Midnight Faces

Co začalo jako standardní horor na téma "skupinka lidí lapená v uzavřeném domě s šílencem", které ve 20. a 30. letech tolik frčely, se postupem času rozplizlo v solidní nudě - a to navzdory kraťoučké stopáži. Přitom to začíná tak hezky: dědic starého domu kdesi uprostřed floridských močálů přijíždí převzít si své dědictví, v zamčeném a opuštěném domě někdo je, dějí se divné věci, krasavice je unesena... a tak dále, a tak dále, prostě klasika. Jenže po nějakých dvaceti minutách to začíná skřípat, postavy prostě neustále pobíhají z pokoje do pokoje, posedávají v křesle, tváří se vážně a to je celé. Ani nepomůže milá vzpomínka na nekorektní časy v podobě černého zbabělého sluhy, který dělá "humor" - když vyděšen strašákem ve skříni běží na místě, aby se pak "žertovně" zřítil k zemi, je to už jenom trapné. A nejsem si jistý, zda pointa v podobě totožnosti padoucha byla překvapivá alespoň v roce výroby filmu. Z dnešního hlediska neobstojí určitě. (06.09.2015)