Slečna Kicki

(Mezipatra 2010) SLEČNA KICKI, uvedená na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, začíná uvěřitelně, když ve vyprávění používá běžné dorozumívací prostředky dnešní doby (komunikační kanály v podobě webových kamer), aby skončila jako čistá žánrovka. Divácká odezva je dána (ne)přijetím závěrečného zvratu, který není radno prozrazovat, i když si pro něj film buduje dostatek prostoru prostřednictvím různých náznaků, a který změní žánr z romantické dramedie na gangsterku. Obvinění z vykonstruovanosti ale není na místě, protože vypravěčský obrat a žánrová proměna slouží k vývoji postav a tvoří nedílnou součást dění, poslední akt. Spíš by stálo za zamyšlení, proč film, který až na jeden letmý dotyk a (vynucený) polibek mezi stejným pohlavím, je uveden na queer filmovém festivalu Mezipatra. Na druhou stranu příběh o dvojité deziluzi (matky a syna), který ji vyjadřuje úspornými stylistickými prostředky, má svou decentností na to, aby oslovil širokou diváckou skupinu, která se nemusí ani definovat jako queer._____ SLEČNA KICKI je spolu se SAŠOU ukázkovým představitelem tzv. „festivalových těšitelů davů“, na čemž není nic špatného, protože před/mezi/po skutečně uměleckých dílech přijdou vhod. Nedá se o nich mluvit/psát jako o „filmech pro 21. století“ či „ambiciózních podívaných, které reinterpretují klasická vyprávění prostřednictvím poučených vyjadřovacích prostředků současnosti“, ale to nikomu – divákům, tvůrcům, dramaturgům… - evidentně nevadí. (04.12.2010)

Midcultovně prolhaný film o hledání sebe sama a vzájemných vazeb, aneb kterak pasivní postavy vlivem vnějších okolností ke štěstí přišly. Festivalový kýč jak prase s otravné egocentrickými postavami. (16.11.2010)

Příjemně ubíhající konstrukt. (15.05.2010)

Dva lidé v cizím, naprosto odlišném kulturním prostředí... Ano, Slečna Kicki evokuje Lost in Translation. Liu naštěstí Sofii Coppolu nijak nevykrádá, film je úplně jiný, má hodně vtipné momenty a vůbec bylo velmi fajn na to koukat - nebýt naprosto zbytečného únosu, vydírání a akčního závěru. Jinak je Slečna Kicki příjemnou podívanou pro dva. Poctivý film, ale jak říkám, "pouze" příjemná podívaná. (14.11.2010)

45th KVIFF 2010 - VARIETY CRITICS´ CHOICE - Dny Kritiků Variety (Miss Kicki / MISS KICKI / Slečna Kicki) (18.08.2011)

Jednoduchý príbeh o dezilúzii ženy (matky) hľadajúcej lásku, dezilúzii jej syna, hľadajúceho lásku inde než u matky a mladého Tchaj-wančana, ktorý dej svojou prítomnosťou (a dezilúziami) posúva vpred. Vyznenie príjemného filmu ťažiaceho z výborných výkonov všetkých predstaviteľov zhadzuje záverečná kriminálna zápletka, ktorá je umelá, zbytočná a škodlivá. (07.07.2010)

Ta náznakovost, nevyslovenost, ty jsou na tom nejlepší. Plus Tchaj-wan <3 Ideální na cestu letadlem z Asie. (02.12.2019)

Synek se s matkou prakticky neviděl, takže neodmítá, když ho pozve na dovolenou do Taipeie, jenže ještě neví, že ona tam jede spíše za svým internetovým rádoby přítelem. Synek se mezitím potkává s místním a vytváří se lehká zápletka, bez které by se ten film i obešel. Divně, ale poměrně zajímavě, se po celou dobu omílá vztah matky a syna a připadal mi opravdu severský. Tak nějak prahnu spíše po nějakém "road tripu" evropanů (jak tomu už příběh a setkání s Didim napovídalo), ale i tohle drama je pěkná perlička. Propojení Evropy a Asie na mě většinou působí tak nějak depresivně a zde je ten pocit obdobný. (09.05.2010)

(KVIFF 2010) Spíše než raného Wenderse (jak uvádí festivalový program) mi Kicki připomníná ranou Sofii Coppolu - tedy LOST IN TRANSLATION, a to nejen atmosférou evropanovi cizího prostředí Asie, ale především tím, jak se mnohé scény zdají improvizované. Obyčejným situacím to dodává na opravdovosti a těm nečekaným a vypjatějším zas na absurdnosti. Kromě zbytečně ''akčního'' závěru, který se trochu vymyká celkové náladě filmu, nemám, co bych vytknul .. takže budu jen chválit a doporučovat. (07.07.2010)

Slečna Kicki postupně vrší jeden zvrat na druhý, jenže je předvídatelná stejně jako horší díl Teletubbies. A taky stejně stereotypní. Taiwanci ve filmu připomínají zjednodušené dětské postavičky. Když Kicki prožívá nevyhnutelné zklamaní, dokonce se prudce rozprší. Vedlejší postava hodného asijského kamaráda™ je jenom další ingrediencí do dysfunkčního mixu.Klíčový vztah mezi matkou a synem navíc vyzní hloupě. Hodně zůstává nevyřčeno a domyslet se to nedá. Slečně Kicki nelze upřít snahu. Některé záběry jsou dobře vymyšlené. Kýčovitý a sebestředný scénář ale dělá vypravěčského génia i z Michaela Baye. (17.05.2011)

I´m so stupid (10.07.2010)