Anatomie lásky

Ach, ty vaše vztahy... :o) Nejdřív se oba strašně milují a chtějí, jenže za chvíli on už ji nechce. Ona po něm stále touží, vnucuje se mu, on ji odmítá – pak nastane zvrat a on se k ní vrátí, znovu se oba chtějí, jenže ona už ho pro změnu záhy nenávidí... Nakonec se vůbec nechtějí oba, až se... hádejte co? Správně, o pár dnů po nejvypjatější hádce již kráčejí ve svatebním průvodu. No a já to s tímhle filmem měl podobně: chvíli mě hodně bavil, zajímal, upoutal některými motivy (nejvíc asi tou veselou jízdou s přítelem a následným zvratem), některou z písní nebo atmosférou jednotlivých scén a záběrů (rybačka na lodi vede..). Jindy mě štval, otravoval, vyvolával nad hlavními postavami spíše lhostejnost a pudil vyčkávat konec. Přitom ono téma složitých vztahů, nakolik mi aktuálně není tolik blízké, mě dokázalo dost zaujmout u Bergmana v Scénách z manželského života. Tam jsem s postavami dost souznil, tady až na pár scén moc ne... a možná je to tím „in medias res“ zpracováním, kdy hned v první scéně sledujeme pár v posteli a ač se později o obou pár věcí dozvíme, jakoby zde v té civilní atmosféře každodenního života současně chyběla hlubší psychologie, díky níž bych si k postavám ten hlubší vztah našel. [60%] (31.03.2023)

V pražských kinech se promítal od 7.3.1974 (Jalta) (25.02.2013)