druhou stranu je to hodně epizodické a řeší se tu trochu moc problémů a někdy to malinko drhne, přece jen mi ale tři na tenhle film přijdou málo. Je to přesně na pomezí, já nakonec hvězdu přidávám a dávám 70%. ()
Prídem do kina na x-tú reprízu "slovenského" filmu a tam plná sála. Môj šok zdieľala aj uvádzačka, ktorá si tú u nás nevídanú vec musela odfotiť. Čakal som nudný dej, ale dostal som civilnú drámu. Dobre zahratú, potešila ma Judit Bárdos a kvalitne napísanú, ako vystrihnutú z reálu slovenských zápecníckych pomerov. Liová od filmu Ticho http://www.csfd.cz/film/221279-ticho/ , urobila scenáristicky i režijne obrovský progres. Myslím, že som videl najlepší hraný film zo slovenskej kuchyne od čias Šulíkovej Záhrady http://www.csfd.cz/film/24894-zahrada/. ()
60% Kino. Měl jsem z toho filmu smíšené pocity. Rozhodně však byl trefný a realistický s výborným Otcem Krobotem. ()
Překvapuje mě tak slabý hodnocení. Je to výborný komorní kousek. S velmi zajímavou hereckou sqadrou, který dominuje nepřekvapivě mistr Krobot. Zápletka je vcelku originální, postavy možná trochu schématické, ale celkově mi to dost konvenovalo. Souhlas se Slarque, co se toho závěru týče. ( 46. KVIFF ) ()
Nejvíc mi dům připomněl Slámovy Divoké včely, jen tam bylo víc té obyčejné lidské tragédie, než momentů k pousmání. Ale lehce optimistický závěr mě nakonec docela potěšil. ()
totální průměr a bohužel ničím výrazný film, od kterého jsem čekal víc, když jeho scénář vyhrál v evropské soutěži. Určitě není zbytečný a v záplavě českých filmů patří k těm lepším. Jako většině uživatelů odsud mi vadil dabing v češtině. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Rozmýšlel jsem se, zda film hodnotit 3 nebo 4 *. Tři hvězdičky proto, že působil velmi televizním dojmem a byl předabován, což u mnohých herců zní příšerně. Také mi vadila neustále se pohybující kamera. Nevím, zda to bylo proto, že děj se tolik nehýbal a spíše jste ho cítili, než viděli, ale právě proto se mi roztřesené obrazy líbily o to méně. Čtyři hvězdičky proto, že děj působí syrově, realisticky, prostředí je stejně mrazivé a nevlídné jako vztahy v rodině a také za krásné oči Judit Bárdos. Takže asi 3,5. ()
Bezvyznamny film o vsednych rodinnych vztahoch a pochopitelne priserna nuda. Obycajni ludia nevytvaraju vseobecny prehlad /politika, prezidenti, premieri...../ 5 % ()
Generačná dráma skrížená s filmom o zakázanom vzťahu učiteľa a jeho žiačky v stopovom množstve obsahujúca čiernohumorné dialógy dosahujúce najčastejší výskyt v postave otca stelesnenom Miroslavom Krobotom. Zvláštna to kombinácia, no natočená spôsobom, ktorý je určite hodný stominútového času z vášho života. Spôsob je to zaujímavý, obzvlášť keď vezmeme do úvahy silenosť a ostentatívnosť valnej časti slovenskej hranej kinodistribúcie ostatnej dvojdekády (o produkcii našich televízií radšej pomlčím). Zuzana Liová pojala svoj Dom z mierne odlišného uhla, z uhla artovky európskeho charakteru a natočila film nepodobný bezmála všetkej tuzemskej súčasnej hranej tvorbe (Martin Šulík a jeho rané filmy sú samostatnou jednotkou a Juraj Nvota mi to iste odpustí). Komorný, citlivý, neokázalý, s množstvom intímnych okamihov sú charakteristiky Dom celkom presne vystihujúce. Režisérka nás uvádza priamo do centra diania prostredníctvom vynechaného uvádzacieho záberu, obvykle nastoľujúceho miesto, náladu alebo informáciu, záberu, ktorý zvyčajne otvára úvodnú sekvenciu veľkej časti natáčaných filmov vôbec (na spočítanie uvádzacích záberov vo zvyšku filmu, by nám však bolo päť prstov asi málo). Podtrhuje tým realistickosť a uveriteľnosť svojej snímky v duchu dokumentárneho filmu, ale aj európskych moderných kinematografií. Film tak začína ručne snímaným záberom na detail otcových rúk budujúcich príbytok svojej mladšej dcére, ktorý navodí nikam sa neponáhľajúci temporytmus rozprávania, akým pokračuje celé dielo až do svojho záverečného záberu, z ktorého je, taktiež po vzore starších režisérov, bez použitia zatmievačky, „predčasne“ odstrihnuté. Takmer neustále prítomný kontaktný zvuk, statickejšie zábery než je vo filmoch slovenskej proveniencie bežným zvykom nasnímané ručnou kamerou, pseudopoetizujúcich momentov nájdeme pomenej, absencia zatmievačiek, rezignácia hudby (lež nie tak celkom, klavír znie celým filmom, ovšem prvý spev sa ohlási až počas záverečných titulkov, v skladbe, ktorú má na svedomí zakladajúca bunka českej alternatívnej skupiny Ecstasy of Saint Theresa, uznávaný Jan P. Muchow), skrátene povedané, funkčným minimalizmom k čo najhodnovernejšiemu zobrazeniu prezentovanej témy. Dom však ani zďaleka nie je geniálnym dielom. Povestná fragmentárnosť nedovoľujúca sa naplno vžiť do tej-ktorej postavy a filmu ako celku sa síce Liovej celovečernému debutu pre kiná vyhýba, samozrejme nie až tak dokonale a do bodky sa jej to darí napĺňať. Otvorený koniec (otvorený nie v zmysle diváci domyslite si!, ale miernou unavenosťou tvorcov ku koncu filmu) Mitašovej postavy (podľa mňa dosť kostrbatá časť príbehu) tiež na atraktívnosti nepridáva. Línia so staršou dcérou možno bola nevyhnutnosťou v zmysle predostrenia sociálneho statusu ľudí na dedine, ale práve situácie v ktorých sa vyskytuje ona a jej rodina (bývanie u svokry, traktor, krčma...) sa svojou okatou frajerskosťou zaraďujú skôr do opomínanej väčšiny filmov. Televízne seriály nepripomínajú, to nie, ale narúšajú celkové civilné poňatie príbehu. Najväčšie emócie Dom z diváka doluje zábermi, v ktorých sa zdanlivo nič veľké nedeje. Oči Judit Bárdos sledujúce prázdny priestor a divák v kinosále je vo vytržení podobne ako v prítomnosti večne zarmúteného Miroslava Krobota. Podprahové stoické hranie, ktoré len prehlbuje priepastný rozdiel medzi dvoma generáciami prezentovanými otcom a dcérou. Snímka sa sústreďuje najmä na príbeh otca a mladšej dcéry, matka plní len funkciu akéhosi doplňujúceho elementu, v príbehu nie celkom podstatného, avšak pre celistvosť rodiny potrebného a dôležitého (superlatívov na herectvo Taťjany Medveckej bolo už popísaných hodne). Strohosť dialógov (Dom na nich svoje základy nestavia), sivá a chladná mizanscéna, paradokumentárna autentickosť (ručná kamera je síce neustále v miernom pohybe, avšak surovosť a naliehavosť od filmu nečakajte) a Liovej úsporná réžia sú ďalšími nespochybniteľnými kladmi filmu. Kladom najväčším však po odmyslení slovenčiny v dialógoch zostáva pocit, že v určitých sekvenciách Dom napĺňa pojem „svetový európsky film" viditeľne viac než pojem „slovenský film". A to už je čo povedať. 75% () (méně) (více)