Majskije zvjozdy
Májové hviezdy
Režie:
Stanislav RostockijScénář:
Ludvík AškenazyHudba:
Kirill MolčanovHrají:
Alexandr Chanov, Michal Staninec, Jana Dítětová, Zdeněk Dítě, Jana Brejchová, Ladislav Pešek, Vjačeslav Tichonov, Michail Pugovkin, Miloš Nedbal (více)Obsahy(1)
Československo-sovětský povídkový film se odehrává v posledních dnech druhé světové války, kdy obyvatelé vítají osvoboditelskou armádu a prožívají své drobné příběhy: unavený ruský generál si odpočine v domku venkovských rodičů a konfrontuje své válečné zážitky s naivním, a přesto „pravdivým“ chápáním čtyřletého chlapce Dušana. Česká učitelka Jana se sblíží s přitažlivým velitelem ženijní jednotky Rukavičkinem, ale nadějný milostný vztah hned v jeho zárodku zmaří tak banální okolnost, jakou je setřená školní tabule. Pan Novák se vrátí z koncentračního tábora, ale zjistí, že jeho byt na Malé Straně obsadil fanatický německý ostřelovač. V Praze vyjede první poválečná tramvaj. Mezi pasažéry je i ruský seržant, který v civilu tramvaje řídí… Snímek režiséra Stanislava Rostockého vznikl v roce 1959. Těžištěm vyprávění jsou nadčasové, jemně lyrické příběhy několika obyčejných lidí, mistrovsky zachycené s použitím zcela všedních detailů (jako klíčová rekvizita se objevuje např. vojenská čepice, školní křída apod.). Autor povídkové knihy Květnové hvězdy a scenárista filmu Ludvík Aškenazy zde dokonale zúročil svůj smysl pro ztvárnění silných emotivních prožitků prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných drobností. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Začlenění do budovatelské edice LEVNÝCH KNIH (Filmy patří lidu) se v tomto případě viditelně minulo smyslem. Nepochybně se tu totiž jedná o jednu z nejzdařilejších koprodukcí naší filmové historie vůbec. Zařazení ruských herců nadaných velkou uměleckou erudicí i vlastní osobní zkušeností z Velké vlastenecké války (nikoliv náhodou se objevuje mezi melodiemi filmu slavnická hymnická SVATÁ VÁLKA či jinak POVSTAŇ ZEMĚ), jak ji symblizuje tehdy mladý Vjačeslav Tichonov, filmu a jeho autentičnosti jen prospělo. Milostné vzněty, vyměňované mezi Janou a Rukavičkinem, naznačují, že skutečná láska dnešní sex dalekosáhle - lidsky a v lidském rozměru mimo a nad někdejší pokrytecké puritánství - přesahuje. K ocenění je i nápis ve školní třídě, v němž se vedle Rudé armády objevuje i prvorepublikové masarykovské PRAVDA VÍTĚZÍ (cenzura musela mít obě oči víc než přivřené). Zajímavé jsou i některé nápady (náhodně přeskočivši jiskra na školním demontračním generátoru uvolňuje milostné napětí mezi začínající učitelkou a ruským ženistickým poručíkem). I způsob, jakým na sebe navazují jednotlivé povídky, je vynalézavý svým rámcem setkávání a míjení, jež pro poslední válečné dny bylo tak typické. Tramvaj, která projíždí čerstvě osvobozeným městem, úlevná radost tryskající snad z každého chodníku a ulice, mrtvý sovětskoruský voják nesmyslně umírající v prvních hodinách míru, konfrontace se světem odcházející První republiky (komisní Kreuzmannův řidič tramvaje, nádherná babička jinak neznámé Marty Májové i mladý pár z úvodní povídky), to všechno činí z HVĚZD dílo plně srovnatelné s legendární Vávrovou NĚMOU BARIKÁDOU, natočenou v období bezprostředně poválečném, či skvělým a nedoceňovaným Krejčíkovým VYŠŠÍM PRINCIPEM. Patosu, snad s výjimkou úvodní a současně i uzavírající scény na dětském parkovém pískovišti, je tu jako šafránu; totéž platí i optimistických tónech; dominuje civilní vedení herců a v pozadí cítíme tíhu povědomí krutých, nezvratných ztrát, s nimiž ti, kteří přežili válečné běsnění, už musí žít napořád po zbytek svých dnů. MÁJOVÉ HVĚZDY mají - máme-li je už nějak zařadit - kvality nesporně "trezorové" svým nadčasovým přesahem, který v sobě pro vnímavého diváka skrývají i dnes. ()
Nápis nad školní tabuli ve třídě, kde se poručík Rukavičkin setkal s učitelkou Janou, zní: "Pravda vítězí. Děkujeme Rudé armádě." Ano, jsou časy a časy. Vstup sovětských vojsk do Československa v roce 1945 byl vnímán jako osvobození, vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jako okupace. Situace a potřeby lidí vždy tvoří kontext, rámec vnímané události, který určuje i pojetí pravdy. Jsou tedy časy a situace a příslušné jim pravdy. Univerzální pravda je snad pro všechny časy a situace stejná - život bez utrpení - morálního či fyzického - je přece lepší. ___ Světlý film v duchu nadějných 60. let s celou řadou malých zdařilých drobností. ()
Moc dobře jsem věděla, proč jsem Májové hvězdy nechtěla zařadit do edice Filmy patří lidu. Zdejší kritika je tedy na místě. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Čili vysvětlit pánům producentům, že pouhá skutečnost koprodukce ČSR a SSSR rudý film nedělá, je asi tak stejně platné, jako si stát za svým, že Jana Brejchová není hlavní hvězdou a na obálku nepatří. Další důvod byl ryze pragmatický - film už před rokem 2011 byl poměrně dobře dostupný a v zahraničí na DVD vyšel. Logicky měla mít přednost Nevěra jako pokračování Botostroje, který se stal ikonickým filmem řady, ale uhájit si už jen tento titul mělo za následky dehonestování celé myšlenky edice. Takže výsledným DVD (nejen) s Májovými hvězdami je přesně ten výrobek, proti kterému se mělo bojovat. Disk je holý, je pouhou digitální VHS, grafika přebalu i potisku se snaží jen marně parazitovat na prvních titulech řady. V citátech na vnitřní straně krabičky se nedozvídáme nic zvláštního, nejdůležitější sumář na zadní straně více řeší osudy pozdějších emigrantů. Kdo chce kam, pomozme mu tam. ___ K filmu samotnému jen tolik, že Aškenazyho mozaika na téma květnových dnů roku 1945 zapadá směle do lyrických tendencí českého filmu, ale jednotlivé povídky netvoří natolik sevřené dílo, aby se daly považovat za sugestivní nadčasový skvost. Dětské herectví plné naivizmu vévodí první části, která se přelévá do neutěšených pubertálních emocí a ty zas jen tvrdě narážejí na syrovou miniaturu vězně z koncentračního tábora. Závěrečnou lidovou frašku v tramvaji sice ocením skrze množinu dříve populárních herců v malých rolí, ale tuto je potřeba brát zdaleka s největším nadhledem. Protože kdykoli bude nějaký český řidič tramvaje v Moskvě, určitě se dočká stejně otevřené náruče jako tento Sovět v Praze. ()
(2x) Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) ()
Nadherny film, ktery krasne skloubi posledni dny valky s lidskymi osudy a az romantickymi zabery na Prahu. Ackoliv je film natacen az 14 let po osvobozeni, tak film pusobi neuveritelne autenticky. Vyborne vykreslene a zahrane postavy ( s vyjimkou Nedbala, ten skutecne nevypadal na vezne koncentracniho tabora ) bez zbytecneho patosu. Film, ktery me dojal a nechapu tak nizke hodnoceni u tech, co dali odpad, jednu ci dve hvezdicky... Videli jste to vubec? Velmi citlivy film! ()
Galerie (10)
Zajímavosti (5)
- Povídky „Dušan a generál“, „Zrzavý“ a „Cibulka“ vyšly ve sbírce „Květnové hvězdy“ v roce 1955. Povídka „Modrá jiskra“ vyšla až ve 2. vydání z roku 1960. (lausik)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe a v obci Břehyně. (dyfur)
- Ruský voják „stalinského“ vzezření v poslední povídce je příslušníkem jednotek NKVD (Narodnyj komissariat vnutrennich děl), za války zodpovědných za zabezpečení týlu (včetně prevence ústupu sovětských vojáků). NKVD prováděl masové zatýkání, deportace a popravy a byl předchůdcem KGB. (Všežrout)
Reklama