Sherlock Holmes: Hra stínů

Berlínské vánoční intermezzo 2. Na počátku bylo slovo... mého muže, že nastal čas si taky jednou udělat večer bez společnosti potomka, o kterého bude pro tu chvilku vzorně postaráno, a zamávání dvěma lístky v ruce. Ritchieho předchozí výlet do holmesovského revíru se mi líbil, takže jsem projevila vzorně nadšený manželský souhlas. Ovšem zážitek z filmu v mnohém připomínal film samotný, přinejmenším v osudu nevěsty, která trčí v tmavé barabizně v Anglii, zatímco novomanžel si užívá líbánky v Evropě s někým úplně jiným. Hra stínů hraje stejnou hru jako řada sequelů, tudíž se oproti jedničce tlačí na pilu s dvojnásobnou silou, aniž by toho jaksi bylo tolik k přefiknutí. Pokud už v jedničce hrála zápletka druhé housle a ženské postavy byly víceméně zbytečné, tak zde si nevrzne ani zápletka, ani Irene s Mary (dámy prominou). Budiž. Homoerotický subtext přestal být subtextem, protože nazývat subtextem něco, co vás mlátí kladivem do hlavy, je trochu nepatřičné. To mi taky nevadilo, spíš naopak. Ale že se steampunková buddy-cop commedy zvrhla v pseudobondovku tak infantilní, že jsem co chvíli kontrolovala svůj hrudník v současnosti dosahující velikosti F (Fuj, to jsem se lek), jestli mi náhodou nepropukla samovolná laktace, to mi vadilo nemálo. Abych jenom nekritizovala, tak trio Downey-Law-Fry je k sežrání, ačkoli tradici, že v každém Ritchieho kousku se některý z bratří Holmesových svlékne, bych s dovolením omezila na Sherlocka, protože Downey v tomto ohledu přece jen smyslům lahodí víc, a jednotlivé scény, kupříkladu etuda s jedním mezkem pro bratra Sherlocka, jsou zábavné víc než dostatečně, jenom se nemůžu zbavit dojmu, že celek vykazuje podezřelou podobnost s ježčím gulášem, který přišel Holmesovi s Watsonem ve filmu tak k chuti, protože šťavnaté kousky remízují s flaksami a co chvíli si zapíchnete bodlinu do patra. Přežít se to dalo, ale musím bohužel konstatovat elementární fakt, že v době, kdy se na obrazovku vrátila druhá série Sherlocka pro 21. století, mi přijde tahle šachová partie Holmes kontra Moriarty, kde střelcům cuká prst na spoušti, koně jsou splašení, dámy se ocitají mimo šachovnici, věže se bortí v prachu a pěšci netuší, která bije, krapet zbytečná. Tentokrát to bohužel byl pat, Guyi, ale třeba se odveta vydaří líp... (05.01.2012)

Ritchie to uhrál jen tak tak. Dvě třetiny jeho sequelu jsou zase blábolivá slabota. Prázdné plky, zbytečné postavy, samoúčelné frajeřinky. Po hodině jsem si přál jen konec těch honibrckých dialogových kejklí a brzkej třetí díl, kde proběhne dvojitej coming out a kluci se spolu konečně pomilujou a nebudou iritovat neustálým verbálním žonglérstvím. Radši se hecnou k upřímný akci. Downey je v téhle roli vesměs trapný a i přes řemeslnou kvalitu a absenci vyložených failů mě tahle série od první minuty jen nudí. Během lesní palby se ale leccos zlomí. Audiovizuální masakr zažene film k temnějšímu a osudovějšímu finále, kde vcelku funguje pátrání a hlavně i teatrální klání mezi Sherlockem a Moriartym. Ani povedená tečka nicméně nezakryje zbytečnost a snadnou zapomenutelnost dobré půlky stopáže. (04.01.2012)

Film s úpornou snahou být na humorné vlně po celou dobu stopáže nabízí jen epizodické (a překombinované) scénky, které jsou divně propojené a místy samoúčelné. Doufám, že diváky nepostihne slepota a zaznamenají, jak ve filmu postavy jen pořád někam cestují a de facto čekají, až se stane nějaká náhoda (připomíná to nového Conana). Tvůrci jako kdyby nám prostě chtěli jen ukázat řadu lokací (Anglie, Francie, Německo, Švýcarsko) a scenáristické duo zapomnělo, že Holmes není cestopis, ale měl by být rafinovaným příběhem geniálního detektiva, který se musí postavit největšímu nepříteli, jakého kdy měl - Moryartimu./// Obsadit Rapace byl krok mimo. Nejen, že jí člověk roli cikánky, co mluví francouzsky nevěří, ale její postava je z hlediska posunu příběhu nebo jeho obohacení dosti postradatelná! Struktura vyprávění je zkrátka nezvládnutá - skoro nic nevíme my diváci, ještě větší houby ví postavy. Takže je to takové potloukání bez motivací a hlavně napětí./// Downey šaškuje za každou cenu, což v jedničce vyvažovala zábavná koketérie s McAdamsovou, které si v Hře stínu příliš neužijeme. Nejlépe je na tom Law, jehož Watson je mnohem charismatičtější a výraznější než před dvěma lety./// Zimmer je břídil a jen zrecykloval, co už jednou složil. Navíc ve filmu zní příliš často onen leitmotiv (cimbál, akordeon a další na HZ nezvyklé nástroje, což se ovšem cení), takže vyvstává otázka, jestli střihač hudby vybral to nejlepší, co měl k dispozici nebo to byl prostě imbecil./// Ritchie ve zpomalovačkách, (které alespoň nejsou na rozdíl od většiny hollywoodských jen na efekt a mají legitimní důvod k existenci, protože povětšinou vysvětlují, jak na něco Holmes přišel nebo jak dokáže předvídat pohyby ostastních) a agresivnějším střihu jde ještě dál, až na hranici kýče, snesitelnosti a také přehlednosti. Bojů je však ve filmu zoufale málo, nehledě na retro kouzlo, které se kvůli automatickým zbraním vytratilo. Režisér tuhle šachovou partii prohrál. A Stephen Fry aka Melchett z Černé zmije mě těžce zklamal - jeho scény nebyly vtipné, pouze trapné./// Shadwelle, ticho, nebo ti zacpu pusu :p. 65 %. [Kino] (20.12.2011)

Sherlock Holmes Reloaded. Sherlock Holmes a Truhla mrtvého muže. Zkrátka druhý Ritchieho Sherlock chce být větší, líbivější, akčnější, což asi je, ale zároveň postrádá atmosféru, komornost a uhrančivost jedničky. Začínají se tu metat salta, souboje mají vypilovanou choreografii (ale tohle už je na film o Sherlocku Holmesovi prostě příliš), akční scény obsahují z poloviny zpomalovačky a všechno je barevnější než výkres tvořivého prvňáčka. Lítá se z jednoho místa na druhé, ale ne až tak kvůli příběhu, jako spíš atraktivním lokacím. Downey Jr. ze sebe dělá trošku už rádoby legrační figurku, pořád mu to ale ještě žeru, scénář zase potvrdil, u koho že se učil Jigsaw. Pro mě určitě slabší díl, rád bych, aby se trojka vrátila k hlubší atmosféře a trochu se v té rozmáchlosti umírnila. Sherlock Holmes Revolutions nechci. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/534 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.05.2012)

Pistole nabité, mozky v plné polní, dedukce rozvibrovaná na maximum. Když Holmesovy myšlenkově-zápasnické kejkle dobývaly kina poprvé, nadšeně jsem hltal každý Ritchieho nápad a když Robert Downey s jiskrou v očích odkrývá pavučinu intrik podruhé, tleskám znovu. Moriarty je totiž dokonalou nemesis, která může zahrozit z nejvšednější situace a v takových chvílích jeden potřebuje nejen věrného parťáka, ale třeba i exhibicionisticky naladěného bratra s rozklepaným personálem. Tenhle efektní akční přístup mi zkrátka k vadnoucí viktoriánské éře sedí a celý tvůrčí tým se mnou bez problémů mává skrz emoce i lokace. Prosím trilogii, milý Watsone. (16.01.2012)