Kamera:
Jiří StöhrObsahy(1)
Prvního ledna roku 1968 se z pražského Staroměstského náměstí vypravila expedice osmi studentů a čerstvých vysokoškolských absolventů, jejímž cílem byla proslulá nemocnice dr. Alberta Schweitzera v gabonském Lambaréne. Na voze Tatra 136 vezli zásilku léků, zdravotnického zařízení a lékařských přístrojů, které měly pomoci s vážnými potížemi, do nichž se africká nemocnice dostala v důsledku občanské války. Před osmi odvážlivci bylo více než 35 000 nevyzpytatelných kilometrů napříč 14 africkými zeměmi s nejistým cílem. Celé putování zdokumentoval na kameru a filmový záznam svým komentářem doplnil absolvent FAMU Jiří Stöhr, jenž jen podtrhnul mladickou svěžest a nezlomné ideály posádky stříbrné Tatry, které činí vzniklý cestopis mimořádným. Vedle obrodného procesu se výprava stala jednou z nejsledovanějších československých událostí roku a cestovatelé při odjezdu nemohli tušit, že místo šťastného návratu do Evropy je zastihnou zprávy o okupaci jejich vlasti. (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Ve své době byla expedice událostí roku, událostí tím pozoruhodnější, že tím rokem byl rok Pražského jara. Přirozeně harmonovala s celou atmosférou té doby; byla jakýmsi kukátkem do multikulturního nazírání a vnímání světa. Pohled na africké, plynnou češtinou rozmlouvající spolužáky i věcně civilní dikce zážitků a pocitů z cestou napříč černým kontinentem, koncentrované do zajímavých filmových reportáží, snesly srovnání s tím nejlepším, co tehdy bylo k dispozici a co zůstává pozoruhodné i dnes - cestami, deníky, cestopisy, filmy proslulého dua Zikmund-Hanzelka. Neobvyklé a až mladistvě dráždivé bylo i její studentské složení a profesionalita, kterou prokazovalo. Symbol expedice, vůz TATRA jen dokresloval tehdejší stav, sílu, odhodlání i naděje té doby. Chtěl bych věřit, že něco z té dráždivě opojné atmosféry, která prolnula i tento úspěšný podnik směřující do dalekého Gabunu, prolnulo do naší doby. ()
Než že by to bylo obrazově krásné jako současné cestopisy, ale má to historickou hodnotu a černobílou amatérskou patinu. Shlédl jsem všechny díly. Je v nich příjemná atmosféra nepřelidněnosti z dob, kdy ještě měla Afrika stokrát míň obyvatel a neexistovala změna klimatu. Díl Sólo pro Saharu: Nedivím se, že koloniální Britové znechuceně vyklidili Saudskou Arábii , protože tam je jen písek a podivní lidé s temnou, lehce manipulativní myslí. Jenže pak byla pod pískem objevena ropa. Nejdramatičtější mohl být 12. díl při přepadení vzbouřenci, kdyby se kameraman neposral strachy a nejodfláknutější je díl Tři hodiny do cíle jako reportáž z Konga, kde jsou krásné pralesy. V 16. dílu alespoň na chvíli zahlédnete na loďce mávajícího Alberta Schweitzera. ()
Pěkné i dnes. 1) Na seriálu je patrné nadšení tvůrců a současně i jejich profesionalita. Záběry jsou většinou velmi zajímavé a stejný je i komentář._____ 2) Tehdy 29letý fotograf, kameraman a režisér Jiří Stöhr se pak živil jako kameraman na Barrandově._____ 3) Historický exkurs. Na velkolepé cestování Hanzelky a Zikmunda navázala v době jistého uvolnění v předvečer (vlastně předjaří) roku 1968 Expedice Lambaréné._____ V roce 1988 se konala kratší verze (tam i zpět přes Saharu) s jinou partou._____ V tradici spanilých jízd pokračovala S Tatrou kolem světa I. a II (1987 - 1990) vedená již zmíněným Jiřím Stöhrem. Po návratu však nebyl o výsledky cesty zájem, seriál nebyl realizován a vznikl jen dvoudílný celovečerní dokument, který ovšem televize neodvysílaly._____ Nejnovější Tatra kolem světa 2 ještě probíhá. Dosavadní záznam z první části mě však nijak nenadchl._____ 4) Skvělý koment výborně charakterizuje náladu doby: sportovec*****. ()
V 5letech sem to viděl poprvé a dnes znovu a žasnu, jak je to stále zajímavé a živě natočené ! Expediční vůz výpravy, Tatra 138 6x6 VN, je v muzeu Tatra v Kopřivnicích. Po jistých peripetiích, kdy byl vyměněn s majitelem, tedy Karlovou Universitou za osobní Tatru 613. (1/18) ()
Neuvěřitelně naivní. Proč lidi trochu nepřemýšlí a slepě věří všemu, co jim nalžou média. Skupinka studentů se rozhodne, že doveze do gabunské nemocnice léky a zdravotnický materiál. Zajdou do Tatry, kde všeho nechají a ve spolupráci s armádou jim připraví expediční Tatru 138 (jen si to zkuste, jestli vám taky vyhoví). Úplně náhodou se o tom dozví novináři a celá akce má od začátku do konce perfektní krytí v novinách, televizi, rádiu i dokument je natočen. V Lambaréné mezitím netrpělivě čekají na zásilku z Československa. Budou se muset ale obrnit trpělivostí. Naštěstí v Africe nikdo nechvátá, takže půl roku na doručení je tak akorát. Během cesty se studentíkům zkazí kromě sardinek všechny konzervy. Kvalitním lékům z Hlohovce extrémní podmínky samozřejmě nevadí. Ke konci se ovšem již o lécích nehovoří (afričtí červy si asi pochutnali na acylpyrínu), ale předává se inkubátor a filtrační aparát. Vždyť by z toho po té strastiplné cestě musela zbýt hromádka šrotu! Ještě, že mají v Gabunu vyhlášené sběrné suroviny. Závěrečná komediální vložka s tím, že si gabunský prezident postaví hlavu a Čechy do Lambaréné napustí, je už jen třešnička na divadelním dortu, aby byl humbuk ještě větší. Samozřejmě následují bouřlivé protesty rozhořčené veřejnosti. Kdyby Švýcaři zchudli, pralesní nemocnici nechali na holičkách a Čechoslováci to mysleli s pomocí vážně, zabalí materiál do letadla a během dne ho mají na místě třeba i s personálem a vyjde o tom maximálně pár pochvalných článků v novinách. Tahle šaráda byla naplánována z nejvyšších míst z politických výchovně-vzdělávacích důvodů a zúčastnit se mohli pouze ti správní jedinci. Důraz se klade na polokoule. Ke konci ovšem pravdivě zazní, že se pohybují nebeská tělesa (nad nehybnou zemi – pozn. uživatele). Takto totiž operují. Když si odmyslím celé to srandovní odůvodnění výpravy, zbývá pěkný cestopis s dostatkem záběrů afrických reálí a zajímavé rozhovory s krajany, které VIP hosty vždy všude a s otevřenou náručí přijímali (stejně tak diplomaté a další celebrity). Otázkou zůstává, jak ve skutečnosti ona proslavená nemocnice vypadala/vypadá. Ne náhodou se k ní výprava nedostala a nenatočila jediný záběr. I teď je na internetu jen pár fotek, videa žádná. ()
No, tady je třeba se hluboce nadechnout, protože je toho dost, tak rozdělit na několik večerů a .... jdeme na to. Velice zajímavý počin, nikdy předtím jsem to jako celek neviděl, jsem rád, že se tenhle 18-tidílný seriál, určený původně pro Československou televizi, dostal na DVD. Natočený materiál, ač má jistě své nedostatky (jak uvedl Jiří Stöhr v rozhovoru, který je jedním z bonusů, primární funkcí výpravy nebylo pořídit filmový záznam), má svoji nepochybnou hodnotu, která asi stoupá přímo úměrně s tím, jak narůstá počet let, který od výpravy uběhl. Některé pasáže zase tak poutavé nejsou, ale většina ze stopáže je velmi zajímavá. Docela mě zaujalo několik detailů. Třeba to, že p.Stöhr zmínil přímo v komentáři seriálu dvojici H+Z při výstupu výpravy na Kilimandžáro, což jsem vzhledem k době vzniku seriálu opravdu nečekal, dál třeba záběry z některých afrických hlavních měst, které byly v tu dobu městy velice moderními, velmi moderní areál jedné univerzity (někde v Keni?), dále pak vpodstatě stoprocentní spolehlivost Tatry, která celou cestu absolvovala téměř bez závad, a našlo by se toho ještě víc. Určitě stojí za to najít si několik večerů (protože najednou se to opravdu asi zmáknout nedá) a podívat se na to, včetně bonusů, i když je pravda, že u mluveného projevu některých členů jsem lehce usínal:). ()
Seriál má smysl možná jako cestopis. Smysl vlastní akce je ale pochybný a kdo ví, jak to tenkrát vůbec bylo... ()
Jením slovem perfektní. Každý díl jsem hltal a bavilo mě to. Samozřejmě člověk musí přihlédnout k době vzniku, materiál je dnes již pro mnohé nezajímavé "retro". Ale tady jde především o odvahu mladých lidí takovou expedici vůbec zorganizovat. Zjistit trasy, dostat víza, sehnat vybavení...a bez internetu a jiných dnešních berliček. Navíc s tím, že většina států v Africe byla tehdy buď ve válce nebo po nějakém puči. Po dlouhé cestě tak na celou posádku čeká mnoho nástrah a je s obdivem, že vše se podařilo bez větších škraloupů. Navíc kameraman a vypravěč v jedné osobě hezky a příjemně celý dokument komentuje. Trochu škoda pro mě, jakožto fanouška tatry, je absence nezaměnitelného zvuku jejího motoru. Celkový obdiv patří právě kameramanovi už jen proto, neboť se musel strašně naběhat :-). ()