Treme

David Simon opět napsal jeden z nejlepších seriálů všech dob! Po několika prvních dílech bych sice nečekal, že něco takového napíšu, ale je to tak. Treme se rozjíždí docela pomalu, buduje atmosféru pozvolna a nikam nespěchá ani při vykreslování charakterů. Výsledek je však o to monumentálnější a přitom vlastně úplně "normální". Treme je místečko plné talentovaných pouličních muzikantů, přičmoudlých zlodejíčků, zkorumpovaných policajtů, ale i několika spravedlivých lidí se srdcem na pravém místě. Prostý lid a hudba v ulicích tvoří Treme a tím myslím jak město, tak seriál. Žádná jiná show zatím nedokázala tak komplexně a přesvědčivě vykreslit život celého města a především jeho kulturu (pozn. beru to tak, že The Wire není fixováno pouze na Baltimore). Zhlédnout Treme je skoro jako být v New Orleans osobně - jeden díl je jako hodinový zájezd do ulic Treme. Naprosto skvělé jsou také postavy, jsou nesmírně zajímavé, ale přitom stoprocentně lidské a přirozené. Každá má svou životní cestu, po které je radost ji skrz obrazovku doprovázet. Řekl bych, že z hlavní devítky je zhruba šest postav lepších než většina lídrů v jiných seriálech a to je co říct! 9/10 (21.08.2014)

Absolútny televízny klenot, k premiére novej časti ktorého by si každý z úcty mal dať viazanku alebo aspoň flatcap po vzore nekonečne nimi zásobeného Antoinea Batistu. Spolu s The Wire a Mad Men povinnosť pre všetkých, ktorí hľadajú v čase strávenom pred telkou aj niečo obohacujúce a to doslova - mňa David Simon dokopal nazad k pianu. Je škoda, že v našich šírkach o seriáli nemá mnoho ľudí potuchy, našťastie HBO si Simona stráži a tak je odklepnutá už i tretia séria. Každá sezóna sa podobne ako The Wire širšie venuje konkrétnemu sociálnemu problému, no nikdy nechýba jazz, ktorý sa zrodil v New Orleans a ako sa hovorí, dospel v New Yorku, v ktorom sa príbeh tiež odohráva, za čo dávam šiestu hviezdicu a modlím sa, nech seriál vydrží až po BP oil spill. (13.07.2011)

Nadšené zahraniční recenze nelhaly. Opravdu vynikající záležitost, která se na jihu USA nejen odehrává, ale zároveň způsobem vyprávění odkazuje na jižanskou vypravěčskou tradici. Seriál je postavený na evokaci genia loci New Orleans. Příběh se posouvá pomalým tempem, reflektuje každodenní rutinu a pomalu se zadírá pod kůži. Velkou část zabírají osudy místních jazzových muzikantů, jejichž skladby tvoří hudební doprovod seriálu. (28.10.2011)

Rozhodně netradiční. A o jazzu, mimojiné. Určitě příjemné tempo a postavy všelijaké, úžasně prokreslené, prolínající se a míjející se - ale jsem na začátku, uvidím. Zcela jistě pro náročnějšího diváka a tak trochu fajnšmekra a to já úplně nejsem, takže asi nedocením, ale věřím, že to pro mnohé je lahůdka. (03.02.2011)

Někteří přišli o rodinu, jiní o střechu nad hlavou, nepřišli ale o chuť žít, protože duši New Orleans nezabije ani hurikán. Fandové The Wire si v Tremé budou nejspíš připadat jako doma, nejen proto, že Bunk, Lester a pár dalších se tu objeví v nových rolích, ale především proto, že rukopis Davida Simona je tak patrný. Ať už co se týče (pro někoho dost možná nesnesitelně šnečího) tempa či pravidelně propíraných témat (korupce, nevěra), přesto se nejedná o nějakou vykrádačku sebe sama, už jen proto, že Tremé klade o poznání větší důraz na vykreslování každodenního života lidí ze všech vrstev spíš než na nekonečný boj představitelů zákona a zločinu. Katrina z některých vyždímala to nejlepší, z jiných zase to nejhorší, a tak jsou policie a zločin i tady nedílnou součástí příběhu, tentokrát ale jenom jednou z mnoha, nikoli hlavním hnacím motorem příběhu. Tím je tady v podstatě ona duše New Orleans, která dýchá z každého záběru, z pestrobarevných indiánských pochodů na Mardi Gras, opulentního jídla, ze kterého se každému správnému jedlíkovi musejí sbíhat sliny, ale především z neuvěřitelné hudební složky seriálu. Ne nadarmo se New Orleans přezdívá kolébka jazzu, a tak je každý díl od sklepa po půdu našlapaný hudebními čísly, na jejichž výběru i výrobě očividně pracoval nějaký znalec, ale hlavně nadšenec. Já bez mučení přiznávám, že jazz není můj šálek čaje, Miles Davis je jinak cca vrchol mých jazzových zkušeností, u takřka omamných hudebních čísel Tremé jsem si však notoval od začátku až do samého konce, počínaje rozjuchanou a nebezpečně chytlavou otvíračkou, která trefně běží na záběry zdevastovaného města. Hudebníci tu mají talentu na rozdávání, někteří herci ještě víc (kupříkladu Annie, která skutečně fidlá sama, narozdíl od takového přesvědčivě předstírajícího Antoina), postavy jsou živoucí charaktery, které není problém si rychle oblíbit (zamiloval jsem si takřka všechny, žel bohu krom postavy nejkrásnějšího indiánského náčelníka Alberta, kterou vyfásnul zrovna můj oblíbenec z The Wire Clarke Peters, ale výjimka potvrzuje pravidlo), a tak se po pouhých třech a půl krátkých sériích s tímhle městem, touhle partou a podmanivou hudbou jen těžko loučím. (09.07.2015)