Tragic Monday
Režie:
Milan VošmikScénář:
Václav NývltKamera:
Jan NovákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
František Maxián, Karel Smyczek, Jiří Stáňa, Dušan Veselý, Alka Hamříková, Oldřich Vykypěl, Jiřina Švorcová, Ladislav Pešek, Libuše Havelková, Jana Rubášová (více)Obsahy(1)
Tři devítiletí kluci zavinili, že jejich spolužák skončí pod koly náklaďáku. Jak se přiznat k tomu, co se stalo? Dospělí nemají čas nebo se ze sobeckých důvodů nechtějí vážněji zabývat dětskými problémy. Moralita pro děti a rodiče. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Asi každej udělal v dětství nějakej průser, o kterym se potom bál říct rodičům. V tomto filmu to jeden kluk chce vyřešit tak, že uteče, druhej neřekne pravdu a třetí se k tomu postaví tak nějak čelem. Akorát je problém, že ho nikdo moc neposlouchá. Dětský filmy sice moc nemusim, ale tohle mě docela bavilo. V závěru film trochu ztrácí dech. Z herců bych vyzdvihnul Ladislava Peška v roli despotickýho fotra. ()
Marthosův komentář je výstižný a bystrý. Dětství to není jen slunce a pohoda, ale také doba prvních morálních konfliktů a sociálních bariér. Skutečnost, že dětská průzračnost nasvěcuje i psychiku dospělých, jejichž představitele Vošmik vede neméně zdatně, je tu hmatatelně zjevná. Herecký koncert minulosti může naše současnost jen závidět. I pronikavost postřehu a minuciozní práci s psychologií postav dětských i dospělých. ()
Zlé pondělí nabízí skutečně intenzivní divácký zážitek. Vošmik velmi dobře pracuje s dětskými herci, dospělí pak mají příležitost jen na nepatrném prostoru sehrát samostatné příběhy, které by v jiných rukách vydaly na celou sérii melodramatických filmů. Zlé pondělí je film podobného ražení jako Svědomí, dusí každou svou minutou. A je skutečně jen na vás, jestli si takový zážitek chcete dopřát. ()
Jako správná patriotka nemohu dát jinak než za pět. Působivé snímky z centra Brna, atmosféra šedesátých let a staré činžovní domy, výhled na panorama města ze střešní terasy. Klukovské drama s celou bandou dospěláků. ()
Výborná psychologická sonda do duše kluků, kteří přestávají věřit dospělým. A když Pešek fackoval Smyczka, chvělo se kvůli tomu celé Brno okolo. ()
Filmová tvorba Milana Vošmika zůstává i v současnosti jednou z neprávem přehlížených kapitol české kinematografie, tím spíš, byla-li zaměřena na nejmenšího diváka. Naléhavost, s jakou byl natočen tento film, podává svědectví nejen o době a lidech, ale připomíná především skutečnost, že svět dětí nebývá tak zcela vzdálený problémům dospělých. Selhání, k nimž dochází vinou nezodpovědného chování, jsou potom fatálním odrazem společnosti, s tím rozdílem, že dnešní mechanismus princip morální sebereflexe spíše zavrhuje, než podporuje. Koneckonců i o tom Vošmikův snímek je; Peškem brilantně ztvárněná postava despotického otce rodiny odhaluje deformovanou tvář naoko korektního, zásadového přístupu k dceři i vystrašenému synovi. Film mimo jiné postihuje i problematiku rozvedených manželství a pohrává si se slovy jako je odcizenost, strach, svědomí, odvaha i vina, ovšem tak, aby každé z nich našlo vlastní opodstatnění. Autentičnost příběhu je do jisté míry dána zdařilým vedením dětských protagonistů, z nichž na sebe asi nejvýrazněji upozornil desetiletý Karel Smyczek, tehdy oblíbený představitel chlapeckých rolí. Z dospělých partů, vedle již zmíněného Peškova plastického portrétu domácího tyrana, zaujímají čelná místa výkony Švorcové, Chramostové a také Rudolfa Deyla mladšího, komický potenciál nevelkých rozměrů do filmu potom vnáší Menšíkova epizodní figurka jednoho z členů závodního orchestru. Doba, která dělí tehdejší diváky s námi tady a teď, se zdá být dávno překonanou, bohužel vývoj ve společnosti stále citelněji ukazuje, že je tomu přesně naopak. Problém odcizenosti se stává jednou z alarmujících příčin stoupající dětské agresivity a těch, kteří se vinou lhostejnosti okolí stávají oběťmi šikany, nebezpečně přibývá. Už proto by si Vošmikův snímek zasloužil častější uvádění v rámci televizního vysílání. ()
Stejně jako některým spolukomentujícím, mi tohle psychologické drama věnované dětem připomínalo Krejčíkův film Svědomí. Zde stejná problematika, v příběhu s menším proviněním a optimičtějším vyzněvím. U mě jde o první film z tvorby ne moc známého režiséra Milana Vošmika, který jsem viděl. Líbí se mi charakteristické vykreslení mnoha postav dětí i dospělých na pomerně malém prostoru i kombinace hodně vážné témy s hravostí a úsměvnou dětskou naivitou (třeba touha malého Radka za každou cenu darovat krev). Zdařilé a uvěřitelné výkony dětských protagonistů obohacuje zejména postava a výkon Ladislava Peška v roli tatínka učícího své děti nelhát, ale současně i za pomocí malé lži hledajícího výhodnější kompromis v složité situaci. Nadčasové a přínosné vidět. Málinko dojem z celého filmu pokazili epizodní roličky Menšíka a Kemra (obohatit takový film o komické štěky hereckých hvězd, to se tady na můj vkus vážně moc nehodilo). Působivý příběh skvěle dolaďuje poetická hudba Svatopluka Havelky, vyznívající zejména v hudebních scénách sólo hry na trumpetu. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()
Film z doby, kdy bylo ještě běžné, že se ani ne desetiletí kluci toulají za tmy po ulicích a nosí dědečkovi pivo z hospody. Celý příběh se odvíjí během jednoho dne, ve kterém parta spolužáků zaviní dopravní nehodu. Tíha viny a míra výčitek svědomí se projevuje rozdíly v chování a reakcích jednotlivých viníků i jejich otců. U malých i velkých vyplouvají stejnou měrou napovrch ty pravé emoce a povahové rysy.Vždyť všichni jsme jenom bývalé děti nebo budoucí dospělí. Výborné psychologické drama a dobře obsazené dětské role . ()
Psychologické drama o dětech, které způsobí dopravní nehodu a jeden z nich končí pod koly auta. Traumatická událost odstartuje řadu vztahových peripetií a zajímavé zpracování příběhu tak dává nahlédnout pod pokličku několika rodinám, jejich výchovným metodám, včetně fyzického i psychického násilí a manipulace. Malý film o důležitých věcech. ()
V mých očích vynikající, ale skutečně vynikající a pozoruhodný film. Myslím, že zcela přesvědčivě a pravdivě vypovídá o tom, co se honí v hlavách kluků, kteří zaviní, že se jejich spolužák stane obětí dopravní nehody. Velmi mě překvapilo, že Ladislav Pešek hraje zápornou postavu. Film je zajímavý i z jiných hledisek. Např. záběry na Brno v roce 1960; ještě staré tramvaje, do kterých se mohlo naskakovat a vyskakovat za jízdy, autobusy s vlečňáky, skutečnost, že rodiče hned nešíleli, když se dítě někde zdrželo, případně také to, že bylo zcela běžné, že děti chodily pro pivo; nebo takový (tehdy zcela běžný nebo snad módní?) tzv. pytel – místo tašky nebo batohu Jen nevím, zda by film bavil i dnešní devítileté děti. Myslím, že by také lecčemu nerozuměly; např. projednávání na výboru. Přesto že ve filmu byly i dějové nebo spíš časové nesrovnalosti, hodnotím film pěti hvězdičkami a myslím, že tento film je určitým způsobem nadčasový a dá se vidět i více než 50 let po svém vzniku a to dokonce i několikrát. ()
Na dětský film dost drsný a realistický film. Žádná nostalgická poetizace. Každý věk má svá traumata, jen ta dětská nám v dospělosti připadají titěrná, neb jsme už často zapomněli, jak nás tehdy deptala. Naprosto fenomenální výkon L. Peška v roli domácího tyrana, který fyzicky i psychicky ničí své děti, vychovávajíc z nich pokrytce. Velice dramatický děj, zvláště to nekonečné putování děštivým nočním Brnem. Výborné výkony dospělých i dětských herců. Snad jen ty reálie předchozího režimu jsou dnes již trochu zastaralé. ()
Chudák malý statečný Radek, který celý večer putoval deštivým Brnem a nikdo ho pořádně nevyslyšel. Připadal mi jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Dobrý psychologický film i herecké výkony. ()
Jestli jsme něco za Československa v rámci filmů uměli perfektně, pak to jsou psychologické filmy. Jistě, najdou se nepovedené výjimky, ale na ty jsem zatím narazil málokdy. Zlé pondělí se ale povedlo - postavy jsou precizně a uvěřitelně vykreslené (líbilo se mi, že každé z dětí má skutečně jiný charakter a přístup k situaci) a tak je to i se scénářem, dialogy a vedením příběhu (a je to i dost psychologické - člověk chápe, proč se ty děti tak chovají, jelikož se z toho filmu dá vyčíst, jací na ně jsou jejich rodiče a ten vliv je znát právě i v těch dětech - napsal jsem to hrozně, ale snad chápete, o čem píšu). Je to povedené i po filmařské stránce, jen těch detailních záběrů na obličeje mi přišlo zbytečně moc. Podařené jsou i herecké výkony (překvapivě i u těch dětí), líbilo se mi i prostředí tehdejšího Brna a má to taky sympatickou stopáž. Jen tomu chybí nějaká silnější atmosféra a taky se mi to bohužel, jak se říká, nezažralo pod kůži. Ale i tak, velmi povedený film - a vlastně si vystačí s málem. Btw, možná by mě i zajímalo, jak by vypadala alternativní verze konce, toho... no, nebudu spoilerovat. Stejně mě ale překvapuje, jak ten film strašně zapadl. A neoprávněně. 4* ()
Výrazně dobré dětské herecké výkony, dětství ve světě nepochopení až nezájmu dospělých...první budované nedůvěry a zavřená srdce... ()
„Táto já jsem tě dneska tolik potřeboval…“ Svět dospělých je někdy z pohledu dětí tak nepřístupný ... Radek, Pavel a Ondra, tři normální kluci vyvedli „klukovinu“. Zvláště jeden z nich Radek teď neví, jak se s tím vypořádat. Venku prší a on zoufale pobíhá ulicemi města, až se nakonec dostane na místo, kde se dozví uklidňující novinu. Kouzelné na tomto filmu jsou obzvlášť některé klučicí dialogy („Poslouchat se musí…. Já bych nikdy někoho neposlech, kdo neříká pravdu… Ani svého tátu? Můj táta vždycky mluví pravdu…“). Vůbec ten dětský svět, v kontrastu s tim dospělackym, je zde vyobrazen docela zajímavě. Jen si tak trošku říkám, jak strašně se za těch 60 let změnila doba. To bezstarostné pobíhání dětí po městě je v dnešní době žel dost nemyslitelné… ()
Film „Zlé pondělí“ se velmi povedl. Však také režisér Vošmik uměl výborně pracovat s dětmi a je to poznat na celé řadě jeho filmů. Je velká škoda, že tak mladý zemřel. „Zlé pondělí“ je film naprosto apolitický a je prošpikován hereckými osobnostmi. Někteří herci ovšem dostali velmi málo prostoru pro své umění. Například Menšík, Kemr, Vlasta Fialová, Darja Hajská a Vladimír Hrubý se filmem jen mihli v několikavteřinových scénách. Příležitost dostala i mladičká Karla Chadimová jako sportující dorostenka. Ani obsazením Jiřiny Švorcové a Vlasty Chramostové, které byly z padesátých let zvyklé na jiné role, film neutrpěl. Film ovšem pojednává o dětech a všichni dětští představitelé předvedli vynikající výkon, zejména Maxián, Smyczek a Hamříková. Snad nejlépe se své role zhostil Ladislav Pešek, který s přesvědčivostí zahrál odpornou postavu domácího tyrana. Poněkud roztržitého otce si zahrál brněnský Oldřich Vykypěl. Eman Fiala v roli dědečka děj mírně odlehčuje. Filmu hodně pomohla výborná kamera zachycující noční město. Václav Nývlt se poprvé uplatnil u filmu a svým kvalitním scénářem vystavěl pro diváky vynikající psychologický film o dětech pro dospělé. Plyne z něj nadčasové poučení: Rodiče, naslouchejte svým dětem! ()
Dobre cernobile psychologicke drama, predevsim jakoby ocima deti...Kvalitni obsazeni pomohlo, mirna moralita nevadi. 4- ()
Tyhle morality se ve "svobodné" společnosti příliš nenosí, ale právě pro ně to byl velmi dobrý film, s dobrým scénářem i výkony herců. Velmi dobrá byla (jako vždy) Vošmikova práce s dětmi, kluci i holčička byli opravdu bezprostřední. Ladislav Pešek v roli přísného, ale zároveň sobeckého maloměšťáka, toužícího po karierním vzestupu, obhajující svého syna. Oldřich Vykypěl jako otec, který sice má svého syna moc rád, ale povinnosti k podniku i k podnikové kapele mu nedovolují chlapce blíže pochopit. A pak dvojice Chramostová - Deyl a synek, který žárlí na přítele své matky... Když pak dojde k neštěstí, každého z té trojice hryže svědomí, ale každý přistupuje k zodpovědnosti jinak. První malý Smyczek) z ní díky výchově ve své rodině utíká, druhý by naopak rád svému zraněnému kamarádovi poskytl i svoji krev. Ten třetí se raději schová v lijáku na střechu domu... Film jsem snad viděl poprvé - a líbil se. ()
Excelentní psychologické drama, které mi v mnohem připomnělo Svědomí (http://www.csfd.cz/film/5337-svedomi/), jež má ve filmových kruzích kultovní pověst. Tento snímek je dle mého názoru neprávem zastrčen do kouta! ()
Dobrý film s přiměřenými dětskými výkony. Rozvedená Chramostová si domu přivede vopelýchanýho pilota. Starší syn ho nesnáší (asi ne bezdůvodně) a raději bivakuje v dešti na střeše, než aby s ním byl doma. Mlsný kocour nelení a snaží se získat přízeň alespoň jeho mladší sestry. Nakonec si jí posadí (spíše položí) na klín (úplně cizí chlap) - vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit! Matka se po návratu jen shovívavě (a provinile) uculuje. Nejdříve ho che vyhodit, ale nakonec si toto nedůvěryhodné individuum doma ponechá. Pěkné sólo na trubku, ale určitě jsem tuto melodii už někde slyšel. Napínavý konec. V roli jednoho z otců celkem sympatický neustále se (někdy snad až trochu křečovitě?) usmívající Vykypěl. 60 % ()