Obsahy(1)
O své komedii Ptákovina říká Milan Kundera, "že je to komedie do té míry nevážná, že je to víc než komedie: že je to ptákovina." Její spletitý děj spustí Ředitel, který namaluje ve třídě na tabuli obrázek kosočtverce. A přijde se na to. Nastává vyšetřování a do hry vstupuje také všemocný muž města, Předseda. Mýty opředená komedie se u nás hrála jen krátce v roce 1969 a od té doby ji u nás nikdo oficiálně neviděl. Až do září roku 2008, kdy ji v pražském Činoherním klubu nastudoval režisér Ladislav Smoček. Moderní a hluboké hře, stejně jako její inscenaci, se dostalo zaslouženého přijetí. A Jaromíru Dulavovi v roli Předsedy i ceny Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Mám podezření, že Ptákovinu spáchal Kundera jen tak mimochodem, moc práce mu nedala a přistupoval k ní - tak trochu jako k ptákovině. Skoro bych se vsadil, že dnes nemá ani tu nejmenší potřebu se k ní jakkoli vracet. Hra je i v této podobě zábavná a Dulava s Vetchým v roli předsedy a ředitele na sebe zaslouženě strhávají pozornost. Kundera si uměl střílet z arogance a hlouposti moci, jen mám pocit, že jemnější forma satiry by byla daleko účinnější než tahle absurdní fraška. Chtělo to trochu víc na vážno a nemělo by to chybu. Celkový dojem: 75 %. ()
Satirickou komedii Ptákovina od Milana Kundery jsem neznala, o to víc jsem se bavila. Herecké výkony všech zúčastněných měly vysokou úroveň, ovšem Jaromír Dulava s Ondřejem Vetchým byli kapitolou sami pro sebe. Oba perlili neskutečným způsobem! Škoda jen, že divadelní záznam nedokáže zprostředkovat tu jedinečnou atmosféru, která panuje v sále. Kdysi jsem bývala v pražských divadlech pečená vařená, tak dobře vím, o čem mluvím. ()
„Věci na tomto světě mají tak vratký smysl, stačí fouknout a změní se ve svůj opak.“ V Kunderově Ptákovině tím pomyslným "fouknutím" je přestávka mezi prvním a druhým jednáním. V tom prvním má divák (i díky režii Ladislava Smočka) do poslední chvíle pocit, že nesleduje nic víc než absurdní komedii o vyšetřování v jedné škole, kdo nakreslil na tabuli obrázek kosočtverec a připsal k tomu „ředitel=“. Tou největší absurdností přitom je, že se tak děje na příkaz toho, kdo tento nápis sám napsal a to zcela bez uvážení, co tím může způsobit. Druhé jednání je už spíš takovým „absurdním dramatem“, v němž se jedna postava snaží potrestat druhou, aby nakonec potrestala především sama sebe. I přes pár vtipných momentů je toho druhé jednání mnohem vážnější. Zazní zde pár moudrých vět (viz třeba úvaha o významu slov v dnešní době: „Slova to jsou plky, mlha, nic, vzduch. Slova už dávno přestala platit.“) a ze závěrečné pointy se slovy o tom, že „moc je nejsladší když je úplně nepřiměřená, když blbec vládne moudrému, slabý silnému a ohavná krásnému,“ docela mrazí. Hezky to Kundera napsal… ()
Dokonale demagogické, dokonale absurdní, dokonale pravdivé a dokonale reálné. Milan Kundera je opravdový literární mistr a s Ptákovinou to jenom dokazuje. První půlka představuje politickou atmosféru doby komunismu, zaímco druhá je svým laděním současná a řeší spíše problémy sexu, atd. Závěr je dokonale černo-humorný. Ptákovina má hloubku, šmrnc, krutou pravdu, ironii, minulost i současnost, satiru i myšlenky, má prostě všechno to, aby splňovala předpoklady dobré divadelní hry a tyto předpoklady náležitě naplňuje a podtrhuje je ještě vybroušeným hereckým obsazením vynikajícího pražského Činoheráku a divadelní režií pana Ladislava Smočka. 100% ()
Spíše se mi to nezdá, že by dal M. Kundera svolení k uvádění této hry v Česku, a vysílání v televizi. Co k ní ale sám řekl, že ji napsal za několik dnů v Trenčanských Teplicích, ale je v ní jen jeho příprava na Žert", jeho vrcholný román, z konce šedesátých let. Spíše by se mi líbilo, kdyby se hlásil ke svému dramatu "Majitelé klíčů", kterýžto text vlastním a rád byh ho viděl i nastudovaný. Bohužel ani k tomuhle textu s už nemíní M.Kudera vracet, vyřadil ho ze svého literárního portfolia. ()
Reklama