Obsahy(1)
Hudba bez ideologie, nabízející autonomii a prostor k vlastnímu vyjádření. Tak vnímá punkrock skupina mladých muslimů a muslimek, tvořících několik různých kapel a dohromady tuto žánrovou hudební scénu. Většinu z nich oslovila kniha Michaela Muhammada Knighta The Taqwacores, punkový manifest. Knight, vychovávaný jako katolík, konvertoval k islámu ve svých sedmnácti letech na výraz protestu proti despotickému otci. Jako ?bílý muslim" budí pozornost v západní i muslimské společnosti. Knight a jeho přátelé ze skupiny The Kominas uspořádají turné po amerických velkoměstech a po cestě přibírají do svého vyzdobeného autobusu další interprety. Půl roku po americké ?šňůře" koncertují v Pákistánu a snaží se tak punkrock a vlastní interpretaci koránu přiblížit i tamním muslimům. Vystoupení punkrockerů jsou kontroverzní pro americkou i pákistánskou, muslimskou i nemuslimskou komunitu. Režisér Omar Majeed ve svém snímku pracuje s konceptem ?minority uvnitř minorit" a přibližuje, jak těžké je dostát tradicím a zároveň bojovat o možnost projevit se nonkonformně. (Jeden svět)
(více)Recenze (4)
Tento dokument přibližuje islámský punkový kult, za jehož vznikem stojí bělošský islámista Michael Knight, jehož život je stejně tak zajímavý jako příběhy a zážitky punkrockových kapel, které přijaly jeho dílo za manifest. Taqwacore je úchvatným pohledem na snažení několika muslimů rebelovat a zároveň ctít svou víru, přičemž své snažení uplatňují někde, kde je odlišnost, výstřednost a svobodný projev těžko tolerovatelnou věcí.Tihle punkeři mají pod čepicí, mají koule a sledovat jejich zážitky je velká zábava, která má zároveň i nemalou výpovědní hodnotu. Viva la Taqwacore! ()
Největší vadou na dokumentu vidím v Michaelovi Knightovi. Jeho konvertování k islámu mi přijde jako exhibicionismus kluka, který si kompenzuje psychická traumata z dětství. Například jeho tlučení do hrudi spolu s rodilými muslimy v Pákistánu mi přijde jako čirá trapnost (všimněte si, že jeho přátelé při tomto rituálu stojí opodál). Je škoda, že rozjezd muslimské punkové subkultury započal právě on svou knihou. Základy této minirevoluce mladé generace muslimů pak stojí na neautentických základech. Přeci jen Knight vyrůstal v katolické výchově a západním kulturním prostředí. Naopak za hlavní hrdiny považuji mladé punkery. Ti dávají všanc vše, protože to, co odpůrci západní kultury mohou vnímat pouze jako provokaci, může být vnímáno v muslimských zemích skoro jako zločin (viz punkerka - muslimka - lesba). Když tato zpěvačka vystoupila na sněmu ISNA, byl jasně vidět generační progres - organizátoři šíleli, většina mladých posluchačů byla nadšena. Abych to shrnul: v nepůvodnosti manifestu muslimského punku vidím slabinu, ale to nic nemění na pokrokové snaze těch mladých kluků a holek měnit předsudky a svým jednáním přispívat k mezikulturní výměně. Jak řekl Omar Majeed v Respektu: "Organizovaný islám je často dost svázaný, až dogmatický, ale jeho duch je anarchistický, svobodný, volný..." ()
Plusy: Že vůbec něco takového vzniklo. Pohled na liberální pákistánskou mládež i americkou muslimskou omladinu na turné punkové kapely. Rituál pákistánských dervišů se podle pankáčů podobá pogu a prorok Mohamed byl vlastně taky pankáč, protože ničil modly. Mínusy: Vůdčí členové pocházeli spíše ze střední třídy pákistánských přistěhovalců do USA (tedy zas tak autentické a původní hnutí to není). Bílý konvertita bral islám vážněji než ti, co se do něj narodili - sice pěkná ironie, ale na Západě máme teď problémy s radikalizací mladých. Konvertita navíc působil spíš jako vlastizrádce - taky nepovažuju Zemana za "svého" prezidenta, ale jen tady, venku bych ho bránil zuby nehty. A už vůbec bych nikoho nevybízel, aby si o naši vlajku utíral boty. Unylý arabský pop. Hodnocení: 60%. ()
Taková menší sonda do islámského Punku, která mě naučila jedno nové slovíčko: taqwacore. ()