Půlnoc v Paříži

Woodyho pocta době, kdy Absinth tekl proudem a užvaněná dekadence se šířila jako syfylis Montmártrem. Všichni ti, co v přepatlané modré krychli s okem na prdeli nadšeně poznávají ony ladné křivky Piccasovy souložnice, co nechcípli nudou, když se vydali (už po několikáté!!) s Hemingwayovým dědkem unyle rybařit nebo se rozplývají nad pažvásty babochlapské, lesbické feministky s bobrem po pupek jménem Gertruda, romanticky jásají v pozadí s molovou harmonikou a chrchláním Edit Piaff. My, co nemáme v kapse ani ten jeden Frank a realisticky vidíme za tím vším ve své omezenosti i ty žluté hleny alkoholiků na Bulváru Saint-Michel, smrdící splašky a zvratky v Seině, Vítězný oblouk posraný holuby, psí hovna v Bouloňském lesíku, a co víme, že Marie Claire má minimálně kapavku, jsme od takových rádoby romantických, kýčovitých blafů naštěstí oproštěni. (08.10.2012)

Moc milá pohádková zápletka, jen ty postavy byly neuvěřitelně sterilní. Nebyl tam nikdo, snad až na roztomiloučkou Adrianu, ke komu by si divák našel cestu. Snobské móresy jako je nakupování starožitného nábytku či degustace archivního vína v nejdražších domech Paříže, se mého srdce ani trochu nedotkly. Ukazovat současnou Paříž jako útočiště pro nabubřelé zazobance je dokonce až urážlivé. (24.10.2011)

"Jo, vy jste surrealisti, ale já jsem normální chlap..." Strašně dlouho jsem si myslela, že mě ten film bavit nebude. Protože Woody si z těch hrozných povrchních hloupých lidí dělá sice dělá srandu, ale naprosto vážně mě nutí se na film o nich dívat a to pořád nějak nemůžu rozdýchat. Jenomže potom nám odbijí hodiny, ono se to zlomí a film je najednou zábavný. Ale... stejně mám pořád v hlavě jakési pochyby a jednou půjdu možná s hodnocením níž. A nepůjdu. (11.02.2012)

Odlehčené (nejen) milostné dobrodružství v magickém městě s lehce fantastickým nádechem a typicky allenovským stylem - koukatelným, deviantně líbivým a značně (chytře) ulítlým... mysteriózní zápletka nabízí komediálního-nadpřirozena-chtivému diváku relativní satisfakci, coby dějepisný cestopis jde asi rovněž o zdařilou frašku... ale je to tak nějak od všeho trochu a vychází z toho taková freska, z níž zbyde za pár dní jen snová imprese bez hlubšího dojmu... nejsem zrovna typ, co si potrpí na blockbustery a cokoli jiného hází do koše, leč půlnoční metropole mě očarovala rozhodně méně než Owena Wilsona, byť mi její inspirativní síla, jemnost, vůně a barevnost dlouhodobě imponuje. Zadostiučiněním tak pro mě osobně byla především hudba. Inu suma, jako slastně ironické vybočení ze všedních témat kinohitů nebo opáčko před humanitní částí maturity asi fajn. 60% (14.10.2011)

Owen Wilson dostal konečně pořádný prostor a dokázal, že umí zahrát i vážnější roli. Woody Allen natočil romantické drama a vsunul děj hned do několika století. Námět naprosto perfetní a příběh není typicky ohraný. Krása Francie dává filmu ještě krásnější náboj a kord v sunutím do minulosti za Hemingweyem. V té době, kam Gil cestoval byl opravdu zlatý věk a ta doba byla nádherná i pro mě. Midnight in Paris není opět film pro každého, ale já si své našel. Snad si jednou také udělám výlet za spisovateli zlatého věku.. 8/10 = 80% (29.11.2011)