Velké oči

Když jsem zjistil, že se Tim Burton hodlá spojit síly s Christophem Waltzem a navíc mají v soundtracku k filmu zaznít dvě písně od mé oblíbenkyně Lany Del Rey, tak jsem se nemohl dočkat. Avšak ve výsledku jsem s Big Eyes nebyl spokojený. Příběh nebyl špatný, ostatně ani herecké výkony, nicméně mi to přišlo takové mdlé a rozhodně se z toho dalo vytěžit více, mohlo to být tak nějak více úderné. Možná jsem čekal příliš, a tak mi nestačil výsledný produkt, jenž na mě zapůsobil zcela průměrně. Jeden z mnoha biografických snímků, který bohužel nijak nevyčnívá z řady jemu podobných filmů, což je škoda, když vezmu v potaz jméno režiséra, herecké obsazení a samotný námět. (15.05.2015)

Film o podnikavém hajzlovi a ušlápnuté malířce mě i napodruhé bavil. Já tedy netuším, nakolik děj snímku odpovídal skutečným událostem a je mi to vcelku jedno, protože výsledek znám a cesta k němu, kterou mi tvůrci předložili, mě nikterak nezklamala. Faktem je, že na tom měl lví podíl Christoph Waltz, jenž herecky válcoval Amy Adams stejně jako Walter Margaret, a film si z velké části ukradl pro sebe. Taky se mi líbilo, že jsem na první pohled věděl, co je na tom kterém obraze. Nejsem zrovna umělecky založený člověk, takže se mi hororové postavičky, které Margaret tvořila, líbily; já totiž patřím k buranům, kteří neocení kubismus, odmítám dlouze postávat před moderním uměním a tvářit se, že hledám hlubší smysl v něčem, co vypadá jako "umělecký" produkt, který po sobě zanechal na chodníku člověk, jenž odešel z hospody až nad ránem a jehož žaludek už tu směsici alkoholů neudržel (omlouvám se obdivovatelům Jacksona Pollocka, neberte si to osobně). Pokud jde o výtvarné umění, jsem krajně jednoduchým člověkem, proto jsem si snímek užil, a pokud nešlo jen o fikci, pak jsem poprvé v životě viděl, že by jehovisté způsobili něco dobrého. Kolik to asi Margaret stálo? / Poučení: Nejen strach má velké oči. (15.06.2022)

Měl jsem z Burtona pocit, že režisérsky trochu stagnuje (přeci jen Dark shadows byl opravdu hrozný film), ale v Big eyes mi opět ukázal, že mu to ještě hezky točí. Tenhle snímek mi svou laškovností trochu připomněl některé věci od Woodyho Allena - a stejně jako Allen, tak i Burton vsadil na kvalitní herecké tahouny, kterými v tomto případě byli Christoph Waltz a Amy Adams. (26.11.2015)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Další podivín v krabici perfektně pasující do Burtonova portfolia, ale podobná aférka jako ta s růžovým plstěným svetrem, ani kouzelná cesta po fantaskních příbězích nadrobených rodinnými příslušníky se tentokrát nekoná. Nekonfliktní, krásně natočený životopisný snímek bez silných momentů a výraznějších emocí. (25.01.2015)