It's a Great Feeling
Režie:
David ButlerKamera:
Wilfred M. ClineHrají:
Doris Day, Jack Carson, Dennis Morgan, Bill Goodwin, Irving Bacon, Claire Carleton, Danny Kaye, Ronald Reagan, Edward G. Robinson, Jane Wyman, King Vidor (více)Obsahy(1)
V největším studiu v Hollywoodu, Warner Brothers, odmítnou tři skuteční režiséři - Michael Curtiz, King Vidor a Raoul Walsh - režírovat nový film, Mademoiselle Fifi, protože hlavní roli v něm má ztvárnit Jack Carson. Nabízí se jen jedno řešení, Carson bude režírovat sám. Musí přesvědčit svého přítele Dennise Morgana, aby ve filmu účinkoval, a najít hlavní ženskou hvězdu. Najde ji v ambiciózní servírce Judy Adams (Doris Day), která do Hollywoodu přijela z malého městečka s cílem uspět. (fleurette)
(více)Recenze (11)
Kterak poctivá americká servírka k naplnění svého hereckého snu došla. Ono na tom v podstatě není nic těžkého, stačí okouzlit dva potrefené filmaře a ti zvládnou zbytek. Jen škoda toho neustálého handrkování „Chci být hvězda, nechci být hvězda, chci, nechci…“ a zběsilé pomrkávání nahánělo hrůzu nejen chudákovi Billu Goodwinovi, ale i mi. Sympatická je celá řada drobných štěků tehdejších hvězd, osobně mě příjemně potěšil „Malý Cézar“ Edward G. Robinson. ()
Spolu s The Littlest Rebel a Road to Morocco je toto suverenne najlepsi film rezisera Davida Butlera. Traja reziseri odmietli natocit akysi film, kde ale chce prerazit mlada ambiciozna Doris Day ..... no a o tomoto je cely film. Rezisersky na urovni, Butler vyplodil par poslabsich filmov, tu sa ale ukazal ako talentovany reziser. Nejdem vypisovat litanie - jednak je to parketa pre vystudovane filmove teoretiky -elitary, aby sa tu rozpisali, pricom pouziju plno odbornych terminov z filmovej teorie, a jednak litanie vypisuje Eodeon a este par prikladov by sa naslo. Kazdopadne kulisy na urovni, je toaj akysi film o filme a film vo filme : 85 % ()
Oscar 1 nominace: Píseň - "It's a Great Feeling" ()
Otevřeně píšu, že nevěřím těm, kteří dali filmu pět hvězdiček, že ho viděli. Obsazení se zdá být atraktivní, ale kromě trojice na plakátu jde o řadu cameo výstupů a vyžadují přítomnost hvězdy jen jako autentické rekvizity, která je předmětem hovoru. Do nějaké satiry, parodie a šití do vlastních řad mají pořádně daleko. Připomínají spíš pohostinské výstupy v seriálu Simpsonovi - když se nějaká hvězda ve Springfieldu objeví, vyfasuje telecí úsměv, vrásky smíchu u očí a samé nezávadné repliky. Ale zpátky k Nádhernému pocitu. Jestliže se pokoušel o sebeironii, měl zvolit jiné obsazení hlavních rolí. Jack Carson a Dennis Morgan byli bezvýznamní herci, jejichž "sláva" nepřežila desetiletí. Zde vystupují jako zasloužilé hvězdy, které jednají blahosklonně s ostatními a vyžadují submisivní přístup okolí. Takový je tedy můj dojem, jinak samozřejmě předpokládám, že by rádi působili sympaticky. Smůla. No a konečně se dostávám k Doris Day, která IMHO obhájila právo tohoto filmu být předváděn publiku. Neustálé "klipanie očami," o němž píše kolega nemorino, má v ději své opodstatnění (i když je to dost levný vtip) a Doris jako ambiciózní začínající rádobyherečka předvedla právě tu ironii, kterou jsem u výše jmenovaných postrádal. Bezděčnou komiku upřímné naivity. Zvláště ve scéně, kdy je okolnostmi nucena vydávat se za významnou francouzskou zpěvačku. 50% ()
Carson a Morgan boli herci prevažne vedľajších úloh, takže aj keď úvodná polhodinka je celkom svieža a vtipná, celý film nezvládajú ťahať v takom tempe a postupne sú čoraz menej vtipní. Potom to zachraňuje aspoň Doris, aj keď ju veľmi nemusím, ktorá ich zatieňuje. Škoda, mohlo sa z tohto námetu určite vyťažiť viac, aj tie cameo úlohy slávnych hviezd tej doby sa dali lepšie využiť. ()
Reklama