Deník ztracené

Louise Brooks jako nevinné děvče, které po znásilnění otěhotní a musí jít do nápravného ústavu. Odtud se dostane do nevěstince a nakonec skončí shodou náhod jako bohatá žena. Jsou tu zajímavé vedlejší postavy - Fritz Rasp je zase naprosto odpudivý, a hlavně skvělé ženské postavy, které zase bojují za svou lidskou důstojnost a dokáží se o sebe postarat, zatímco muži padají z oken nebo prostě odvrátí oči, protože to není jejich problém. Přesto změna prostředí a přechody nemají správný náboj, je tu několik podivných scén, které se stanou, ale nevyužije se jejich potenciál a osud hrdinky je takový zmatený. (24.08.2023)

Fenomén Louise Brooks je až fatálně spjatý s dvojicí filmů Georga Wilhelma Pabsta, které s ním natočila při svém krátkém pobytu v Německu v letech 1928-1929. V příštím roce uhranula ještě Augusto Geninamu a zahrála si ve zvukovém filmu Prix de beauté (Miss Europe) ve Francii, jinak zůstala věrná Hollywoodu. Kouzlo slavné Lulu nebylo snadné zopakovat ve stejných intencích, proto byla pro Louise zcela záměrně zvolena postava zlomené dívky z vyšších kruhů Thymian. Díky ní pak mohla sehrát vnitřně bohatý svět své nové postavy a zároveň projít skutečnou proměnou od naivky přes padlou dívku až po ženu s nově nabitým sebevědomým. Osobně mám Deník ztracené mnohem radši, než slavnější Pandořinu skřínku snad právě pro to nezměrné utrpení v očích Louise, která zprvu nedokáže uvěřit realitě. Znovu je také možné potěšit se Sigi Arnem a ocenit velké výrazové herectví Josefa Rovenského. (28.03.2012)

Film je natocenej pekne, tema je neotrele, zpracovani kvalitni. Louise tam ma nekolik krasnych zaberu. :) Na druhou stranu se mi podarilo i chvilku zdrimnout...na plny pocet to tedy nevidim. Pro obdivovatele nemych filmu lze bez problemu doporucit. Potesila ucast ceskych jmen, a vyzdvihl bych tez zajimavou a krasnou Edith Meinhard. (11.03.2015)

Těžkosti Thymian ve mně bohužel po celou dobu nezanechávaly jedinou emocionální stopu. Nepřehledné posuny v čase a vážné dramatické momenty, které jsou předhazovány bez jakékoli tvůrčí invence (scéna ve které se Thymian dozvídá o smrti dítěte je opravdu zválštní) působí spíš zmateně než aby vyvolávaly dojem dějové ucelenosti. Docela zábavná (zábavně absurdní), je alespoň prostřední část v ústavu, v němž vládne tak zvaná pevná ženská ruka (sadistická mužatka) a její dvoumetrový pomocník, připomínající trochu hezčí verzi Slotha Fratelliho. Vlastně i Fritz Rasp nezůstal nic dlužný své pověsti a čůráčího muže č.1 zahrál s velkým přehledem. Jinak ale alespoň z mého pohledu poměrně dlouhé a nezáživné (15.06.2009)

"Deník ztracené" je jako černobílý plakát s barevnými akcenty tváře Louise Brooks. Forma, bližší nové věcnosti než expresionismu, povznesla zčásti šestákový, zčásti polopaticky mravokárný obsah na úroveň umění ; některé z četných záporných postav režisér zkarikoval na samu hranici únosnosti ; závěr mě lacině, leč účinně dojal. Jen mi pořád vrtá hlavou, jak tu Rovenskému mohlo být pětatřicet.... (16.05.2016)