Velké oči

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Svěží a umírněný Burton (skoro televizní), ale chybí tomu silné (v případě Burtona autorské) momenty (takové, jako je třeba zastavení vidličky před kamennou tváří kritika umění), nejde ani tak o zápletku, jako spíš o hrdiny, a na ty se výborně kouká (Waltz i Adams!), takže film uteče bez škobrtnutí. 70% (29.01.2015)

Film o podnikavém hajzlovi a ušlápnuté malířce mě i napodruhé bavil. Já tedy netuším, nakolik děj snímku odpovídal skutečným událostem a je mi to vcelku jedno, protože výsledek znám a cesta k němu, kterou mi tvůrci předložili, mě nikterak nezklamala. Faktem je, že na tom měl lví podíl Christoph Waltz, jenž herecky válcoval Amy Adams stejně jako Walter Margaret, a film si z velké části ukradl pro sebe. Taky se mi líbilo, že jsem na první pohled věděl, co je na tom kterém obraze. Nejsem zrovna umělecky založený člověk, takže se mi hororové postavičky, které Margaret tvořila, líbily; já totiž patřím k buranům, kteří neocení kubismus, odmítám dlouze postávat před moderním uměním a tvářit se, že hledám hlubší smysl v něčem, co vypadá jako "umělecký" produkt, který po sobě zanechal na chodníku člověk, jenž odešel z hospody až nad ránem a jehož žaludek už tu směsici alkoholů neudržel (omlouvám se obdivovatelům Jacksona Pollocka, neberte si to osobně). Pokud jde o výtvarné umění, jsem krajně jednoduchým člověkem, proto jsem si snímek užil, a pokud nešlo jen o fikci, pak jsem poprvé v životě viděl, že by jehovisté způsobili něco dobrého. Kolik to asi Margaret stálo? / Poučení: Nejen strach má velké oči. (15.06.2022)

S Keaneovými je to složité. Kdyby Elizabet neuměla malovat, tak by se Walter nestal významným malířem. Kdyby však Walter nezachránil Elizabet před ex-manželem a neměl výjimečný dar výřečnosti, tak by se Elizabetiny obrazy s velkýma očima nikdy nestaly slavnými. Zbohatli na tom oba, ale všeobecná spokojenost se nekonala. Místo toho se konal soud, u kterého jsem se nedokázal postavit na stranu ani jednoho ze zúčastněných umělců. Ovšem sledovat pana Waltze mne neskutečně bavilo celou dobu a jeho exhibicionistické kousky u soudu byly prostě vynikající. (02.12.2015)

Příběh rodiny Kean je jako takový jistě zajímavým a poutavým tématem na celou řadu hodin, nicméně Tim Burton v tomto filmovém přepisu neudržel mou pozornost ani z poloviny celé stopáže čítající 106 minut. Celý film působí až podivně roztěkaným dojmem, ve kterém je předvídatelná skoro každá scéna či dějový zvrat a celé to nemá skoro vůbec žádný emoční spád. Jako jediný světlý element filmu je zde skvělý Christoph Waltz v roli manipulátora, který celý film táhne vpřed a dodává filmu alespoň nějakou "šťávu". Jinak nic jiného než ubíjející a předvídatelná nuda. (18.01.2015)