El cuarto de Leo

Tak tento uruguayský film by jistě stál za přeložení. Něco v něm mi sice bylo proti srsti (především méně moderní zpracování), ale jinak to vyspravila osoba hlavního představitele Lea. Hledání, tápání, zřejmě mě film někdy čeká znovu a možná ještě nějaké niance objevím. Těšil jsem se na Montevideo, ale nic, jednalo se o niterný film, natáčelo se v provincii Maldonado, ale tuto část JA mi připomněl alespoň jeden záběr, kdy Leo usrkává z typické nádoby maté bombížou ... 6875 (06.09.2023)

Unikátní je, že zde vůbec nehraje roli prostředí, země původu, děj (jen si možná příliš pomáhají hudbou, ale k filmu sedí). Ne, zde jde čistě o lidi. Dokumentárním stylem nám ukázat osobitost každé z těchto postav (a to ta jejich osobitost je tak veliká, že i když atakují hranici absurdna, přece zůstávají uvěřitelnými bytostmi tohoto světa), s využitím pár výrazových prostředků (více než o to, co říkají, jde o to, co neříkají), pár jemnými náznaky naznačit, jak žijí (tím se od nás moc neliší a přece nevím jak to naznačuje hlubokou depresi) a vést toto zdánlivé přešlapování k nadějnému konci a konstatování, že se jedná o vynikající film (pro každého, kdo má rád lidi, život, rozhovory). (24.09.2016)

Malé osobni dejavu (02.04.2010)

Není těžké se s Leem ztotožnit. Ale bože jakej on je to ťulpas je i na mě moc. Jenže kdyby nebyl, těžko by vznikl tenhle film. Taky by se nemuseli všichni tvářit jako hrozní psychologové a podle toho se taky chovat. Krom teda toho, co se tím živí samozřejmě. Jinak ale dobře zvládnutý debut, který neurazí, ale do paměti se taky nevryje. I když Caro byla vážně depresivní a možná si na ni časem ještě vzpomenu. Jedinou fakt za mě OBŘÍ VÝTKOU je to, že jsem málem dostala mořskou nemoc z toho, jak se ta kamera pohybuje. (02.01.2015)

Příliš velké psycho a konec žádný. Leo pořád něco řeší a zatím ztrácí člověka, který o něj má zájem. Na mě až moc deprese, pochmurnosti, ponurosti. (02.06.2010)