Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychothriller vypráví o dvou stárnoucích sestrách, které společně žijí v domě na předměstí Los Angeles. Zahořklá Jane, kdysi ve vaudevillu známá jako zpívající zázračné dítě Baby Jane Hudsonová, se ovšem v dospělém věku dostala do stínu své sestry Blanche, úspěšné filmové hvězdy třicátých let, která je po automobilové nehodě upoutaná na kolečkové křeslo. Zahořklá Jane tak nevynechá jedinou příležitost, aby ji terorizovala. Bezmocná Blanche se nedokáže bránit fyzicky ani psychicky a s hrůzou pozoruje, jak se její sestra propadá dál a dál do naprosté demenci. Jane vytváří pitoreskní hororovou postavu, jejíž hrůzostrašnost vynikne o to víc, když se stará žena oblékne do dětských šatiček. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Recenze (134)

Matty 

všechny recenze uživatele

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

"I've written a letter to Daddy / His address is Heaven above / I've written "Dear Daddy, we miss you / And wish you were with us to love" / Instead of a stamp I put kisses / The postman says that's best to do / I've written a letter to Daddy / Saying "I love you" Taková to byla roztomilá holčička, tahle Baby Jane. Celá Shirley Temple! Její andělská tvářička a žvatlavý zpěv živil rodinu a tatínek byl na ni hrdý. Pak se ale něco pokazilo. Žárlivá sestra Blanche se sama dala na šoubyznys, aby se jí vyrovnala a získala tatínkovu přízeň pro sebe. Ne, taková věc se nezapomíná ani po čtyřiceti letech... Prolog filmu, který nás výmluvnou scénou seznámí s Baby Jane a Blanche, když se jim dařilo, a právě text citované kýčovité písně, je klíčem k chápání všeho dalšího, co uvidíme. Zestárlá Baby Jane, která drží svou sestru-vozíčkářku v izolaci od vnějšího světa, není žádné koncentrované zlo seslané z pekel, jak se může jevit. Je to nešťastné "frankensteinovské" monstrum, odvržené svým stvořitelem. Všechny ty strašné věci, které sestře Blanche říká a kruté schválnosti, jež jí provádí, jsou dětinské soutěžení o přízeň tatínka (a potažmo publika), kterého dávno vzal čert, ale sestry se s tím nedokážou vyrovnat. Blanche působí jako vyrovnanější z nich, zato Baby Jane na stará kolena řachlo v bedně a pokouší se zvrátit tok času. Nechá si ušít panenkovské šatičky, jaké nosívala dřív, roztomile pomrkává, pohazuje lokýnkami paruky, na níž svačí moli, a opakuje si nápěv dávného hitu. To bude, panečku, comeback... Taky vám to něco připomíná? Ano, Norma Desmond by si asi s Baby Jane rozuměla. Co se vlastně stalo s Baby Jane? je neskrývaným derivátem filmů Sunset Blvd. a Psycho, namíchaným tak účelně, že stvořil nový žánr. Někdy se mu říká "Grand Dame Guignol" (cosi jako panoptikum starých dam), jindy "psycho biddy". Typické je obsazení kdysi uctívané hollywoodské krásky do role narušené psychopatky a implicitní téma nerovného zápasu s časem. Takže trochu horror, trochu černá komedie a trochu satira. Potrhlé a nebezpečné staré ženy si postupně zahrály třeba i Olivia De Havilland, Shelley Winters, Debbie Reynolds, Joan Fontaine a opakovaně i dvě zdejší hvězdy. Není divu. Bette Davis jako Baby Jane je groteskní, děsivá a dojemná zároveň. Škoda, že čeština nemá přesný ekvivalent výrazu "creepy", protože přesně ten ji vystihuje. Joan Crawford jako Blanche, po fatální nehodě upoutaná na vozík, mívala narozdíl od Bette potřebu ukazovat své postavy v lepším světle, což je zde v souladu se scénářem, přesto některé její momenty možná působí v kontrastu s Davisovou přehnaně učesaně. Znamenité je i obsazení vedlejších rolí méně známými herci. Victor Buono jako Janin korepetitor a Marjorie Bennet v roli jeho matky jsou komickou a zrcadlově obrácenou variací fixace sester na otce. Dobrou práci odvádí i Maidie Norman jako hospodyně Elvíra, která je Blanchiným jediným kontaktem s vnějším světem a Janiným černým svědomím. Ve scénáři by se našly drobné logické mezery a režie možná přehnaně tlačí na pilu zavádějícího označení filmu za horror, ale je to spíš věc individuální chuti než zásadní vada na kráse. 100% ()

Reklama

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Geniální hororový psychothriller o dvou stárnoucích herečkách mírně sráží pouze několik scenáristických chyb (Opravdu musím z okna házet papírek se vzkazem? Nestačilo by zakřičet?), jež se však dají s přimhouřenýma očima odpustit. Výkon Bette Davis je mrazivý, její postava narušené Baby Jane je opravdu mistrovská. Něco mezi Misery a Sunset Blvd. Horror movie of the Year ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Vynikajicí a na svou dobu značně šokujicí filmový psychothriller se skvělou temnou a velmi ponurou atmosférou, navíc hvězdně obsazen a to dvěma stárnoucími Hollywoodskými hvězdami B. Davis a J. Crawford v hlavních rolích.! Stejně tak jako snímek Sunset Blvd. který mám ale ještě o něco raději tak tento film vyprávý o stárnoucích ženských hvězdách a jejich nezlomné touze po lásce veřejnosti. Snímek bezděky dokumentuje i konec iluzivního filmu, který sázel na lesk a půvab. Namísto nákladných dekorací režisér použil zchátralé interiéry. Ale tváří v tvář běsu (B. Davis je v tomto ohledu vynikajicí její hrůzostrašný výraz v obličeji nemá chybu) s nímž se obě ženy, které už nemají co ztratit, jedna druhé pomstí, příjde nostalgie zkrátka. Film následujicí ale stále od stejného režiséra posune tento postoj ještě o krok dál a nahradí psychický teror tím fyzickým. Tím mám na mysli filmy Sladká Charlotte 1963 rovněž s B.Davis a Strait-Jacket 1964. Ukazujicí stárnoucí herečky jako psychopatické vražedkyně. Skvělý filmový zážitek, škoda jen jedné věci a to sice toho že tento film a jemu podobné v televizi nevysílají častěji, naposledy tento film dávali někdy před čtyřmi lety ale jinak vřele doporučuji. Za 5* jednoznačně. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Dobrý příklad thrilleru (zde tzv. hagsploitation), kdy je stará klasika i po takové době velmi poutavá a dívatelná i dle dnešních kritérií - zde je za tím nejen skvělý vizuál v duchu gotického hororu, ale především J. Crawford a silně hráblá, tunou make-upu odpudivě "prezervovaná" B. Davis. Vidím sice poprvé, i tak bych označil její Baby Jane Hudson za jednu z nezapomenutelných postav starého Hollywoodu. Velkou devizou je i humorná dvojice Edwin a Dehlia Flagg. Takže těží z charisma, drží napětí, plážový finále je perfektní. Těším se mrknout i do zákulisí. ()

Galerie (73)

Zajímavosti (19)

  • Joan Crawford a Bette Davis měly letité spory. Během natáčení tohoto filmu nechala Davis na plac schválně nainstalovat automat na Coca-Colu, protože Crawford měla smlouvu s Pepsi. Jako pomstu dala Crawford Bette Davis do kapes závaží, když se točila scéna, kdy ji Davis měla vláčet po podlaze přes celou místnost. (Karlos80)
  • V roce 1961 objevil producent hororového seriálu televize NBC Thriller William Frye román Henryho Farrella s názvem Co se vlastně stalo s Baby Jane? Už tehdy začal uvažovat, že by jednu z rolí mohla ztvárnit herečka Bette Davisová. Produkce však realizaci nedoporučila právě kvůli jejím manýrám při natáčení seriálu Wagon Train. O námětu se dozvěděl také režisér Robert Aldrich, který chtěl podle něho za každou cenu realizovat film. Začal uvažovat o obsazení jedné z rolí herečkou Joan Crawfordovou, se kterou se setkal už v roce 1956 při natáčení filmu Autumn Leaves. Právě Crawfordová se mu tehdy mnohokrát svěřovala, že by si ráda zahrála se svou rivalkou Bette Davisovou. Mezitím ale práva ke knize odkoupil Sid Beckerman a Aldrichovi je nabídl za 61.000 dolarů. Aldrichův nový producent Joseph E. Levin je odkoupil a režisér společně s Lukasem Hellerem mohli začít psát scénář. V lednu 1962 pak Joan Crawfordová sama oslovila Bette Davisovou, zda by si s ní ve filmu nezahrála. Po složitém dohadování obou představitelek o obsazení jednotlivých rolí a přesvědčení producentů, že není třeba obsadit film mladšími herečkami, mohlo natáčení začít. [Pavla Bergmannová, LFŠ 2007] (POMO)

Reklama

Reklama