Život je cesta
Now, Voyager
Now, Voyager
Režie:
Irving RapperScénář:
Casey RobinsonKamera:
Sol PolitoHudba:
Max SteinerHrají:
Bette Davis, Paul Henreid, Claude Rains, Gladys Cooper, Bonita Granville, John Loder, Ilka Chase, Lee Patrick, Franklin Pangborn, Katharine Alexander (více)Obsahy(1)
Něžný milostný příběh, napínavé psychologické drama, inspirativní fyzická a duševní proměna – tím vším film je a navíc i milníkem v kariéře Bette Davis, jíž přinesl už šestou nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Kouzelným způsobem tu ztělesňuje Charlotte Valeovou, starou pannu, která se vzepře své dominantní matce (Gladys Cooper, také nominována na Oscara), aby objevila lásku, smutek a nakonec spokojenost.
Ke kouzlu filmu přispívá kromě vynikajícího hereckého obsazení i hudba Maxe Steinera a improvizované gesto Paula Henreida, které se stalo klasikou: v jednom okamžiku si zapaluje dvě cigarety najednou a jednu předává Davisové. Pokud jde o romantické melodrama, je tento snímek rozhodně jedním z nejlepších, vždycky byl a vždycky bude.
(oficiální text distributora)
Recenze (22)
NFR 2007, Oscar 1 : Hudba + 2 nominace: Herečka HR - Bette Davis, Herečka VR - Gladys Cooper ()
Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Now, Voyager sice na první pohled vypadá jako řadové hollywoodské melodrama ze 40. let, někdo by dokonce řekl, že se jedná o červenou knihovnu. Leč ono opravdu nelze propast času smazat bez znalosti kontextu. V Protektorátu jsme sice měli povětšinou s hvězdami typu Bette Davis utrum, ale dnes přece není problém si nastudovat minimálně něco k autorce románové předlohy, že. Čili Olive Higgins Prouty se proslavila dramatem Stella Dallas (1923), příběhem, který inspiroval divadelní i filmové adaptace (včetně jedné moderní s Bette Midler). Dále v letech 1931 až 1951 psala pentalogii tzv. Vale novels, z nichž je Now, Voyager třetí částí. V práci Proutyové bývá tradičně oceňován důraz na psychoterapii, kterou odvozovala z vlastní zkušenosti. Proutyová byla také osobností, která výrazně ovlivnila Sylvii Plathovou a pokud si toto všechno dáme dohromady, je nám posléze i výsledný film srozumitelnější. Nenechme se mást obalem. ()
Film o tej kráse, ktorá nie je viditeľná na vašej tvári, ale ktorá z vás cez tú tvár môže vyžarovať. Nie je to však ľahké, mnohí vám budú klásť klacky po nohy a ak je to náhodou vaša matka, o to bude ťažšie sa vzchopiť. Film priamo šitý na mieru Bette Davis a spoliehajúci sa na jej herecké schopnosti a schopnosť precítiť postavu tak, ako si vyžaduje. Tento film je návod pre menej sebavedomých ľudí, ako sa so situáciou vysporiadať. V tom je jeho nadčasovosť aj po mnohých desaťročiach. I keď vtedy boli ľudia k sebe milší, muži boli galantní a ženy to oceňovali. Dnes to máme ťažšie. ()
"Nemluvme o měsíci. Máme hvězdy." ■ Doopravdy zajímavý zápas o duši člověka. Romantické, snad až scénáristicky lehce naivní, na druhé straně však i v lecčems moderní (například diskuse hlavní hrdinky s vlastní matkou - kterou jsem sledoval s upřímným zájmem). Filmu je možné vyčítat zastaralost, na druhé straně se dá i pochopit a dodnes má své kouzlo (rozhodně se nekoná klasický happy end). ■ Přestože nekouřím, fascinovala mě scéna zapalování dvou cigaret. Za mě 82%. ()
Túto dokonalú romancu by som nazval asi takto : „Prequel najslávnejšej CASABLANCY” . Činím asi tak preto, lebo Paul Henreid je práve hercom, ktorý si zahral v obidvoch skvostoch kinematografie, i keď v úvodzovkách sa predsa nachádza legendárnejšia klasika. To vôbec nevadí, lebo i tu vidím pozoruhodné dianie, s legendárnou Bette Davis, ktorá je zo začiatku také „škaredé káčatko” , čo sa postupne premení na „bielu labuť” . Ona tou labuťou je de - facto po celý čas, len si to zatiaľ neuvedomuje, keď má po boku svoju panovačnú matku. Je to najmä o vzťahu MATKY a DCÉRY, pritom komandovanie a sekírovanie čaká na potomka, z ktorej vzniká taká čudná, stará panna / Na lodi, ktorá pláva po oblastiach Južnej Ameriky sa zmení jej pohľad na život... A po čase uvidí samú seba, keď bola v tých rokoch, čo Tina. Nikdy v živote som nevidel tak štýlovo zapaľovať dve cigarety naraz, ako to robí sám Paul Henreid, keď jednu podáva Bette, a už len kvôli tomu sa jedná o LEGENDU. PS : Inak so spomínanou Casablancou z úvodu má Cestovateľ oveľa viac spoločného, ako sa sprvoti zdá. Perfektná Bette Davis, na ktorú nedám nikdy dopustiť, i napriek spoločnej nevraživosti s inou legendou strieborného plátna, s Joan Crawford. ()
Snímok operuje s viacerými žánrami, kým sa jeden udomácni, nastúpi druhý. Melodráma sa tak snúbi s romantikou a psychologickou drámou, dokonca som na začiatku myslel, že príde aj k temnému thrilleru ( to však len preto, že som o filme nič nevedel ). Prerod Bette Davis z ušliapnutej dievčiny k sebavedomej žene je obdivuhodný a divák je celý čas na jej strane. Ako protipól je jej despotická matka Gladys Cooper, za svoje úlohy si obe určite zaslúžia uznanie. K hlbokému zážitku prispieva aj silná hudba Maxa Steinera. A pochopiteľne, aj tá kúzelná samozrejmosť s akou si Paul Henreid pripáli dve cigarety a jednu podá Bette Davis... ()
Hudba - Max Steiner. Kamera - Sol Polito. Dramatické a atmosférické. ()
Klasika, ktorá pravdepodobne bude viac nudiť, ako zaujme. Hereckým výkonom sa nedá uprieť nič, ale herci varia svoje kreácie so slabého scenára a nedokážu robiť zázraky. Romantika s minimom sentimentálnych scén, ktoré stoja za to. ()
Poslední scéna a double zapalování cigaret za to stojí. Don't let's ask for the moon. We have the stars. Některé dialogy byly zajímavé, pár scén se mi vrylo do paměti, ale na tu stopáž je to vcelku průměrný film. ()
Bette Davis dokazuje svoje mistrovství ve filmu, který mě ani trochu nedokázal strhnout. Jeho hrdinka je skvělá dokonce i její mužský protějšek je dobrý ale celkově mě film prostě spíše nudil a nenašel jsem v něm nic, co by mě dostatečně upoutalo. Přeměna z ošklivého káčátka na krásnou ale stála za to. ()
Po delší době další z filmů s mou oblíbenou Bette Davis. Místy byl snímek trochu úsměvný, ale je třeba brát to v dobovém kontextu. Protože i tak je to film zdařilý, s vynikajícími hereckými výkony a dobře zvládnutým střídáním romantických a nepřeslazených scén s těmi hustě dramatickými. ()
Nejsem přímo fanoušek starých filmů, a tak jsem byla mile překvapena, že jsem se celou dobu dobře bavila. Potěšil mě zejména závěr, který byl možná trochu netradiční. Díky Tině a Charlotte je to za 5*. ()
Děj i chování postav místy podezřele připomínají jisté pasáže ze Saturnina, konkrétně vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě nebo něco, na čem by si náramně zgustla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Skutečnost, že jsem byl skoro proti své vůli a navzdory občasným pobaveným úšklebkům opakovaně vtahován a dojímán, ač nejsem americká hospodyňka ze 40. let, se dá vysvětlit snad jedině 1) tím, že kromě srdcervoucího vyprávění, kterak nebohá bohatá holka ke štěstí přišla, jde taky o příběh vnitřního osvobození, kde štěstím není spočinutí v náruči toho pravého (ostatně závěrečné uspořádání věcí má ke klasické červené knihovně hodně daleko), ale nalezení vnitřního smíru se světem a svého místa v něm, a 2) naprostým řemeslným mistrovstvím na všech frontách. Jinak řečeno ultimátní melodrama s přidanou hodnotou, kterému *** dát nemůžu, to byl bych snob a pokrytec. ()
Zešílela ze své matky, pak se vyléčila a zamilovala a pak se událo ještě mnoho zajímavých a celkem překvapivých věcí. Velmi dobrý a poutavý film. ()
Bette Davis hraje vzdycky dobre. Z teto vyhody muzete cerpat silu pri sledovani tohoto melodramatickeho pribehu ala "osklive kacatko"... Absence jakehokoliv prekvapeni a mirna predvidatelnost srazila bohuzel hodnoceni na prumer. Potesila ucast Lee Patrick, kterou muzete znat napr. z Maltezskeho sokola... ()
Místy přitažené, ale scény s milující matkou jsou skvělé. A Oskara bych dala spíš BD, než J. Fontaine, i když jejich role byly v něčem podobné. Ale nikdo vám nedá takové skvělé sebevědomí jako vaši rodiče. ()
"Mother, pinch me." "I'm too busy pinching myself." Romantická dráma so silnou psychologickou rovinou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. A pokiaľ tá romantická linka pôsobí značne podivne, umelo, bez vzájomného iskrenia zaľúbencov (slizký a vtieravý Paul Henreid ako Jerry), rozhodne zaujímavejšie je stvárnenie rozvíjajúceho sa vzťahu medzi dcérou a matkou, ktorý je spočiatku doslova patologický - taká dokonalá mrcha matka (Gladys Cooper s nomináciou na Oscara) sa vidí len málokedy. Najväčším kladom filmu je určite výborná Bette Davis (nominácia na Oscara) ako utláčaná Charlotte, na ktorej to v podstate celé stojí. Neskutočná premena Charlotte je pre mňa tou najlepšou pasážou filmu. "I didn't want to be born. You didn't want me to be born. It's been a calamity on both sides." ()
Milý příběh proměny, nebo spíše několika proměn, jedné výjimečné ženy. Samozřejmě, jsou tu jisté 'nepochopitelné' okamžiky ve scénáři, přesto na žánr 'romantický', je tento film velmi povedený a to především díky úžasné Bette Davis, která zvládla všechny herecké polohy, od ošklivé a uzavřené, přes okouzlující a zamilovanou, až po starostlivou a pečující náhradní matku. ()