Legko li byt molodym?
Vai viegli but jaunam?
Is It Easy to Be Young?
Je ľahké byť mladým?
Obsahy(1)
Lotyšský dokumentarista vytvořil originální umělecko-publicistický obraz soudobé sovětské mládeže, zahrnující širokou škálu osudů a názorů mezi dvěma krajními možnostmi existence mladých - vandalismem a narkomanii na jedné straně a občansky vyspělým postojem s vyvinutým smyslem pro životní a lidské hodnoty na straně druhé. Anketové vyjádření 15-20letých nekomentuje, celkový obraz vytváří pomocí mozaikovitě střihové skladby. Asociativní řazení epizod směřuje od zobrazení vandalů a pankáčů až k veteránům z Afghanistánu, kteří svoji hodnotovou orientaci vyjadřují velmi uvážlivě - problémy ostatních se jim po prožitých strastích zdají malicherné, honba za blahobytem je pro ně ponižující, těžko se smiřují s tím, že lidé nerozumějí tomu, co oni prožili. Sledujeme zlomené tváře mladíků, souzených za zdemolování železničnícho vagonu pro rockovém koncertě, i výpovědi těch, kteří po nepřijetí na další studium změnili životní úlohy a zkoušejí sami sebe - jeden v pitevně, jiný jako pomocný zdravotník... Odkrývajíc zamlčovanou problematiku vzbudil film obrovskou pozornost v SSSR i v cizině, stal se podnětem k mnohým diskuzím a odrazovým můstkem pro další díla hrané tvorby tvz. přestavbového období. (carott)
(více)Recenze (3)
ocenenia : MFF Cannes 1987 - nesúťažný výber ()
"Vy jste měli válku a co máme my? Měli jste jeden bod který vás spojoval, všichni jste mu rozuměli a snažili se udělat vše pro to aby znovu válka nebyla." Lidé mluvící o svých názorech a svém smýšlení od puberty až po dospělost. Zároveň dotýkající se témat, která jsou stále aktuální. Význam hudby, chování pod vlivem skupiny, vandalismus... Hledání sebe sama, svého stylu, svého významu, uplatnění, smyslu života... Časosběrný dokument s mezigeneračním přesahem. ()
Ruská mládež běsní na rockovém koncertě, pak zničí vlak a pak je za to souzena. Mezitím vypovídají jednotliví účastníci koncertu. Autor se k nim s různými odstupy vrací a sleduje vývoj jejich životních postojů a rolí. Někdo porodil, řeže mrtvoly, někdo je punk, někdo umělec a někdo odjel válčit do Afghánistánu. Výpovědi mladých lidí na konci SSSR mají občas sílu, tehdejší mladí tam hledají vlastně to samé co jiní, jindy a jinde..."přibíjejí mě ke zdi pneumatickým kladivem všednosti, ale já nejsem On, já se nevzkřísím" ()