Sherlock Holmes: Hra stínů

,,KDO BY BYL BÝVAL ŘEKL, ŽE LÍBÁNKY V BRIGHTONU BUDOU TAK NEBEZPEČNÉ“..... /// Tenhle Sherlock (a celej film) chce bejt hravej, ironickej, vodlehčenej, a hlavně si ve svým napětí udržet nadhled a neustálej smysl pro humor. Tempo je perfektní, akce solidní, občas dětinsky hloupá, ale nenáročnýho posluchače (chcete-li - diváka) může uspokojit,....nevychází jen ta snaha o neustálou roztlemenou hubu a veškerý napětí je lehce rozmělněný v dost dlouhý stopáži. Taky je škoda, že protivník Moriarty působí děs jen svými činy a chybí mu nějaká ta ,,aura“ vzbuzující větší emoce či touhu po pomstě. Každopádně – já se bavil. Možná proto, že jsem nečuměl na nějakej dokurvenej divix! (možná proto, že stárnu a nikdy nevím, jestli to není moje naposledy...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda vážný hudby (ke který hraje spousta akce). 2.) Ještě těch Sherlocků nemám dost. 3.) Thx za titule ,,xtomas252“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (18.04.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

Sherlock Holmes Reloaded. Sherlock Holmes a Truhla mrtvého muže. Zkrátka druhý Ritchieho Sherlock chce být větší, líbivější, akčnější, což asi je, ale zároveň postrádá atmosféru, komornost a uhrančivost jedničky. Začínají se tu metat salta, souboje mají vypilovanou choreografii (ale tohle už je na film o Sherlocku Holmesovi prostě příliš), akční scény obsahují z poloviny zpomalovačky a všechno je barevnější než výkres tvořivého prvňáčka. Lítá se z jednoho místa na druhé, ale ne až tak kvůli příběhu, jako spíš atraktivním lokacím. Downey Jr. ze sebe dělá trošku už rádoby legrační figurku, pořád mu to ale ještě žeru, scénář zase potvrdil, u koho že se učil Jigsaw. Pro mě určitě slabší díl, rád bych, aby se trojka vrátila k hlubší atmosféře a trochu se v té rozmáchlosti umírnila. Sherlock Holmes Revolutions nechci. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/534 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.05.2012)

Sherlock Holmes: A Game of Shadows - dvouhodinovka plná pěkných barevných obrázků, z které se ale vytratila duše spolu s veškerou logikou, švihem a i ten humor snad odjel pryč na vánoční prázdniny. Vizuálně se Guy Ritchie posunul kupředu, ale příběhově se zas vrátil o dva kroky zpátky. Utahané pokračování, kterému když dojde dech vytasí se s detonací namísto slovní přestřelky mezi Sherlockem a Watsonem, tak pokulhává (respektive cválá na poníkovi) za svým nedokonale dokonalým bratříčkem, který nemusel využívat mimikry k pobavení diváka. (21.12.2011)

První díl zafungoval jakýs takýs momentem překvapení, kdy se slavný detektiv pohyboval ve vytříbeném vizuálním světě Guye Ritchieho. Napodruhé je moment překvapení tatam a tak se najednou začnete šťourat v tom, co vám napoprvé nevadilo. Na dvě hodiny až příliš rozmělněný děj, upozaděné ženské hrdinky, nevýrazný záporák, až na nějaké dvě tři vtipné dialogové výměny prázdná vata, a hlavně, detektivní linka, která je vám úplně putna. Akční eskapády okoukané, což nespasí ani běh lesem, u kterého se nebojím použít slova o genialitě. První půlku jsem doufal, že se to v té druhé rozjede, jak občas někteří komentátoři slibovali, ale poslední půlhodinu už jsem se regulérně modlil za to, ať to skončí. Takový blockbusterový fail se jen tak nevidí. (28.04.2012)