Múdrosť má deravé šaty
Režie:
Vlasta JanečkováKamera:
Milan DostálHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Petr Štěpánek, Jana Preissová, Otakar Brousek st., Václav Kotva, Milan Stehlík, Jaroslav Kepka, Václav Vydra nejml., Vladimír Hlavatý, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, Otakar Brousek ml., Josef Větrovec (více)Obsahy(1)
Orientální pohádka o tom, jak si vladař vybral toho nejlepšího rádce a tu nejkrásnější nevěstu. Nezapomeňte se podívat na orientální pohádku o kováři Básimovi, který obstál ve všech zkouškách vladařových a nakonec se stal jeho rádcem. Příběh o chytrosti prostého člověka, který si umí poradit v každé životní situaci, vás určitě pobaví a potěší. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Pohádka-podobenství zjevně inspirovaná TISÍCEM A JEDNOU NOCÍ nepostrádá lehký půvab, který byl do něj vložen scénářem a nápaditou režií. Lehce nahozený příběh dává vyniknout páru Štěpánek - Preissová, pro nějž ostatní dotváří tu lehkost, v níž se skrývá hluboká moudrost a lidská procítěnost. Přetavení orientálního tématu do českého prostředí je citlivé, mimořádně dobře zvládnuté a naše - tehdy československé - prostředí kultivující. A osvěžující. ()
Klasická orientální studiovka na provařené a milionkrát omleté téma moudrého (ne až tak, podle mě) panovníka, který v přestrojení chodí mezi lidi a tam páchá všelijaké legendární skutky. Převlečenému vladaři padne do oka půvabná dcera kovářova (metaforicky, ne, že by mu vyvrátila bulvu) a z čiré lásky nepřijde, v záchvatu podivných pochodů, které z nedostatku vhodnějších termínů nazvěme myšlenkami, na nic lepšího, než vymýšlet další způsoby, jak jejímu otci znemožnit, aby si vydělal na večeři. Pravda, kovář se neprozíravě chlubil, že na večeři si vydělá vždy. Záhadou pro diváka zůstává jen to, proč kovář, který měl bohatě vybavený dům, nepochybně dílnu, dceru, kterou mohl hýčkat jako princeznu, žil de facto z ruky do huby. Lehce nadhodnocuji, ale Afra a Vladař jsou tak půvabný ústřední pár, že bych si jiné hodnocení do smrti neodpustila a musela bych si sama zafackovat uši do hlavy. ()
V pozdější adaptaci téhož příběhu (O kováři Básimovi 1996) vstupuje do hry chalífova manželka, tady naopak má Básim dceru. V obou případech je žesnký prvek pro samotný příběh zcela nadbytečný, tedy pomineme-li, že zamilováním a ženitbou vládce konečně zahnal nudu. Adaptace z roku 1996 je samozřejmě po všech stránkách lepší. Tady herecky zaujme (kromě štěků pro Kotvu a Lackoviče) snad jen Zd. Dítě v roli Básima, ale Martin Štěpánek jako Básim z r. 1996 je postavě mnohem více práv, což je dáno už její koncepcí, resp. celkovým pojetím dramatizace. Adaptace z r. 1996 je totiž úplně jiný sport, sází na humor téměř až fraškovitý a pitvorný, nicméně sázka mu vychází, protože to má prostě vyladěný. Tady je jedinou humornou složkou nechtěně oligofrenní vládce a jeho ztvárnění Petrem Štěpánkem. Absence humoru ovšem není vada, jenže chybí vtipnost v jakémkoli smyslu toho slova. Režisérka Janečková zatím spolehlivě posírá všechno, co jsem od ní dosud viděl, nicméně už scénář Mileny Medové je mizerný, nenápaditý a finální scéna svou nezvládnutou překombinovaností úplně pitomá. Asi bych dal dvě hvězdy, ale právě ve srovnání s adaptací 1996 musím ještě ubrat. ()
Orientální variace na klasické převlekové téma. Ale je v tom zajímavý recept, jak obstarat každý den večeři za pět dirhamů. Herecky bez chyby, Dítě v nejlepší formě, Brousek na jistotu a Štěpánek s Preissovou k sobě už tak nějak patří. ()
A já si dodnes myslel, že na arabské pohádky z Tisíce a jedné noci má patent jen brněnská televize. Vida, tohle je zajímavý a vtipný počin, i když ne vždy rozumím logice příběhu (nejspíš krácení předlohy - jak třeba mohl nechat předvést dceru jako zlodějku jen tak? Nechybí tam scéna, kdy u ní najdou šperky - dary?). Ale celkově je to příjemně natočené, má to rozumnou stopáž, Petr Štěpánek pojal roli rozverně klukovsky, pobaví. (Samozřejmě raději nepřemýšlet nad poselstvím, kdy to vypadá, že je lépe nic si nešetřit a vše hned utratit - to je takový poněkud cikánský princip.) ()
Říkala jsem si, jakou reakci by dnes vzbudilo natočit pohádku s orientálními motivy, kde dívky nosí roušky, hrdinou je sultán, který vlastní harém, a lidé tam vzývají Alláha. Asi by se rozproudila internetová bouře, jakouže indoktrinací a muslimskou propagandou to zase ČT krmí naše nebohé děti. V roce 1974 však ještě nikoho nic takového nenapadlo, Preissová byla divukrásná a vpravdě pohádková a Petr Štěpánek velmi pohledný muž. Takže jsem se těšila, jak si užiju tuhle studiovou cestu do dávné Arábie… A místo toho jsem dostala stupidní příběh, kdy se z neznámého důvodu sultán mstí nebohému (dobře, trochu velkohubému, ale to není zločin) kováři, znemožňuje jemu i dalším obživu a pak ho zlotřile testuje, jestli pořád ještě bude mít nezaměstnaný kovář dost peněz na večeři, jak sliboval. Ten příběh není jen hloupý, ale je zákeřný a morálně zkažený. Pokud by pohádka měla mít morální ponaučení, tak tohle zní leda: „Když si bohatý, můžeš si dělat, co chceš. Když si chudý, můžeš se z toho jen snažit vykecat.“ Za poťouchlé skutky čeká boháče odměna v podobě krásné dívky – která se zařadí k dalším, nyní už okoukaným, holkám z harému. Pracující třída se může radovat, že nepřišla o hlavu a získala místo sluhy. …. Ne, tahle pohádka není jen blbá, ona je i zlá. SHRNUTÍ: Kterak si sultán z nudy rozšířil harém i služebnictvo a ještě se zadarmo najedl na úkor řemeslníka. ()
"Vždyť víš, že by mě to bez práce na světě ani nebavilo.." ()
Vše podstatné zde již řečeno a mnou odsouhlaseno, tak jen podotknu, že jsem rád za shlédnutí dokud je ještě tato pohádka dovolená. Až se zde ujmou moci všichni ti chrabří vlastenci a islamobijci, tak taková Alláhem a jinými výrazy protkaná propaganda jistě nebude mít šanci ;-) ()
Pěkná studiová pohádka situovaná do orientu s příjemným a zábavným Štěpánkem v hlavní roli, trochou zamotaného děje a přeslazeným koncem. Celková nálada pohádky je moc dobrá, pozitivní a taky zajímavá díky kostýmům a ne tolik tradiční stylizaci. Navíc i minutáž je vzhledem k nenáročnému ději příjemná. ()
Pohada z arabskeho prostredi, tehdy jich vznikalo mnoho. A mlada Jana Preissova byla krasna. ;) ()
Kovář, ten si vždy ví rady! Derviš se ale chová podivně a dcera se kdovíproč zamiluje do staříka... to pohádku dost sráží. Štěpánek s Preissovou se tu představili 4 roky po Manon Lescaut. ()
Pohádku jsem si zapamatoval i po cca 20 letech. Její předností je jednoduchý námět a krátká stopáž. Vladař (velmi dobrý Petr Štěpánek) se rozhodne jít v přestrojení mezi lid (něco jako Jiřík z Poděbrad). Potká kováře Básima, zamiluje se do jeho dcery. Básim ho pozve na velmi drahou večeři. Vladař je udiven a špičkuje se Básimem, jestli dokáže uspořádat stejně drahou večeři i další den. Samozřejmě, že vladař mu svými nařízeními hází klacky pod nohy a snaží se Básima dostat do úzkých. Jako první zakáže kovářskou činnost, Básim je ovšem vychytralý... Poznámka 2018: Nevím, odkud tento příběh pochází, ale pokud vystihuje orientální mentalitu, tak to potěš pánbůh. Vladař ani Básim se neštítí skoro ničeho, aby dosáhli svého nicotného cíle a uspokojili svoje ego. ()
Československá televizní pohádka z orientálního prostředí, kde se vladař P. Štěpánek převlékl do chudého oděvu, aby lépe poznal náladu ve společnosti. Během poznávání života obyčejných lidí narazí na vychloubačného kováře (Z. Dítě), který tvrdí, že za každých okolností dokáže za každý den vydělat alespoň 5 dirhamů, aby si mohl koupit honosnou večeři. Převlečený panovník se schází s kovářem každý den, přičemž mu mezitím klade překážky pro provoz jeho řemesla a znemožňuje výdělek, a sleduje, jak si s novou situací poradí. Atraktivitu této pohádky notně zvyšuje půvab kovářovy dcery Afry v podání jedné z našich nejpůvabnějších hereček J. Preissové, do níž se monarcha ihned zamiluje. Pod úspěch a zdar této pohádky se značně podepsal nepřehlédnutelný a přirozený herecký výkon pana Dítěte. V závěru je utajovaná totožnost vladaře odhalena a moudrost a vynalézavost kovářova odměněna funkcí šáhova rádce a jeho dceru pojal za manželku. V menší roli vladařova vezíra se ukázal O. Brousek st. Orientální pohádka paní režisérky V. Janečkové a její zpracování mě zaujalo a domnívám se, že tuto pohádku mohu zařadit mezi ty nadprůměrné. ()
Hezká, stručná a klasická pohádka. ()
Mám pocit, že je to pohádka z knihy Wilhema Haufa Karavana a jmenovalo se to „Jak se kovář se šáhem přelstívali“. Budiž no. Byla to moje nejoblíbenější pohádka z celé knihy. Toto podání ušlo. Jen ten konec kapánek zvrzali. ()
Orientální pohádky mají v sobě vždy něco zvláštního. Těžko totiž říct, proč si kovář Básim není schopen ušetřit na večeři, když na dům a další věci si evidentně přišel. A ještě víc je nepochopitelné proč vladař musí zkusit přetrumfnout svého hostitele. Tím spíš, že jeho rozhodnutími musí po několik dnů trpět jiní. Leč v pohádce nemusí mít všechno logiku. A jak moc nemusím všechny orientální pohádky, které byly v ČST nebo ČT natočeny, zde Petr Štěpánek a Jana Preissová ztvárnili sympatickou dvojici a herecké obsazení se mi celkově líbilo. Stejně jako kulisy. Celá pohádka je obalena do příjemně sledovatelné stopáže. ()
Pohádka hezká, ale vladař moc moudrý není s ohledem na současné dění mne děsí zatvrzelost dokázat svou pravdu.... ()
Vladař se dostane mezi obyčejné lidi, a prožije zvláštní chvíle. A protože je na svém panství osamocen, možná najde i to co hledá. A spánek to rozhodně není. Zajímavá pohádka. Hvězdiček 3 ()
Tyhle příběhy, více či méně pohádkové, koncipované do orientu, byl jeden z dobrých počinů Československé televize, které může s úspěchem reprízovat donekonečna. Většinou nejsou hloupé a většinou jsou dobře zahrané. Zde tomu není jinak. ()
Příběh o kováři Básimovi a jeho setkání s baghdádským chalífou Hárúnem ´ar-Rašídem pocházející z jiných redakcí sbírky Tisíc a jedné noci se dočkal filmového zpracování hned dvakrát, a tyto dvě verze, Chytrost má děravé šaty z roku 1974 a O kováři Básimovi z roku 1996, logicky vybízí ke srovnání. Pokud jde o věrnost původní literární předloze, vyhraje verze novější, byť i ona některé části příběhu z pochopitelných důvodů vypouští. Jinak se ovšem textu drží často i v dialozích. Chytrost má děravé šaty využívá jen rámcovou kostru pohádky a děj umisťuje do Isfahánu. Je ovšem otázka, zda nevychází z nějaké jiné verze příběhu. Obě verze jsou pak obohaceny o přítomnost ženského elementu. V případě nové verze je ovšem přítomnost chalífovy manželky (ač vložené způsobem, který není proti duchu příběhů Tisíce a jedné noci) zcela zbytečná, zatímco ve verzi starší je to právě zpěv Básimovy dcery, který vladaře upoutá a dovede do jeho příbytku, aby to nakonec byla láska, která jej zbaví trudnomyslnosti. Pokud jde o perské a muslimské reálie, snímek O kováři Básimovi v některých momentech působí lépe, nicméně není prost řady chyb. V tomto směru zarazí zejména ledabylost ve výslovnosti některých slov jako chálífa místo chalífa či dírhám místo dirham, které scénarista opsal špatně z překladu prof. Tauera, na který se film odvolává. Znalce arabštiny to poněkud tahá za uši. Potěší naopak správná asimilace souhlásky r ve jméně Hárún ar-Rašíd. Vcelku běžnou chybou je samozřejmě postup muslimské modlitby, která začíná vestoje a ono profláklé klanění k zemi následuje až později. Některé chyby se pak vyskytují v obou filmech (viz židle). Na tomto místě si neodpustím malou poznámku bokem: Alláh znamená ten bůh, tedy Bůh s velkým b, neboť je jen jeden, společný pro muslimy, židy a křesťany, a právě neustálé cpaní Alláha všude vyvolává dojem, že muslimové snad věří v nějakého jiného. Ostatně Felix Tauer rovněž používá jen Bůh. Zpět k filmům. Pokud jde o hereckou stránku, oba snímky sice disponují kvalitními herci a herečkami a Martin Štěpánek stejně jako Oldřich Navrátil odpovídají jistě původnímu příběhu lépe, přesto herecké výkony v Chytrost má děravé šaty působí, ač mnohdy uplatněny na menším prostoru, daleko precizněji, přesněji, věrohodněji a zároveň barvitěji. Klukovsky rozmarný vladař v podání Petra Štěpánka, který je navíc namaskován, jako by z oka vypadl hercům z některých skutečně orientálních filmů, je výborný. A to o jeho prohnaných očích sedí. Skvělý je i Zdeněk Dítě v roli kováře a další herci v menších rolích. Jana Preissová je pak doslova ztělesněním tajemné perské krásky-loutnářky. Se Štěpánkem navíc tvoří už od Manon Lescaut a Mrtvého prince velice sympatický pár. Humor zde spočívá právě ve výkonech hlavních protagonistů spíše než v humoru slovním, který charakterizuje novější verzi (byť černý otrok v podání Vydry v novější verzi je vzhledem k jeho fyziognomii komické spojení samo o sobě). Vizuální stránka Chytrost má děravé šaty oplývá barevností mnohem starších pohádek, která zvyšuje kouzlo snímku, a Básimova tabule je podstatně bohatší než v mladším filmu. Děj rovněž daleko lépe odsýpá. Jediným kazem je poněkud uspěchaný závěr, kdy není zcela jasné, jak byla Básimova dcera zatčena a proč šla na popravu klidně. Patrně vladaře poznala. Když to tedy shrnu, mladší verzi jsem viděla jako první a tehdy se mi dost líbila, avšak ve srovnání se svou starší předchůdkyní poněkud vybledla. Mám ráda obě adaptace, ale měla-li bych si přece jen vybrat, dám přednost staršímu snímku, protože z něj na mne navzdory skromnějším kulisám paradoxně ten Orient dýchl víc než z daleko studiověji působící mladší verze, protože oplývá lepšími hereckými výkony, a protože má větší šťávu a švih a je celkově líbeznější. A poučení z pohádky jako takové? V Chytrost má děravé šaty jednak už zmíněná láska, kterou vládce postrádal. V obou verzích pak ono Básimovo ,, má obživa je u Boha". Žít z ruky do huby a nemyslet na zítřek jistě rozumné není, ale Básimův přístup má i kladný aspekt, a sice nehromadit mamon a víc majetku, než člověk opravdu k životu potřebuje, a tento život žít beze strachu a s důvěrou. Vždyť konec konců síla myšlenky či víry umí pohnout nebesy. () (méně) (více)