Nevhodný den pro rybolov

Není to nepředvídatelné, není to ani podivné...Je to jen jistě natočená a odehraná hispánská verze Wrestlera natočená téměř po formanovsku v jakémkoliv zapadákově, kam nečekaně dorazí kulturní, společenská či sportovní událost... A je jedno, zda je to Dolní Lhota nebo Santa Maria...Gary Piquer je celý Harvey Keitel... (27.04.2011)

Ze začátku nevýrazně tvářící se film o stárnoucím německém zápasníkovi, který se svým trenérem bloumá skrz Latinskou Ameriku a snaží se vydělat si na živobytí, brzo zaujme množstvím nenápadných drobností, které začnou narušovat konvenční běh vyprávění. Z počátku to působí jakýmsi nepříjemně rušivým dojmem – jako by tvůrci nezvládali svou práci a do filmu se jim vkrádaly zcela cizí prvky, které ruší seriózní pojetí celé narativní linky. Postupem času ale všechny ty nenápadné, nastíněnému konceptu zdánlivě cizí, drobné bizarnosti začnou příběh ovládat a přetvářet ho ve svůj vlastní svět nepředvídatelnosti. Výsledkem je tak rafinovaná směsice posunků, náznaků, gest a jinotajů skládající se do mozaiky latentní bizarnosti, která se snaží za každou cenu dostat ven. Vzniká tak zcela ojedinělý svět, který je natolik vzdálený všem vžitým morálním a vůbec veškerým společenským principům. Děj už neovlivňuje samotné chování postav, naopak jejich chování je událostmi doslova manipulované a zneužívané. Tudíž ani nemohou nést odpovědnost za své činy. Tvůrci tak vytvořili zcela originální platformu, pro rozehrání bizarního a značně sarkastického konceptu, který se dá nejlépe přirovnat k mixu magického realismu a absurdního dramatu. Všechno je navíc podporováno skvělou vizuální stránkou, která výborně ladí s celkovým rázem filmu. Luxusní červený kabriolet v protikladu se zaplivaným hotelem, apatičnost zápasníka x životní elán a charisma jeho trenéra. Velmi zajímavá a v kontextu výstižná jsou také jména hlavní dvojice, která vtipně evokují konotace spjaté s aristokracií a tudíž prvkem jakési nadřazenosti. Nevhodný den pro rybolov je výjimečný, avšak svou poetikou velmi křehký a zranitelný film. Docela mě mrzelo, že po projekci neproběhla avizovaná debata s režisérem. [FEBIOFEST 2010] (27.03.2010)

Velmi osobitý a zajímavý ohlas Aronofskyho Wrestlera v příběhu derniéry slavného zápasníka, jakož i obecnějšího modelového příběhu stárnutí, zalitý pro Jižní Ameriku tolik typickou omáčkou magického realismu. Režisér Álvaro Brechner není ovšem Darren Aronofsky, takže nepojímá základní dějový vzorec jako citlivě vedené komorního drama, natož aby mezi jednotlivá políčka filmu zakódoval ten výrazný silně depresivní podtón, naopak prosvětlil svůj film zvláštním viděním světa obohaceným o zjevnou nadsázku a komické ladění postavené většinou na poetice trapnosti (Šampion v poloprázdném kině skáče přes švihadlo, vzpírá zahradní vanu atd.) a absurditě daného příběhu, která prolíná i do pásma postav v podobě mnohdy absurdně vypadajících dialogů. Celá stylizace je navíc barvitě optimistická, což vytváří zvláštní kontrast s ryze pesimistickou reflexí stárnutí a tváří v tvář hledání smyslu života, respektive jeho nenacházením, vizuálně a především pak co se týče originality výrazových prostředků je pak Brechnerův snímek skutečně výjimečný. Celý koncept také místy připomíná pábitelství filmů Jiřího Menzela adaptujícího vrcholné texty svého dvorního literáta Bohumila Hrabala (Princ(ipál) Orsini je vlastně takový kníže Alexej z Konce starých časů, kterýžto název by mohl být symbolickou metaforou i pro Brechnerův film). Nevhodný den pro rybolov je skutečně originál, jenž ale tím, že je postaven především na bázi experimentu a svého diváka mate a znejisťuje, místo toho, aby mu dával jednoznačnější vodítka a nápovědy, až příliš zavání uměním pro umění. Po čistě řemeslné stránce je ovšem Álvaro Brechner režisérem par excellence...zvláště uvážíme-li, že toto je jeho celovečerní debut... (24.05.2011)

Wrestlingový zápasník s nedokonalým poměrem svalu ku špeku a manažer s vizáží sňatkového podvodníka vs. vidláčtí Mexicanos a jedna hamižná těhule. Do karet snímku hraje oku lahodící prochcaná retro atmosféra a humor sušší než cár kůže z pravé půlky průměrné bílé prdele horizontálně rozprostřený na jihovýchodě Afriky, během poledne samozřejmě. Postavy bloumají odnikud nikam, příležitostně ze sebe vypudí sudý počet krokodýlích slz, zkrachovalost čpí z každé nitě šampiónova zařízlého úboru a když už to vypadá, že z veškeré té plytkosti osazenstvo skoná na hypoxii mozku, tak tvůrci vyloví z trenek parádní eso v podobě víceméně dokonalé poslední desetiminutovky, kterou bych si bez výčitek přibil na stěnu. (11.02.2013)

Zápasník z NDR, Jacob vann Öppen, který sotva zapře svůj skandinávský původ se chystá na svůj (sou)boj, v němž chce říct své "poslední slovo", manifestovat svoji stížnost na stav světa a svoji úlohu v něm. Jeho impresário, sympatický Princ Orsini, svůj italský původ nezapírá, jen jej chce od tohoto zápasu odradit, protože je zkušený a "ví", jak takový zápas dopadne. Těhotná Adriana ví také své, chce 1000 dolarů pro vítěze, aby mohla uspořádat svojí svatbu s El Turco. Ten jediný neví nic, je slepý mezi jednookými... Buen día para luchar (contra molinos de viento). (22.04.2020)