Slečna Kicki

Dva lidé v cizím, naprosto odlišném kulturním prostředí... Ano, Slečna Kicki evokuje Lost in Translation. Liu naštěstí Sofii Coppolu nijak nevykrádá, film je úplně jiný, má hodně vtipné momenty a vůbec bylo velmi fajn na to koukat - nebýt naprosto zbytečného únosu, vydírání a akčního závěru. Jinak je Slečna Kicki příjemnou podívanou pro dva. Poctivý film, ale jak říkám, "pouze" příjemná podívaná. (14.11.2010)

Slečna Kicki postupně vrší jeden zvrat na druhý, jenže je předvídatelná stejně jako horší díl Teletubbies. A taky stejně stereotypní. Taiwanci ve filmu připomínají zjednodušené dětské postavičky. Když Kicki prožívá nevyhnutelné zklamaní, dokonce se prudce rozprší. Vedlejší postava hodného asijského kamaráda™ je jenom další ingrediencí do dysfunkčního mixu.Klíčový vztah mezi matkou a synem navíc vyzní hloupě. Hodně zůstává nevyřčeno a domyslet se to nedá. Slečně Kicki nelze upřít snahu. Některé záběry jsou dobře vymyšlené. Kýčovitý a sebestředný scénář ale dělá vypravěčského génia i z Michaela Baye. (17.05.2011)

(Mezipatra 2010) SLEČNA KICKI, uvedená na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, začíná uvěřitelně, když ve vyprávění používá běžné dorozumívací prostředky dnešní doby (komunikační kanály v podobě webových kamer), aby skončila jako čistá žánrovka. Divácká odezva je dána (ne)přijetím závěrečného zvratu, který není radno prozrazovat, i když si pro něj film buduje dostatek prostoru prostřednictvím různých náznaků, a který změní žánr z romantické dramedie na gangsterku. Obvinění z vykonstruovanosti ale není na místě, protože vypravěčský obrat a žánrová proměna slouží k vývoji postav a tvoří nedílnou součást dění, poslední akt. Spíš by stálo za zamyšlení, proč film, který až na jeden letmý dotyk a (vynucený) polibek mezi stejným pohlavím, je uveden na queer filmovém festivalu Mezipatra. Na druhou stranu příběh o dvojité deziluzi (matky a syna), který ji vyjadřuje úspornými stylistickými prostředky, má svou decentností na to, aby oslovil širokou diváckou skupinu, která se nemusí ani definovat jako queer._____ SLEČNA KICKI je spolu se SAŠOU ukázkovým představitelem tzv. „festivalových těšitelů davů“, na čemž není nic špatného, protože před/mezi/po skutečně uměleckých dílech přijdou vhod. Nedá se o nich mluvit/psát jako o „filmech pro 21. století“ či „ambiciózních podívaných, které reinterpretují klasická vyprávění prostřednictvím poučených vyjadřovacích prostředků současnosti“, ale to nikomu – divákům, tvůrcům, dramaturgům… - evidentně nevadí. (04.12.2010)

Jednoduchý príbeh o dezilúzii ženy (matky) hľadajúcej lásku, dezilúzii jej syna, hľadajúceho lásku inde než u matky a mladého Tchaj-wančana, ktorý dej svojou prítomnosťou (a dezilúziami) posúva vpred. Vyznenie príjemného filmu ťažiaceho z výborných výkonov všetkých predstaviteľov zhadzuje záverečná kriminálna zápletka, ktorá je umelá, zbytočná a škodlivá. (07.07.2010)

(KVIFF 2010) Spíše než raného Wenderse (jak uvádí festivalový program) mi Kicki připomníná ranou Sofii Coppolu - tedy LOST IN TRANSLATION, a to nejen atmosférou evropanovi cizího prostředí Asie, ale především tím, jak se mnohé scény zdají improvizované. Obyčejným situacím to dodává na opravdovosti a těm nečekaným a vypjatějším zas na absurdnosti. Kromě zbytečně ''akčního'' závěru, který se trochu vymyká celkové náladě filmu, nemám, co bych vytknul .. takže budu jen chválit a doporučovat. (07.07.2010)