Obsahy(1)
Tři písmena, tři kamery. Pocta newyorské silnici Brooklyn-Queens Expressway. Autorský projekt talentovaného muzikanta Sufjana Stevense v lepších momentech připomíná filmy Reggia a Glasse, ať už tématem, skládáním obrazů nebo na Sufjana nezvykle minimalistickým hudebním doprovodem. Stejně silné a univerzální poselství takové KOYAANISQATSI však nepřináší. Ačkoliv pokud je název filmu zkratkou Botanica-Electress-Quantus, pak kdo ví. (ipapuchalk)
(více)Recenze (3)
Srovnání s KOYAANISQATSI se nedá vyhnout, i když v BQE je podle mě kladen větší důraz na přesně padnoucí hudbu do záběrů, skoro jako v klipu Chemical Brothers. A taky účelem BQE není ohromit a upozornit kontrasty na to špatné ve světě, tady jde víc o hrátky s obrazem. A jak už bylo řečeno, tohle je definitivně jenom pro fajnšmekry a zaryté fanoušky Sufjana Stevense. ()
Režie, kamera a hlavně original score by Sufjan Stevens. Jsem docela v šoku, že nejsem prvním zdejším hodnotitelem. Tohle je totiž věcička pro opravdové fajnšmekry a zasvěcence. Dovolím si tvrdit, že pro obyčejného diváka velmi těžko stravitelná. _ Muzikál, ve kterém nepadne jediné slovo? Také bych nemluvil o poctě silnici I-278 (BQE), ale spíše o snaze napravit její image. Ještě si vzpomeňte na Sufjanův 50 states projekt, tak tohle k němu nemá příliš daleko. Sám Sufjan o The BQE mluvil jako o výzvě. Nepoužívá zde totiž svojí nejsilnější zbraň - texty _ Pro mě nejpůsobivější části: Movement I a II. _ 30-ti člený orchestr řídil Michael Atkinson. _ A hoola-hoopers? No přece ... Sufjan. _ PS: KOYAANISQUATSI s Glassem jsem ještě neviděl, takže nemůžu (naštěstí) srovnávat. Sám Sufjan ji ale otevřeně uvádí mezi výčtem své inspirace. ()