poster

Moi, Pierre Rivière, ayant égorgé ma mère, ma soeur et mon frère...

  • Slovensko

    Ja, Pierre Rivière, som uškrtil svoju matku, sestru a brata

    (festivalový název)
  • USA

    I, Pierre Rivière, Having Slaughtered My Mother, Sister and Brother...

  • Velká Británie

    I, Pierre Rivière

Krimi / Drama

Francie, 1976, 130 min

  • StaryMech
    ****

    Silný zážitek, který lze ještě umocnit zhlédnutím dokumentu Nicolase Philiberta "Návrat do Normandie". Alliova slitina kulturněhistorické studie doby a místa se sondou do trápené duše jedince ani na chvíli neopustí půdu ryzího realismu, prostého módních stylizací a efektů. Zvláštní přitažlivost dílu dodává účast neherců - krajanů (v některých případech snad i potomků ?) ztvárněných postav.(29.8.2014)

  • Ony
    ****

    Když si člověk přečte název filmu Já, Pierre Rivière, který podřezal svou matku, sestru a bratra, tak mu to prostě nedá a na ten film se podívá, že ano. Že je to natočené podle předlohy Michela Foucaulta, taky nezní špatně... Nápodoba dokumentárního filmu a obsazení neherců nejsou zrovna to, co bych potřebovala, abych snáze uvěřila filmovému příběhu. Naopak, obojí často ruší. Nicméně je třeba říct, že tento film není primárně fikcí, která by si pomocí výše zmíněných prostředků hrála na pravdu. Je to tak trochu experiment, kombinující dochované písemnosti o skutečném případu Pierra Rivièra z první poloviny 19. století a ilustrativní divadýlko. Z písemných pramenů je bezesporu nejpřitažlivější text samotného vraha, který sepsal ve vězení. Začíná právě oněmi slovy „Moi, Pierre Rivière, ayant égorgé ma mère, ma soeur et mon frère...“ a je součástí Foucaultovy stejnojmenné publikace z roku 1973. A je také jednou z perspektiv, ze kterých můžeme sledovat daný případ v Alliově filmu. Jiné úhly pohledu pak reprezentují svědectví obyvatel Rivièrovy vesnice. Spíš než o zločin sám jde ve filmu o jeho příčiny, respektive problém, jak tyto příčiny určit a zhodnotit. Tvůrci si evidentně dávají pozor, aby nepřekročili hranice ilustrace dochovaných dokumentů a nedopustili se nějaké vlastní manipulace nebo interpretace. Samozřejmě, že každý film, tedy i tento, prostě musí být konstruktem. Moi, Pierre Rivière... ale takovou konstrukci vyprávění přímo tematizuje, a tak provokuje víc než tím, že se tam podřezávají matky, sestry a bratři. Jako filmu bych tomu mohla řadu věcí vytknout, ale zkušenost to byla zajímavá.(29.5.2010)