• Big Bear
    ***

    Údajné volné pokračování, či dokonce druhý díl Botostroje se u mne setkalo s mnohem lepším výsledkem než jsem po ,,jedničce'' očekával . Snímek je s Botostrojem shodný jen obuvnickým závodem, plejádou stejných herců a snahou komunistů o lepší zítřky. Rámec je jednoduchý. Komunistický zámečník (Nezval) za první republiky vyhozený z obuvnické fabriky se po válce vrací a je dosazen na místo ředitele fabriky. Původní ředitel (je těsně po válce) i přes své hříšky za války s Němci i přes svůj potoj tvrdého kapitalisty doposud nebručí kdesi v lágru a po dosazení nového ředitele dál spřádá plány na ovládání závodu. Nový komunistický řeitel znárodněného podniku je sice plný ideálů, nicméně logicky coby bývalý dělník nemá zkušenosti s vedením tak velkého podniku. Chybí i kontakty na zahraničí, zejména západ, který rudý únor vyděsil a zatím se bojí s novou garniturou obchodovat. Starý ředitel navrhne svému bývalému sekretáři, aby se za úlatu infiltroval k novému řediteli coby také komunista, který se musel za původního vedení se svými názory tajit. Nové vedení po něm rádo sáhne vzhledem k jeho zkušenostem s vedením podniku. Tak je nový ředitel loutkou v rukách sekretáře jenž je úkolován původním ředitelem. Ač stále přesvědčen, že dělá vše dobře, dostává se nový ředitel na scestí a pozvolna přijímá manýry původního vedení. Dělnictvo na provozech reptá a kamarádi komunisté jej zahrnují výčitkami. On si ale ničeho není vědom a dál slepě naslouchá lichotkám a radám sekretáře (M. Růžek). Nakonec skončí sám, kamarádi se od něj odvrátí, žena odejde a on je zproštěn funkce ředitele... Samozřejmě, komunisté včas zasáhli a rozkryli čachry původního ředitele i nového. Do závodu je do vedení přijat nový, prověřený soudruh, kterého na dílnách mají rádi a respektují ho.... Ačkoliv z filmu čiší budovatelské nadšení a leckerým hercům rudě planou zraky, přesto bych jej až tak nezařazoval mezi soudobá povětšinou tendenční a tupá díla. Zde nehoní chrabří komunisté či agenti STB zápaďácké teroristy, či podvratné živly... Odmyslíme-li si dobovou příchuť, je film skvělým psychologickým dramatem o osobním selhání jedince. Nevím zda mezi řádky snímku nehledám něco co tam budovatelský režisér třeba ani nenapsal...Každopádně já tam viděl selhání člověka, který původně s dobrými úmysly nebyl dostatečně odolný pro prostředí ve kterém se ocitl. Dnes se v podobné pozici může nacházet mladý politik či úředník, který ač pln ideálů a snahy změnit kdejaký nešvar je nakonec ve společnosti dobře usazených a zajištěných kmotrů držících kormidlo nucen ustoupit ideálům a přistoupit na jejich hru ....Korupce, kamarádčofty, drobné výhody pro sebe a své blízké... Než se naděje, už není tím čistým člověkem. Už patří mezi ně, už sám tvoří prostředí hnusu, se kterým chtěl původně bojovat. Už si to dokonce ani neuvědomuje a nepřipouští....V tomto je snímek nadčasový .(16.6.2011)

  • Marthos
    **

    Filmová slátanina, natočená podle tendenčního románu Svatopluka Turka, velkého literárního nýmanda a poslušného stranického slouhy, který se ve svých literárních excesech obouval do baťovského impéria a baťovského podnikání vůbec. Nevěra má všechny atributy dobové ideologie: schematické postavy, černobílý scénář, nevyhnutelný závěr, jasně definovaný už svým názvem. Jediné, co lze vzít na milost, je skvělý herecký výkon Martina Růžka v roli úlisného tajemníka Andrleho. Zbytek je dnes už cosi jako ad acta.(5.6.2010)

  • vitekpe
    **

    Hollywoodske krasky Vasova a Kacirkova, pekelny Valach. Vyborny Ruzek a (relativne) mlady Sklencka. :-) Velmi zajimava Ema Skalova. Uplne spatne to neni, neni to ani klasicky budovatelsky film, je to spis psychologicke drama o upadku komunisty-reditele. Presto mi to nejak nesedelo a nemuzu dat vic nez podprumer. 2+(16.2.2014)

  • sportovec
    **

    Relativně slušné řemeslné zvládnutí scénáře a režie nemůže tlumit páchnoucí schematismus obsahu i vyústění. Tato filmová sorela, založená na nenávistném díle samozvaného právem zapomenutého komunistického literáta Turka Svatopluka, strádá nevěrohodností od prvních záběrů. I velmi kvalitní herci, kteří tu vystupují (Vášová, Valach, Kačírková, Sklenčka) se z diváckého pohledu ničím nedlišují od svých tehdy nastupujících kolegů (Matyáš, Baženovová, Němeček) či od seladonovitých kreací starší generace (Gustav Nezval). Nepřekvapí, byl-li film odsouzen již dobovou kritikou pro schematismus, nevhodný již tehdy - v roce Chruščovova projevu. Na druhou stranu je dobré zdůraznit a pochválit skutečnost, že se tento brak dostává do distribuce; těžko bychom totiž hledali lepší věcný argument pro potřebnost přibližování rychle zapomínané odvrácené tváře předlistopadového režimu.(14.8.2010)

  • NinadeL
    ***

    Bývalo by bylo trefnější ponechat původní pracovní název Bludná pouť. Ona avizovaná Nevěra (v druhém plánu více jako Zrada) v pokračování Botostroje je ve výsledném tvaru jen dílčí linií, která je společně s dalšími ukazateli hnacím motorem pro zkázu jednoho bezskrupulózního dělnického šéfa... Toho hraje seriózně a bez zaváhání Gustav Nezval. Proti němu stojí jako vždy dekadentní Marie Vášová, mondénní Irena Kačírková, všemi mastmi mazaný Eduard Dubský a v neposlední řadě Martin Růžek. Ten si v roli obojetného Viléma Andrla ostatně ukradl téměř celý film pro sebe a je doslova radostí sledovat jeho proměny, které se tak stávají nejlepší devízou celého projektu. Veškerý ostatní ensemble je pak bohužel tvořen samými nevýraznými osobnostmi, nikoli jako v Botostroji, kde je každá figurka vykreslena řádně v tučných konturách černobílého vidění předválečného světa. Zde jen tuším cosi o vnitřním světě Langovi manželky Evky, která v podání Evy Klenové jen postává vedle Nezvalova nevěrného manžela. Dále je škoda mluvit o všech těch Evách Klepáčových a Statoplucích Matyáších, kteří jsou vzorovými pracovníky závodu jako Stázka a Jenda, a mají proto všechny předpoklady pro květnatou mladou lásku, která je tu především pro utužení pracovní morálky. Čemuž ale poměrně účelně podráží nohy archivní Píseň o velké lásce v propůjčení Dagmar Pistorové... Při dalším srovnáním s Botostrojem je Nevěra filmem umírněnějším, poplatnějším problémům tehdejšího současného světa. Pravda, čekala bych optimističtější vyhlídky, protože slova Josky Horáka se vyplnila, ale chci-li měsíc po květnové revoluci zázraky, chtěla bych příliš mnoho. Ovšem jako divák v roce 1956 bych zřejmě došla k drobné frustraci, protože v té době bych jich měla plný nárok na plody práce druhé generace, která již neměla důvodu tápat a bloudit. Wallóova režie je opět zručná, nikoli oslňující, lépe je na tom Kaprova hudba, která měla několik možností cele zaujmout. Z nápadů kameramana Julia Vegrichta bych ocenila jen závěrečný odchod zdecimovaného šéfa.(5.6.2010)

  • - Filmovanie prebiehalo v Zlíne. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace