Modrý anděl

Ten film je dobrý, o tom asi tak nějak není pochyb. Dokonce se mi zamlouvá i ta sebedestrukce, o které to celé je. Nic to však bohužel nemění na tom, že mě film nedokázal dostat. Jsou tu skvělé metafory, jsou tu zajímavá propojení, ale celou dobu jsem měl pocit, že jsem snímku odcizen a že se mu nemůžu dostat pod kůži. Anebo mě on ani nechtěl. (16.07.2014)

"Modrý anděl" začíná jako lechtivá, chvílemi až neúnosně natahovaná komedie, která po hodině udělá nečekaný kotoul a rázem se z ní vyklube drama jedince poznamenaného zničující láskou k osudové ženě. Zmíněný žánrový veletoč stojí za tím, proč si pátou hvězdu schovám na jindy. Těšil jsem se na výkon Marlene Dietrich a musím říct, že to, co neuhraje svým talentem, bohatě vynahrazuje svými dlouhatánskými nohami. Ještě lepší byl pro mě profesor Emila Janningse, jehož proměna ze starousedlého starého mládence v trosku bez budoucnosti byla tak náhlá, až mi vyrazila dech. K dobru musím přičíst i gradaci děje a snahu zabydlet mizanscénu expresionistickými prvky. V kontextu doby se jedná o velmi působivý vstup německé kinematografie do zvukového filmu. 8/10 (06.01.2010)

Tento film je na svoji dobu natočený výborně. Určitě jeden z těch, na které se nikdy nezapomene. Přechod herectví z němého fimu do zvukového musel být obzvlášť pro herce hodně těžký.Myslím ale, že Marlene Dietrich časem zrála a krásněla a stávala se zajímavější, zde se mi až tak krásná nezdá a zpěv jí moc nešel. Proměna z nesympatického profesora v nesympatického klauna byla příliš rychlá, než aby se jí dalo na 100% uvěřit a bylo mi ho líto, ale také jsem mu to svým způsobem přála. (05.09.2009)

Heinrich Mann je především autorem dvou, řekl bych přímo epochálních románů: Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen (zvaný tež Modrý anděl), z roku 1905, a Der Untertan (Poddaný), z roku 1918. A i když je to ten druhý, který ve mně rezonuje dodnes, je mi i ten první neobyčejně blízký - tako jako škola je mi neobyčejně vzdálená, i když nepřestala být generátorem mých špatných snů.... Nedávno jsem jel na kole přes Proseč, a na obědě "U Toulovce" jsem si s pocitem bezpečí a jisté radosti vzpomněl na Rudolfa Fleischmanna, který jako nejmladší radní prosadil, že "1935 odhlasovala obecní rada v Proseči nadpoloviční většinou příslib domovského práva německému emigrantu, Heinrichu Mannovi... Dne 24. dubna 1936 složil Heinrich Mann v Marseille přísahu jako nový československý občan". (Most k novému životu: # ČSR v letech 1933-1939 - strana 173) (14.07.2017)

vynikajúci námet, a naozaj nadčasová, vynikajúco zahratá postava profesora učinili z tohto filmu asi ten "najvyššie zdvihnutý prst" nad deštruktívnou silou ženského šarmu, ktorému muži častokrát tak bezhlavo prepadajú (07.05.2010)

Úžasná a okouzlující Marlene. Kdo z nás by jí nepodlehl? :) (10.01.2009)

Neuvěřitelně podmanivá a depresivní záležitost, ve které opět grandiozní Jannings ukazuje, jak je lehké sesoupit až na samé morální i společenské dno. Psychologická proměna starého profesora v starého klauna je divácky velmi nepříjemná, a to se cení. Marlen Dietrich jako famme fatale je třešinkou na dortu. A teď babo raď, lepší morální upnutost poloviny minulého století, nebo čistá netečnost počátku tohoto. Obojí je ve svém působení smrtící. (20.01.2011)

Jaxom pisal u nemeckej verzie Blu Endžla 1930 - anglicka verzia je proste kvalitnejsia a aj lepsie natocena. Herci su tam aj tu rovnaki : 100 % (28.03.2020)

Uprimne receno, Marelene toho zase tak moc nepredvedla, hlavnimi hvezdami zustava neprekonatelny Jannings a na svou dobu "odvazny" Sternberg.... (13.11.2008)

Modrý anděl patří mezi slavné kolekce filmů světové kinematografie. Josef von Sternberg, jeden z nejosobitějších filmových tvůrců, knižní předlohu Heinricha Manna upravil a zjemnil pro vlastní potřeby temného dramatu maloměšťáckého pokrytectví. I přes své stáří jde o poutavé vyprávění s unikátní atmosférou expresivního naléhání. Hra světel a stínů přidává na síle ponurosti, sráží se s přetvářkou a puritánstvím v cynickém souboji o zachování posledního zbytečku lidské důstojnosti. Díky atmosféře, herecké výbušnosti a působivému tématu podlehnutí lascivnosti jde o druh zábavy, který strhne svým důrazem a silou. Hlavní postavou příběhu je vážený profesor Immanuel Rath (vynikající Emil Jannings), nenáviděný studenty pro své pedantské vyžadování poslušnosti ke školnímu řádu a škodolibou radost nadřazeného vítěze. Když puritán podlehne pokušení, život se stává divokou a neřízenou jízdou toboganem. Proměna z autoritativní mravní opory puritánské společnosti v pološíleného blázna je rozkladná a přesvědčivá v okamžiku prožitku. O všechno přišel a stále je odírán až do posledního vzdechu sebeúcty. Život ve své ironii dosahuje vrcholu a expresionismus ve tváři dává nahlédnout do bolesti, rozervanosti i šílenosti. Hlavní ženskou postavou je šantánová tanečnice Lola Lola (dobrá Marlene Dietrich) se smyslností jako nejúspěšnější osobní zbraní. Rafinovaným koketováním dosahuje svých cílů, podmaňuje si muže a nechává se hýčkat v očekávání rozkoše. Výraznou postavou je kouzelník Kiepert (velmi dobrý Kurt Gerron), nekompromisní vůdčí osobnost kočovného kabaretu. Z dalších rolí: Kiepertova oddaná manželka Guste (Rosa Valetti), silák a sebevědomý seladon Mazeppa (zajímavý Hans Albers), smutný klaun (Reinhold Bernt), zaskočený ředitel školy (Eduard von Winterstein), vystrašený třídní šplhoun Angst (zajímavý Rolf Müller), třídní světáčtí rebelové Lohmann (Roland Varno), Ertzum (Carl Balhaus) a Goldstaub (Robert Klein-Lörk), ctihodný a povýšený majitel Modrého anděla (Károly Huszár), či uražený a zahanbený kapitán (Wilhelm Diegelmann). Díky svému expresionisticky naléhavému vyjadřování jde o filmové drama, které stále silně a neodkladně působí na diváky. Sděluje a odhaluje přetvářku ve společenském soužití pokryteckých maloměšťáků. Strhující ve formě, podání i účinku. (10.02.2017)

Jiz spousta filmu byla natocenych o tom, jak zeny zmenily zivot mnoha muzum. Nevim, zda Modry andel byl prvnim filmem na toto tema, urcite vsak nejlepsim, ktery jsem kdy videl. Jedna z poslednich scen, kdy stoji byvaly profesor na podiu ve svem meste je neuveritelne silna a jde az mraz po zadech. Vynikajici film se skvelym Janningsem a krasnou Dietrich dela z tohoho filmu nezapomenutelnou udalost. (19.10.2008)

Opravdu podle nosa poznáš kosa? Příběh jako takový se mi zdál triviálnější než u jiných zástupců německé předválečné kinematografie, ale i tak se mi celkem líbil, především díky společenskému přesahu, který jsem v přeneseném významu měl možnost poznat na vlastní kůži (i když to tak nevypadá, všichni jsme si tak nějak rovni), ale také zásluhou fantastické Marlene Dietrich. Na jejím výkonu se mi líbilo její podání kabaretní umělkyně jakožto osoby, která se nedá považovat za sociálně odepsanou - přesně v duchu myšlenky snímku. A navíc je neuvěřitelně krásná. Nějak mi do celého příběhu nesedl úvod ve školních lavicích, sice se tak poukázalo na důstojnost postavy profesora Ratha, ale tato vsuvka tam být ani nemusela, vždyť neměla na další průběh vliv. Proto také tematicky podobné "La dolce vita" považuji za lepší, a to i přesto, že o třicet let mladší italský snímek byl o půldruhé hodiny delší. Takhle musím dát jenom čtyři hvězdy, možná po repríze změním názor. Ovšem to nic nemění na tom, že závěr je velmi působivý. (28.10.2009)

Tento film je opravdový horor! Sternberg neuhne kamerou ani při zničujícím představení, ve kterém Rath ztrácí poslední zbytek své důstojnosti a nechá nás jako diváky "vychutnat" si jeden lidský konec. Z nudných lekacích vyvraždovaček je mi leda tak blbě, ale tady při pohledu na Rathovu (narážka na Kanta) sebedestrukci vám hrůza svírá hrdlo a chcete se odvrátit, protože taky sedíte v publiku, které se dožaduje svého profesora. Dokonalé dílo. (29.10.2008)

Chudák pan profesor... (05.07.2011)

Na 30. roky zvláštny film - dlhý čas to vyzerá na komédiu až grotesku, aby sa to v záverečnej štvrťhodine zmenilo na svojskú psychodrámu. Ako komické polohy boli celkom podarené, ale výraznejšie na mňa film nezapôsobil. Dnes sa už je ťažké vžiť do doby, kedy ženy s podväzkami, v hrubých pančucháčoch a v bombarďákoch pôsobili sexi. Mladá Dietrichová veru nemala príliš čo ukazáť, možno iba ak svoju drzosť. A kabaretné vložky, vyžívajúce sa vo vtedy novom kinematografickom fenoméne - zvuku, ma už dupľom neoslovovali. (19.03.2021)

Drsný příběh o pádu jednoho profesora natočený podle románu Hainricha Manna. Emil Jannings výborný a přesvědčivý v každém okamžiku, Marlen Dietrich má své slabší chvilky, ale hraje velmi dobře. Opravdu zajímavé, jakého filmového herectví byli hlavní představitelé schopni v roce, kdy ještě končila němá éra filmu, kde se hrálo úplně odlišným stylem. (08.06.2009)

♪ As the big curtains open, the last troops run in quick, For the one and only Marlene Dietrich ♫ Pokusím se najít si více o Bedřichu Hollaenderovi a jeho krátkém působení v Praze, i když doposud mě více zaujala hudba Kurta Weilla a od hudby Modrého anděla jsem čekal více. (11.11.2021)

Začíná to jako utahanější verze některé z Fričových gymnaziálních komedií, končí v slzavém údolí, ale o psychologickém dramatu nebo strhujícím herectví bych se zdráhal mluvit: vidíme „sensační“ příběh o tom, že osamělému stárnoucímu profesůrkovi zničila život kabaretní hvězdička, leč všechna jak a proč zůstávají mimo dohled kamery. Jannings předvede několik hereckých poloh od pošetilého lehce dojemného pedanta přes ješitu rozjařeného flirtováním nohaté krásky po zlomeného kokrhajícího starce, ale vždycky jsou to právě jen ty jednotlivé polohy nebo spíš nadsazené karikatury; to nejdůležitější, totiž okamžiky přerodu, film vyhýbavě obchází. Na svou dobu v mnoha ohledech úctyhodné (relativní civilnost, na svou dobu uvolněný projev Marlene D., pěkná kamera, i toho Friče to nakonec o pár let předběhlo), ale za mě bohužel ne strhující nebo nadčasové; vzhledem k skvělé pověsti docela zklamání. (26.10.2015)

Skutečně není toho moc co by se filmu dalo vytknout. Emilem Janningsem výborně zahraná role mile roztržitého gymnaziálního profesora, který když potká kabaretní umělkyni Lolu, stává se tragickou postavou a my sledujeme jeho postupnou degradaci v kokrhajícího klauna. (Že by snad symbol německých měšťanských vrstev svedených nacismem a jejich proměna z intelektuálních velikánů Goethova formátu ve sprostý kanonefutter?) Co však vadí, je toporná Marlene Dietrich, která kromě bizarních kabaretních kostýmů nic jiného nepředvede a karikování židů rolí jednoho ze studentů. Jsme ale v Německu 30. let, to nejhorší má teprve přijít. (30.06.2008)

"Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt...." (08.05.2007)