Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marthos
    *****

    Filmová tvorba Milana Vošmika zůstává i v současnosti jednou z neprávem přehlížených kapitol české kinematografie, tím spíš, byla-li zaměřena na nejmenšího diváka. Naléhavost, s jakou byl natočen tento film, podává svědectví nejen o době a lidech, ale připomíná především skutečnost, že svět dětí nebývá tak zcela vzdálený problémům dospělých. Selhání, k nimž dochází vinou nezodpovědného chování, jsou potom fatálním odrazem společnosti, s tím rozdílem, že dnešní mechanismus princip morální sebereflexe spíše zavrhuje, než podporuje. Koneckonců i o tom Vošmikův snímek je; Peškem brilantně ztvárněná postava despotického otce rodiny odhaluje deformovanou tvář naoko korektního, zásadového přístupu k dceři i vystrašenému synovi. Film mimo jiné postihuje i problematiku rozvedených manželství a pohrává si se slovy jako je odcizenost, strach, svědomí, odvaha i vina, ovšem tak, aby každé z nich našlo vlastní opodstatnění. Autentičnost příběhu je do jisté míry dána zdařilým vedením dětských protagonistů, z nichž na sebe asi nejvýrazněji upozornil desetiletý Karel Smyczek, tehdy oblíbený představitel chlapeckých rolí. Z dospělých partů, vedle již zmíněného Peškova plastického portrétu domácího tyrana, zaujímají čelná místa výkony Švorcové, Chramostové a také Rudolfa Deyla mladšího, komický potenciál nevelkých rozměrů do filmu potom vnáší Menšíkova epizodní figurka jednoho z členů závodního orchestru. Doba, která dělí tehdejší diváky s námi tady a teď, se zdá být dávno překonanou, bohužel vývoj ve společnosti stále citelněji ukazuje, že je tomu přesně naopak. Problém odcizenosti se stává jednou z alarmujících příčin stoupající dětské agresivity a těch, kteří se vinou lhostejnosti okolí stávají oběťmi šikany, nebezpečně přibývá. Už proto by si Vošmikův snímek zasloužil častější uvádění v rámci televizního vysílání.(12.4.2014)

  • fragre
    *****

    Na dětský film dost drsný a realistický film. Žádná nostalgická poetizace. Každý věk má svá traumata, jen ta dětská nám v dospělosti připadají titěrná, neb jsme už často zapomněli, jak nás tehdy deptala. Naprosto fenomenální výkon L. Peška v roli domácího tyrana, který fyzicky i psychicky ničí své děti, vychovávajíc z nich pokrytce. Velice dramatický děj, zvláště to nekonečné putování děštivým nočním Brnem. Výborné výkony dospělých i dětských herců. Snad jen ty reálie předchozího režimu jsou dnes již trochu zastaralé.(18.5.2014)

  • Gekacuk
    *****

    Film „Zlé pondělí“ se velmi povedl. Však také režisér Vošmik uměl výborně pracovat s dětmi a je to poznat na celé řadě jeho filmů. Je velká škoda, že tak mladý zemřel. „Zlé pondělí“ je film naprosto apolitický a je prošpikován hereckými osobnostmi. Někteří herci ovšem dostali velmi málo prostoru pro své umění. Například Menšík, Kemr, Vlasta Fialová, Darja Hajská a Vladimír Hrubý se filmem jen mihli v několikavteřinových scénách. Příležitost dostala i mladičká Karla Chadimová jako sportující dorostenka. Ani obsazením Jiřiny Švorcové a Vlasty Chramostové, které byly z padesátých let zvyklé na jiné role, film neutrpěl. Film ovšem pojednává o dětech a všichni dětští představitelé předvedli vynikající výkon, zejména Maxián, Smyczek a Hamříková. Snad nejlépe se své role zhostil Ladislav Pešek, který s přesvědčivostí zahrál odpornou postavu domácího tyrana. Poněkud roztržitého otce si zahrál brněnský Oldřich Vykypěl. Eman Fiala v roli dědečka děj mírně odlehčuje. Filmu hodně pomohla výborná kamera zachycující noční město. Václav Nývlt se poprvé uplatnil u filmu a svým kvalitním scénářem vystavěl pro diváky vynikající psychologický film o dětech pro dospělé. Plyne z něj nadčasové poučení: Rodiče, naslouchejte svým dětem!(10.4.2014)

  • HonzaBez
    *****

    „Táto já jsem tě dneska tolik potřeboval…“ Svět dospělých je někdy z pohledu dětí tak nepřístupný ... Radek, Pavel a Ondra, tři normální kluci vyvedli „klukovinu“. Zvláště jeden z nich Radek teď neví, jak se s tím vypořádat. Venku prší a on zoufale pobíhá ulicemi města, až se nakonec dostane na místo, kde se dozví uklidňující novinu. Kouzelné na tomto filmu jsou obzvlášť některé klučicí dialogy („Poslouchat se musí…. Já bych nikdy někoho neposlech, kdo neříká pravdu… Ani svého tátu? Můj táta vždycky mluví pravdu…“). Vůbec ten dětský svět, v kontrastu s tim dospělackym, je zde vyobrazen docela zajímavě. Jen si tak trošku říkám, jak strašně se za těch 60 let změnila doba. To bezstarostné pobíhání dětí po městě je v dnešní době žel dost nemyslitelné…(21.7.2019)

  • honajz2
    ****

    Jestli jsme něco za Československa v rámci filmů uměli perfektně, pak to jsou psychologické filmy. Jistě, najdou se nepovedené výjimky, ale na ty jsem zatím narazil málokdy. Zlé pondělí se ale povedlo - postavy jsou precizně a uvěřitelně vykreslené (líbilo se mi, že každé z dětí má skutečně jiný charakter a přístup k situaci) a tak je to i se scénářem, dialogy a vedením příběhu (a je to i dost psychologické - člověk chápe, proč se ty děti tak chovají, jelikož se z toho filmu dá vyčíst, jací na ně jsou jejich rodiče a ten vliv je znát právě i v těch dětech - napsal jsem to hrozně, ale snad chápete, o čem píšu). Je to povedené i po filmařské stránce, jen těch detailních záběrů na obličeje mi přišlo zbytečně moc. Podařené jsou i herecké výkony (překvapivě i u těch dětí), líbilo se mi i prostředí tehdejšího Brna a má to taky sympatickou stopáž. Jen tomu chybí nějaká silnější atmosféra a taky se mi to bohužel, jak se říká, nezažralo pod kůži. Ale i tak, velmi povedený film - a vlastně si vystačí s málem. Btw, možná by mě i zajímalo, jak by vypadala alternativní verze konce, toho... no, nebudu spoilerovat. Stejně mě ale překvapuje, jak ten film strašně zapadl. A neoprávněně. 4*(1.12.2020)

  • - Scény na střešní terase se točily v Brně mezi jezuitským kostelem a JAMU, v ulici Mozartova 3 a 4. (troufalka)