Srbský film

Žádná velká kontroverze, ani šokantní balkánské video, které by mělo konzervativní diváky posadit na prdel, se nekoná. Spíš ukrutná nuda v módu lepšího amatérského snuffu, která v touze explicitně zobrazit vše, co hlavnímu hrdinovi přijde pod péro, vlastně přinese asi tolik, že vedle tohoto díla vypadá z mého pohledu i francouzský Martyrs jako promyšlená hororová epopej hodná učebnic. Hlavou mi vrtají tři otázky: a) jak je na tom režisérova hlava, b) co na to herci při točení, c) k čemu to celé? Ani na jednu nemám uspokojivou odpověď. Shit nehodný ani té zvýšené pozornosti, které se mu dostalo, natož tak lepšího hodnocení. PS: Závěr je parodie sama sebe, ve stylu krvavých gejzírů prvních filmů Petera Jacksona, fakt. :-) (04.08.2010)

Scénář: Aleksandar Radivojevic, Srdjan Spasojevic .. Oscilátor - od dvaceti k osmdesáti. Ani v jedné mezní pozici se však nedostává na maximum, ale kmitů k vymezené spodní hranici je přeci jen více než těch opačných. (25.11.2010)

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. (02.01.2011)

Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. (25.08.2010)

Srpski film by rozhodně neměl být prvním zvrhlým exploitation hororem, na který se člověk v životě koukne. Zaprvé by ho nevydejchal, za druhé by si vyplýtval absolutní špičku hned na začátku. Zapomeňte na amatérismus, tragické herecké výkony, předvídatelnost i jiné atributy, které jsou pro tento subžánr typické (a to i pro jeho nejznámější a nejkultovnější zástupce). Srpski film je úplně jiná liga. V profesionálním kabátě totiž uvědoměle plní to, co plnit má. Totálně diváka zhnusí. Pokud bych se o nějakém filmu odvážil prohlásit, že člověk, jemuž se skutečně líbí (tzn. sleduje ho s úsměvem na tváři a říká si "tohle je super"), není tak úplně v pořádku, pak je to jednoznačně tento. Osobně jsem měl ještě nepříjemnější pocit, než při nedávném The Human Centipede. Nejhůř se mi dělá při představě, že když někoho může napadnou tohle natočit, tak existuje i šance, že to někoho napadne udělat. Dám plné hodnocení, protože ten film funguje dokonale (možná až příliš), pochopím ale celou škálu včetně odpadu. U scény, kdy šílený režisér vysvětluje svůj nově vymyšlený žánr, jsem vážně přemýšlel o tom, že film vypnu, smažu a zapomenu. Horror movie of the year (19.07.2010)