Pirosbetűs hétköznapok
Every day - Sunday
Režie:
Félix MáriássyScénář:
Judit MáriássyKamera:
György IllésHudba:
Štěpán LuckýHrají:
Jana Brejchová, Éva Ruttkai, Jaroslav Marvan, Miklós Gábor, Ivan Mistrík, Elma Bulla, Vlasta Matulová, Jiřina Bohdalová, Hana Hegerová, Endre Csonka (více)Obsahy(1)
Mladou klavíristku Janu Landovou si vybere barytonista Valenta, aby ho doprovázela na dvou koncertech v Maďarsku. V Budapešti o oba pečuje pracovnice koncertní agentury Klári Kelemenová. Na večírku zazpívá Valenta několik písní a Jana samostatně zahraje Janáčkovu skladbu. Má velký úspěch, který se nelibě dotkne maďarského klavíristy Szalókyho. Ten při odchodu upadne na schodišti a způsobí si bolestivé zranění. Místo něho proto vystoupí na koncertu jako sólistka Jana. Druhý den mají oba umělci vystoupit v Egeru. Klári jede s Valentou a Janu odveze Klárin manžel. Klári uspořádá na rozloučenou ve svém bytě večírek. Při posledním přípitku pozve Janu, aby u nich ještě několik dní zůstala a Jana pozvání přijme. Klári však má své povinnosti a tak se Janě jeden večer věnuje Klárin manžel. Bezprostřední a půvabná Jana Kelemena okouzlí a ten ji ve výtahu políbí. Oba si však ihned uvědomí, že takhle nemohou pokračovat. Jana se druhý den vrátí do Prahy, kde na ní čeká manžel s dítětem a "všední" den se zajímavou prací. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Půvabné koprodukční melodrama, které cele nese na svém něžném výkonu přenádherná Jana Brejchová. Pro Janu mám slabost a pro civilní příběh ze života mladého manželství založeného na (ne)praktičnosti dvou umělců mám pochopení. Co je ale skutečně zajímavé v druhém plánu, je atraktivní koprodukce s Maďarskem. A sledovat Janu opatrně reprezentující ČSR tu ve spolupráci se SSSR (Májové hvězdy), tu s Východním Německem (Sen kapitána Loye), Západním Německem (Zámek Gripsholm) nebo Rakouskem (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) atd. atd. je prostě malý zázrak. Velká mezinárodní kariéra to bohužel nikdy nebyla, ale je to zajímavý přehled. Nyní ještě toužím po dalším maďarském filmu s Janou, po Vteřinách úzkosti a pak snad už budu sytá. P. S. chybějící titulky ve scénách maďarsky hovořících postav jdou samozřejmě na vrub špatně ošetřené kopie na CSFilmu. ()
Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. ()
Pozitivní a milý filmeček, ke kterému budu velmi rád budu shovívavý. Sympatický šedesátkový příběh jedné nadějné klavíristky a jejího životně i profesně zásadního výletu na východ. Skvělá atmosféra dobové Prahy a Budapešti i vztahová politika dvou párů. Českého a maďarského - tady film, naneštěstí, naráží, jelikož režisér ho pojal až moc mezinárodně. To, co mezi sebou probírá maďarský pár, si musí Čech, neznalý maďarštiny, jen domýšlet a samozřejmě i naopak. Snímek ovšem také nabízí i velmi zajímavé role, které příjemně překvapí nejen znalce čs kinematografie. Mladá Janička ale svým vynikajícím herectvím převyšuje všechny - i operního pěvce Marvana. ()
Jiná doba, jiná tvorba. V době vzniku mohlo jít v rámci maďarského i československého filmu o velmi svěží koprodukční záležitost, naopak dneska by už podobný námět o prvním zájezdu mladé klavíristky do zahraničí určitě nestačil ani na kratší televizní film. Podle mě tento romantický filmový výlet s Janou Brejchovou v Budapešti zestárl úplně stejně jako ten s Audrey Hepburn v Římě. Ale pokud zrovna máte náladu na obyčejný film pro pamětníky, sice bez jakéhokoliv napětí a taky minimem humoru, ale s příjemnou atmosférou starých časů, dívá se na to určitě i hezky. Jelikož se Neděle ve všední den hodně točila kolem hudby, nakonec mě dokázala celkem bavit... na jedno zhlédnutí určitě ano. Vidět Jaroslava Marvana v roli operního pěvce i mile překvapilo. 60% ()
Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně… ()
Pro zájemce o studium maďarštiny. Dobové reálie, bělovlasý Marvan, mladičká Brejchová a libozvučná maďarština bez titulků. ()
Namet, ktery by v soucasnem filmu sotva stacil. Jedna se vsak o velmi povedeny vztahovy snimek s mladou Brejchovou v hlavni roli, ktera predvedla jeden ze svych lepsich hereckych vykonu. Za zminku stoji i Marvan v roli barytonisty, manzel Ivan Mistrik a madarsti herci. Prvni vycestovani Landove z Ceskoslovenska a jeji nadseni a radost v Budapesti je velmi dobre vystihnuta. Chapu, ze madarske dialogy v pritomnosti ceske klaviristky nejsou s titulky, aby divak, stejne jako hlavni hrdinka nevedel o cem je rec. Proc ale nejsou prelozeny zbyle dialogy, kdy Madari mluvi o samote, to mi zustava zahadou... Pres zdanlive jednoduchy scenar se jedna o velmi povedeny film. ()
Hm... ()
Přirovnání k Prázdninám v Římě by bylo pochopitelně mimo, ale i tak jsem si na ně během filmu několikrát vzpomněl. Možná pro tu krásnou letní atmosféru, nebo možná pro mladičkou Janu Brejchovou. Félix Máriássy natočil lehce podprůměrné vztahové drama se zvláštním kouzlem a skvělou klavírní hudbou. V tom krátkém období, kdy se protnul začínající Gulášový socialismus a ještě neudušená liberalizace v Československu, vypadal život středoevropana skoro optimisticky. ()
Krásná Jana Brejchová se nechá ukecat maďarskou překladatelkou, aby s ní zůstala v Budapešti ještě týden po jejím úspěšném koncertním vystoupení. Nemá ale na Janu vůbec čas, a tak se Jana potlouká Budapeští, nudí se a my s ní. ()
Asi školení, že partnerské problémy se mají řešit odloučením. Praha ještě ujde. Maďarsko někde mezi nudou a křečí. Milostný román klavíristky a Maďara drhne. Nejen on. Brejchová kupříkladu začne hrát na recepci, posluchači otrávení (proč, to hraje tak blbě?), místní klavírista toho má po chvíli dost, naštvaně prchá a z naprostého zoufalství si na schodech zlomí nohu? Chabou náplastí je usměvavá překladatelka. Vysvobození z nastavované maďarské kaše dostane direkt ve chvíli, kdy přehnaně iniciativní tlumočnice nabídne ze slušnosti klavíristce prodloužení jejího extrémně zábavného pobytu. Ách jóóó: martýrium pokračuje. Umělkyně pak skrze zuby se strojeným úsměvem procedí, že si Budapešť zamilovala. Po návratu do Prahy následuje pantomima. ()
Koprodukce výstavního filmu na dobovou skutečnost československou a maďarskou s předními herci všech tří národností. Úsměvné a beznadějně zestárlé.(Film byl otitulkován). ()
Zajímavý koprodukční projekt s maďarským scénářem i režií, ale rovnocenným československým hereckým obsazením, i když v tomto směru hraje prim především krásná Jana Brejchová, která zde vypadá jako skutečná mezinárodní filmová "star" a přitom i skvěle hraje. Nenápadně, i když poněkud zdlouhavě, se schyluje k předpokládanému vztahovému dramatu, které dřív, než stačí napáchat nenapravitelné škody ve dvou manželstvích, skončí zavčasu drobnou katarzí, která oba manželské svazky naopak posílí. Ve své době nejspíš žádoucí pozitivní vyznění filmu, ale žádná ideologie z toho naštěstí prvoplánově nevyčnívá. Docela příjemný filmový zážitek a kupodivu dostatečně srozumitelný i bez znalosti maďarštiny, které je v dialozích požehnaně. Znám sice i pár maďarských peprných nadávek, ale tady se žádná nevyskytla, zato jsem zachytil v jednom z klíčových okamžiků omluvné "szeretlek" (tj. miluji tě), což mě jen utvrdilo v tom, že jsem i tak tomu nejdůležitějšímu opravdu porozuměl. Snímek, na který se dá koukat i dnes, možná i s určitou nostalgií, protože dnešní doba je už někde úplně jinde.... ()
Hééér Gott, to byl zase hluboký kulturní zážitek. Zvláště maďarské dialogy byly na vysoké úrovni, a asi proto k nim autoři tohoto paskvilu ani nedali titulky. Děj filmu je pitomější než on sám. Pokud někomu měl zkazit zájem o vážnou hudbu, bezpečně to dokázal. Prostě, maďarsky řečeno, az egész film szar volt, és nagyon unalmas volt. Klidně bych řek, že se nehodí ani jako kulisa ke kydání chlévské mrvy. A proto jej také tak nějak hodnotím. Mimochodem, těžce pracující klavírista má něco s nohou a kvůli tomu nemůže hrát na klavír?? Ech, těžká dřina no. ()
Na youtube kanále Česká filmová klasika je tento film otitulkován. ()
Pěkné záběry z té doby, Brejchová, děj je však docela nuda a střídání češtiny, maďarštiny je docela náročné. Hodnocení: 50 % ()
Spíš přes čtyři, ale ne celých pět. Tvrzení, že dneska by to nebylo téma ani pro bakalářskou povídku je zcela mimo. Film má svůj půvoab, náboj (pravda, není zde žádná "politika, ani zde neřádí masový vrah na konci zlikvidovaný po rozmlácení stovky aut a vystřílení pěti beden nábojů...) to má rovněž a je to jenom povrchnost a otupělost některých recenzentů, kteří sice shlédnou všechno možné, ale tady (aniž si to dovedou uvědomit) ukazují, že jim to nepřinese stejně nic a jejich život v dnešním dostatku a dostupnosti všeho možného je mnohem prázdnější, než ona radost mladičké klavíristky, pro kterou byla návštěva Budapešti a drobná dobrodružství (snad v žádném jiném filmu jsem si jako milovník aut tak neužil šestsetpadesátku) něčím, co jí život obohatilo tisíckrát víc, než dnešní cestování po celé zeměkouli a honěním se za unikátními zážitky, které ale prázdnotu nedokážou vyplnit, i kdyby na sítě napráskali stovky příspěvků a doprovodili je stovkami "originálních" fotek. Jinak skvělá dokumentární hodnota filmu, kde je předvedeno jak vypadal svět (tedy spíš Praha, Budapešť a kus Maďarska) na začátku šedesátých let. Snad nejpůvabnější Jana Brejchová a skvělý byarytonista Marvan, který tyhle laskavé dědky prostě uměl nejlíp. A tak se zcela ztotožňuji s komentáři sportovce, NinadeL, mchkn a vypravěče. Ne poprvé a určitě ne naposledy u jiných filmů. ()
Nic moc, ale lepší než lepší, než Captain America ()
Milé, Janě Brejchové to sluší jako vždy před kamerou, nic nepokazí. Zajýmavé jsou pro mne jako pamětníka dobové reálie, ten údiv z cesty do jakéhokoli zahraničí už dnes těžko mladí pochopí. Okouzlenost šla Janě B vždycky dobře, takže za ni stojí za to, Ivan Miistrík hraje takového řekl bych nerda jako obvykle, pan Marvan v nezvyklé roli, ale zvládl ji taky dobře. ()
Právem zapomenutý film, kterému moc nepomohla ani účast Marvana s Brejchovou. ()