Velké oči

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Amy Adams. Je neuvěřitelné, že v rozmezí jednoho roku hrála v tomto filmu stejná herečka jako v American Hustle tu luxusní sexy dračici. O to víc mi trhalo srdce celou stopáž sledovat, jak s tichou, neprůbojnou, introvertní šedou myškou a přitom nadanou malířkou umně manipuluje protřelý podvodník. Nesnáším nespravedlnost a tady jsem musel očima posouvat čas, abych byl konečně svědkem satisfakce. Rozhodně vítám, že hlavní role dopadly tak jak dopadly, lepší dvojku než Waltz a Adams by Burton nenašel. A překvapilo mě to i od Burtona. Kdybych to nevěděl předem, asi bych jméno režiséra neuhodnul ani z ničeho neodvodil - navíc bez dvorních herců. Na konci jsem byl dojatý, ve své výzvě dávám podruhé nejvyšší hodnocení. (23.05.2020)

I keď sa to možno nezdá, vážne ladené Big Eyes si v rámci previazanej dvojtematickej koncepcie - pozícia ženy v spoločnosti a umeleckej sfére, a hranica medzi tým "vysokým" a pokleslým "gýčom" (ktorý reprezentuje pop-art) - pokladá závažné otázky pre film i moderného človeka. Burton, pre ktorého sa jedná mimo Alice v krajine zázrakov o prvý film, v ktorom hrá hlavnú rolu žena, sa tak pripája k silnejúcej pozícii týchto tém v Hollywoode i svetovom filme, ktorý na jednu stranu dbá na genderovú problematiku, a na stranu druhú buď na rozdiely medzi vysokým a nízkym umením poukazuje, alebo ich rafinovane zmazáva. Zároveň ide v kontexte tvorby Tima Burtona o úprimne kritický sebareflexívny pohľad na jeho opulentnú efektnú tvorbu posledných rokov a po dlhej dobe napriek určitým nedostatkom (týkajúcim sa predovšetkým nerozvinutia dôležitých vedľajších postáv a všednejších kulís) skutočne "poctivý" malý film, svojou náladou pripomínajúci americké melodrámy z prelomu 50. a 60. rokov, ktorý nemá prehnané ambície a stojí prevažne na dialógoch a intenzívnych vzťahoch medzi postavami. Viac v recenzii. (25.02.2015)

Příběh rodiny Kean je jako takový jistě zajímavým a poutavým tématem na celou řadu hodin, nicméně Tim Burton v tomto filmovém přepisu neudržel mou pozornost ani z poloviny celé stopáže čítající 106 minut. Celý film působí až podivně roztěkaným dojmem, ve kterém je předvídatelná skoro každá scéna či dějový zvrat a celé to nemá skoro vůbec žádný emoční spád. Jako jediný světlý element filmu je zde skvělý Christoph Waltz v roli manipulátora, který celý film táhne vpřed a dodává filmu alespoň nějakou "šťávu". Jinak nic jiného než ubíjející a předvídatelná nuda. (18.01.2015)

Neburtonovský Burton klouzající po povrchu a ignorující emoce. Tak trochu by se dalo říct, že téměř zazdil solidní námět, ale to by nesměl mít po ruce Christopha Waltze, který svým, místy až šaškovským projevem celý film v pohodě táhl a dělal z něj občas solidní komedii. Jen si nejsem jist, že to bylo Burtonovým záměrem. Naopak u Amy Adams mi přišlo, že to chce mít co nejdřív za sebou a film tak nějak "odchodila". No čekal jsem víc, ale dalo se to. 60% (14.02.2015)

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno. (20.10.2022)